Svatý Ludvík

Svatý Ludvík...

(...) Před Vánoci 2014 vydalo nakladatelství Argo biografii francouzského krále Ludvíka Svatého od Jacquese le Goffa a zaslouží si za to chválu. Autor je českému čtenáři znám, ale jeho Svatý Ludvík vybočuje z hlavní linie jeho tvorby především tím, že jde o životopis, byť v mnoha ohledech nekonvenční. Le Goff vytvořil hutnou masu textu, přehledně strukturovanou, z níž jen menší část sleduje Ludvíkův život přes korunovaci v dětství, dvě neúspěšné křížové výpravy až po jeho smrt (1270) a kanonizaci (1297). Hlas lidu (bona fama, vox populi), tlak kapetovského domu a zájem francouzské církve se slily ve společné touze po svatořečení zbožného křižáka, a Nejstarší dcera církve, Francie, tak získala v nebeském ochránci nový impozantní zdroj legitimity, na nějž se její vládcové budou odvolávat až do Velké revoluce, využívajíce jej i při vytváření složité struktury argumentů, jež odůvodňovaly jistou míru nezávislosti národní církve na Římu. Obsáhlejší jsou další dvě části knihy,v nichž autor opouští tradiční naraci a věnuje se nejprve utváření paměti na krále a poté strukturální analýze králova vztahu k různým aspektům společenského i soukromého života té doby a jeho role v nich. Jasným „francouzským“ stylem, místy blízkým eseji, se Le Goff zaobírá literárními svědectvími o panovníkově životě, mezi nimiž lze upozornit na dvě, obě výjimečná: na Ludvíkovo vlastní literární dílo a na hagiografické vylíčení králova života z pozice očitého svědka laikem champagneským senešalem Janem z Joinvillu, mladším současníkem královým, který svou knihu dovršil jako osmdesátník tři dekády po Ludvíkově smrti. Panovníkovo Naučení synovi a dceři, psané pro syna Filipa, budoucího krále, a dceru Isabelu, Le Goff čte jako vřelý citový projev otcovské lásky, ale jejich pravý smysl vidí v něčem jiném: „Žádná pozemská záliba nesmí dostat přednost před láskou k dobru a před smyslem pro povinnost.“ Charismatický král, muž uměřený ve své řeči i gestech, který si ošklivil vulgární řeč natolik, že před ní nejen varoval svého syna, ale dokonce ji činil předmětem veřejné debaty a trestního postihu, tu v klíčovém textu, jemuž zjevně přikládal velkou váhu, vyjevuje svoji povahu i duchovní tvář, a to způsobem, který potvrzují i svědkové. Ludvíkova zbožnost nachází své nejvlastnější pole právě zde: v sebekázni, smyslu pro povinnost a v úsilí o šíření křesťanství, což bylo důležitým motivem jeho aktivit v Orientu. Po návratu ze své druhé křížové výpravy se jeho asketický způsob života ještě prohloubil, ačkoliv se ani v posledním půldruhém desetiletí svého života nepřestal hlásit ke zlaté střední cestě, „protože, jak říká mudrc, člověk si musí vést ve věcech šatu i zbroje tak, aby zralí moudří mužové na tomto světě neříkali, že přehání, a mladí lidé zase neříkali, že se zanedbává...“ (Joinville). Při tom všem si světec na trůně zachovává střízlivost při jednání s klérem: papeže není připraven následovat v jeho politických zápasech, pokud by to ohrozilo zájmy koruny, a jednou (1246) mu dokonce napíše ostré memorandum, ve kterém protestuje proti zásahům Říma do pravomocí francouzské církve, a je s to odmítnout podporu těm ze svých biskupů, u nichž nabude dojmu, že ve sporech se šlechtou zneužívají duchovních zbraní k hmotným zájmům. Le Goff není hagiograf a nezamlčuje stinné stránky Ludvíkovy politiky, ať už jde o jeho vztah k Židům, pro který odmítá výraz antijudaismus jako slabý a antisemitismus jako ahistorický, nebo o jeho podporu inkvizitorovi Robertu le Bougre, „než vyšlo najevo, jaký to byl netvor“. Na pohled sympaticky působící boj proti lichvě je nutno chápat právě v kontextu panovníkovy (proti)židovské politiky. Jakkoliv by tedy každý pokus číst knihu apologeticky byl jejím účelovým ohýbáním, prokazujícím přepjatý romantismus či naopak chladný pragmatismus hrstky obhájců středověké Christianitas, přece jen se nelze ubránit okouzlení urozeným vládcem, snažícím se naplňovat verše z knihy Přísloví (31, 8–9), které dnešní urozenci jako by nechtěli znát: Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených, ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.