Dvousvazková, moderně pojatá a na oficiální prokremelské propagandě nezávislá práce kolektivu ruských autorů, vedená profesorem Andrejem Borisovičem Zubovem, představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se v ní pokoušejí odpovědět na otázku, proč se ruské dějiny po pádu carismu ubíraly cestami vedoucímu k vytvoření totalitního, nelidského, cynického, navenek však modernizačního režimu, jenž ve svém důsledku vedl téměř ke zničení ruské duše a svébytné ruské civilizace. Jejich pohled je veskrze komplexní. Hlavní důraz nekladou na suché politické dějiny, nýbrž na dějiny společnosti, která specifickým způsobem reagovala na sociálně inženýrské pokusy nevzdělaných sovětských vůdců, kteří si nevážili lidského života a vše nazírali prizmatem osobní moci a osobního prospěchu. Na pozadí utrpení ruského národa autoři píší i dějiny ruského intelektuálního života a dějiny ruské pravoslavné církve, v níž spatřují, i přes její tendence kolaborovat s totalitním režimem, jeden z pilířů přetrvání ruské existence. Jako vůbec první historická práce Velké dějiny Ruska rovněž propojují dějiny ruské emigrace, dějiny „jiného“ Ruska, Ruska mimo Rusko, s dějinami sovětského impéria, čímž líčení ruské minulosti dávají rozměr konfrontace dvou světů, jež mezi sebou vedly život na život a na smrt.
První díl, zahrnující léta 1894-1939, je věnován konci období carského Ruska, revolucím 1905 a 1917, budování sovětského státu za Leninovy a Stalinovy diktatury.
Vydání knihy podpořila Nadace Mikhaila Prokhorova.
EAN | 9788025709641 |
ISBN | 978-80-257-0964-1 |
Počet stran | 770 |
Jazyk | česky |
Vazba | vázaná |
Produkt | kniha |
Rozměry | 17cm x 23,6cm |
Vydání | 2015 (1. vydání) |
Nakladatel | Argo |
(...) Nechápu a nerozumím pisatelům předchozích recenzí?! Pro me je to za poslední dobu nejlepší kniha pojednávající obecně o historii. Podrobná, plná citátů, výpisu z deníků, vyhlášek apod. Sazba je na vysoké úrovni (žádná zbytečně tlustá kniha s papírem velké gramáže, dvojnásobným řádkováním atd.), hutně vysázená a plná informací. Nezdá se mi, že by historici vinili za vše zlé všechny ostatní a za vše dobré a skvělé se plácali sami po rameni. Je to hodně kritická kniha, a to hlavně vůči Rusům samotným.
(...) Kniha mne utvrdila v názoru, že lid ruského jazyka je banda výjimečně tupých, zcela hloupých a v podstatě naprosto nevzdělatelných přízemních primitivů, kteří dokáží mít respekt jen k brutalitě a strašidlům (bohu). Ačkoli právě tohle Zubov na mnoha místech, byť samozřejmě jinými slovy uvádí, hned třeba na následující straně je schopen s dobře skrývanou zuřivostí malého dítěte hystericky kopajícího kolem sebe vinit z úspěchu promitivistického převratu bolševiků kdekoho: Finy, Estonce, Lotyše, Židy, Poláky, Němce, Čechoslováky, Turky, Kozáky, Brity, Američany. Naopak vzepětí Ruska v období po revoluci v roce 1905 je (jak jinak) dílo vrcholně ruské. Takhle se ale chová jen primitiv! Pokud si však člověk neustále při čtení připomíná, že tuhle knihu napsal rusky mluvící primitiv především pro rusky mluvící primitivy, může být kniha velmi prospěšná i českému čtenáři, protože informačně je poměrně obsáhlá.
(...)
Bych chtěl uvědomit, že než někdo začne psát recenzi, tak by měl nejdříve poznat v jakých podmínkách se dílo rodilo a že určitě nynějšímu režimu Kremlu o žádnou pravdu nejde.
Řekněmež, že to je první pokus o nějakou rehabilitaci historie v podmínkách nepřátelských a nepřipadá mi vhodné hodnotit dílo s fokusem svobodného pisatele kdesi v Čechách s pisatelem asi nepříliš pohodlných stránek režimu který vládne a o dost méně svobodným. Domnívám se, že je to pokus o uchování paměti aby bylo v budoucnu a za jiných podmínek co bádat v Rusku, taková nit.
(...) Pomyslím-li, jaké reklamy se hlavnímu autorovi dostalo Českou televisí a že si o takové reklamě vyjma pořad Historie.cs, který sleduje mnohem méně lidí než Události a Hyde park, český historik, jehož knihy jsou mnohem objektivněji, skromněji a pracněji napsány, leda zasní, - může mě jen mrzet, že tento faktograficky sice bezprolémový, ale výkladově bulvární, zjednodušující text toho vůbec není hoden. Porovnám-li kupříkladu s methodickou opatrností a doložeností prací vydaných v rámci edičních řad Velké dějiny zemí Koruny české (Paseka) a Česká historie (NLN), ale nakonec i koncepčně mnohem příbuznější edice Dějiny států (NLN), kde pro takový sentimentálně moralisující kazatelský romantismus prostě není místo - a takto bych mohl pokračovat výčtem ještě několika dalších, ne tak významných, ale po odborné stránce přece jen přijatelnějších edic, například z nakladatelství Academia -, ale především porovnám-li tuhle bombasticky odpropagovanou slátanitu s poctivostí jiných edičních počinů nakladatelství Argo, musím litovotat českého daňového poplatníka, který financuje tuzemský akademický provoz a veřejnoprávní média, ale namísto informací o výkonu nejen domácích, nýbrž i jiných u nás překládaných zahraničích, ovšem mnohem úzkostlivěji postupujících dějezpytců se mu dostane takové presentace současné úrovně historického bádání, jakou představuje právě tento pofidérní didaktický výkon. Jakkoli monumentálně se toto dílko svým formátem tváří, nenechte se mýlit, že tak diskutabilní a povrchní není ani nepokrytá literatura faktu.
Tisíce nerozhodných čtenářů bezradně bloudí mezi tituly. Nechte jim tu recenzi a nenechte je zoufat.