Cena Miroslava Ivanova je od roku 2001 předávána autorům nejzdařilejších publikací z oblasti literatury faktu. Vyhlašuje ji Klub autorů literatury faktu (KALF) za podpory města Jaroměř. Argo bylo oceněno jako nakladatel soustavně se věnující vydávání literatury faktu.
Edice Itineraria, která se zaměřuje na cesty a putování ve zprávách, denících či korespondenci, si neklade chronologická omezení a zahrnuje zprávy cestovatelů středověkých i nedávných.
Autoři, jejichž díla v edici vydáváme již od roku 2015, měli k cestám různé motivace, jedno jim však je společné: dokázali o svých výpravách poutavě a mnohdy i vtipně vyprávět. Samozřejmě si všímali pamětihodností, krajových odlišností, místních zvyků, tradic i podivností, o nichž si ti, kteří zůstali doma, vždy rádi početli. Zároveň však podali zprávu o místech, která navštívili, o sobě i době, v níž jejich text vznikl. A pokud byli dostatečně vnímaví, dokázali zachytit nejen ducha doby a místa, ale podat i nadčasové svědectví.
Mezi dosud vydanými svazky najde čtenář v mnoha ohledech jasnozřivý popis carského Ruska první poloviny 19. století z pohledu francouzského konzervativního aristokrata de Custinea (Dopisy z Ruska), detailní zprávu Nizozemce van Linschotena o portugalské Indočíně (Itinerario), jež položila základ britskému pronikání do této oblasti; či fascinující vylíčení osudů jezuitských misionářů v Novém světě v 17. a 18. století, založené na jejich vlastních dopisech (Češti jezuité objevují Nový svět). Dále relaci španělského konkvistadora Cabezy de Vaca, který uvízl na několik let v indiánském zajetí na Floridě (Ztroskotání); z 12. století pocházející rady pro poutníky do Compostely (Svatojakubská cesta); anebo zábavné vylíčení pěší výpravy mladého Angličana Patricka Leigh Fermora, který se v zimě roku 1933 cestou z Německa do Konstantinopole zastavil i v Praze (Čas darů) a pak pokračoval podle Dunaje Sedmihradskem až k Železným vratům (Mezi lesem a vodou).
Za mimořádně cenná lze pokládat dvě svědectví o Arménii: arménský cestovatel a obchodník Šimon Polský v 17. století (Putování) a český učitel a geograf Josef Wünsch na konci století devatenáctého (K pramenům Eufratu a Tigridu) podali zprávu o kdysi etnicky a kulturně pestrém regionu, který později v důsledku genocidy arménského národa prošel krutou proměnou, s jejímiž důsledky se potýká dodnes.
Cestovní deníky Alberta Einsteina z fyzikova přednáškového turné do Palestiny, Španělska a na Dálný východ v letech 1922–1923 zase více než o místech, která navštívil, vypovídají o něm samotném.
V edici dále vyšly Dopisy Zesnulého I, s podtitulem Anglie v letech 1826–1828 očima pruského knížete, jejichž autorem je excentrický světobězník a zahradní architekt Hermann von Pückler-Muskau., který v nich s vtipem i sarkasmem vykresluje obraz britské společnosti v době po napoleonských válkách; a dosud jediná do češtiny přeložená kniha jedné z prvních novodobých cestovatelek, Idy Pfeifferové (Cesta do Svaté země a Egypta).
V posledních dvou letech jsme vydali dochované cestovní deníky bratří Šternberků z jejich kavalírské cesty, podniknuté počátkem 60. let 17. století – mezi podobnými prameny k dějinám cestování představují v období baroka skutečný unikát už proto, že byly (až na úvodní latinskou pasáž „muzejního“ deníku) napsány česky (Výjezd šťastný); dále nový překlad středověkého bestselleru tzv. Jana z Mandevillu (Cesta kolem světa), v jehož mnohdy zcela fantastickém vyprávění našla i řada moderních autorů včetně Umberta Eca, a konečně Cesty po Africe, Asii a Evropě vykonané v l. 1325 až 1354 proslulého arabského cestovatele a kartografa Ibn Battúty.
V tuto chvíli edice čítá 15 svazků a netradičním cestopisům se hodláme věnovat i nadále. O prázdninách vyjde kronika františkánského mnicha Bernardina de Sahagún (1500–1590) představující jeden z hlavních pramenů pro poznání dějin Aztécké říše (Dějiny starého Mexika), a na konci roku nový překlad středověkého cestopisu františkána Odorika z Pordenone popisující autorovu cestu na Dálný východ s názvem O neznámých věcech.
Zkrátka cestovat s Argem můžete kdykoliv!