Potvrzeno: v našem katalogu jsou hvězdy

Strávila jsem týden s kolegy z celého světa – když to vezmu kolem dokola, tak byly zastoupeny tyto země: Japonsko, Čína, Tchaj-wan, Norsko, Švédsko, Švýcarsko, Německo, Maďarsko, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Brazílie, USA. A samozřejmě Francie, protože jsme se setkali v Paříži. Všichni jsme byli redaktoři a vydavatelé a pochopitelně jsme tam byli kvůli frankofonní literatuře. Do Arga jsem se mimo jiné vrátila s povzbuzením (a potvrzením), že vám, našim českým čtenářům přinášíme autory se světovým renomé a knihy, které oslovují lidi na celé zeměkouli. Ne že bych to předtím nevěděla, ale v osamění u monitoru, ze kterého neblikají vždycky povzbudivé zprávy, občas mysl redaktora obsadí chmury.

V tom mezinárodním a mezikulturním společenství padala neustále jména jako Leïla Slimani, Sorj Chalandon, David Diop, Miguel Bonnefoy, Mohamed Mbougar Sarr, Nathacha Appanah, Dany Lafferière, Boualem Sansal… A ještě další, která jsme někdy v Argu zvažovali anebo o nich uvažujeme do budoucna.

Největší hvězda je bezpochyby Leïla Slimani. My jsme vydali šest jejích knih (z toho dva komiksy), a doufáme, že se nám podaří připravit i třetí díl její volné trilogie Země těch druhých. Sorje Chalandona všichni milují jak pro jeho knihy, tak pro jeho vřelou, všeobjímající, energií sršící osobnost. Nutno říct, že speciálně u něj je obojí úzce provázané. V knížkách, které vyšly česky v Argu, se odráží jeho zkušenosti válečného zpravodaje v Irsku v době bojující IRA a v Libanonu za občanské války. Nejde ale o zpravodajství, dokonce ani o reportážní romány, všechno je čistá fikce, bohaté, lidské, skvěle vystavěné příběhy okořeněné detaily, vycházejícími z vlastní zkušenosti autora. Na české čtenáře stále ještě čekají například knihy, ve kterých se odráží Chalandonovo nesnadné dětství – musím říct, že jsou vážně dechberoucí. Nathachu Appanah, Danyho Lafferièra a Boualema Sansala všichni považují už málem za klasiky, o nichž se nediskutuje.

O Boualemu Sansalovi se bohužel v posledních měsících mluví znovu i v jiných souvislostech – o jeho uvěznění v Alžírsku jsme už také psali. David Diop, Mohamed Mbougar Sarr a Miguel Bonnefoy k sobě v posledních letech přitáhli pozornost díky velkým literárním oceněním (Mezinárodní Man Bookerova cena pro Diopa, Goncourtova cena pro Sarra a Cena Femina a Velká cena francouzské akademie pro Bonnefoye) – naprosto zaslouženě. A podotýkám, že i ostatní výše zmínění autoři a autorky jsou laureáty prestižních literárních cen nebo se často ocitají v nominacích na ně. Když se teď na ta jména dívám, uvědomuju si, že ačkoliv všichni píší francouzsky a většina z nich se ve Francii nakonec i usadila, pocházejí z různých koutů světa: Maroko, Senegal, Venezuela a Chile, Mauricius, Haiti a Kanada, Alžírsko… a samozřejmě Francie. A více nebo méně, otevřeně nebo skrytě tuhle skutečnost přenášejí do svých knih. Takže se s nimi podíváte skoro všude!

Padala i další jména, která se objevují v našem katalogu. Třeba Alexandra Lapierre, ale ne v souvislosti s knihou Slečna Belle Greene, kterou jsme vydali vloni, ale se starším titulem Artemisia – životopisným románem o italské barokní malířce Artemisie Gentileschi, protože v Paříži právě probíhala výstava jejích děl. Na Artemisii v českém překladu se už ale taky pracuje!

A nakonec taková perlička: dvě jména nevyvolala v mých dočasných týdenních kolezích téměř žádnou reakci – kromě zástupců Francie je znal málokdo: Jean-Michel Guenassia a Laurent Binet. Dva autoři, jež české publikum miluje, jak dosvědčují mimo jiné dlouhé fronty, které jsou u nás čtenáři ochotní vystát na podpis do knihy, když jeden nebo druhý navštíví Česko. To, že nejsou tak „světoznámí“, rozhodně není proto, že by jejich knihy byly horší – u nás ale našli opravdu své vlastní publikum. Z různých důvodů, ale nepochybně i proto, že mají k Česku osobní vztah – čili je to vzájemná srdcovka.

Mimochodem – Jean-Michel Guenassia dopisuje další román, do redakce ho má odevzdat na podzim a ve Francii by měl vyjít příští rok. Nevíme ještě, jak se bude jmenovat ani o čem tentokrát bude, ale ujít si – vám – ho nenecháme.