„Úžasní poutníci“ se i letos sešli v Bretani

Je první letní den, takže máte nejvyšší čas naložit knihy, napnout plachty a zmizet do dálav za obzorem. Abychom vás inspirovali, máme pro vás první cestovatelský příspěvek na blog. Za knihami jezdíme. Na veleterhy, které mívají tu nejrůznější podobu. 

Úžasní poutníci! v svých očích psány máte,

jak moře hlubokých, příběhy dlouhých cest.

Otevřte pamětí svých skříně přebohaté,

Podivuhodné šperky z étheru a hvězd.

Literární a filmový festival Étonnants Voyageurs si svůj název odvodil z Baudelairovy básně Cesta, kterou najdeme ve sbírce Květy zla. Karel Čapek je přeložil jako „úžasné poutníky“, mohou to být též poutníci podivní – anebo také podivuhodní cestovatelé. To nejspíš.

Cestovatelé v prostoru, čase i fantazii. Festival probíhá každoročně v bretaňském přístavu Saint Malo a samo místo je tak podivuhodné, že okouzlilo a inspirovalo mnoho umělců (i českých) všech dob a žánrů.

Étonnants Voyageurs se zde scházejí, sjíždějí a slétají už od roku 1990, samotný festival má ale několik dalších odnoží po celé zeměkouli. V St. Malo se literáti, fotografové a filmaři po tři dny setkávají jak mezi sebou, tak s publikem během debat, literárních snídaní, projekcí, čtení, výstav a autogramiád. Témata jsou proměnlivá, ale stálicemi mezi nimi jsou: moře, dobrodružství na moři, ekologie, sociální témata a cestování.

Jednotlivé programy probíhají na několika místech města (uvnitř hradeb i vně), někdy dokonce i na lodích, tři festivalové dny jsou tedy opravdu velice „zážitkové“. Zvlášť když počasí nadělí bouři, jako letos v předvečer festivalu – a bouře v St. Malo jsou vskutku velmi silné kafe.

Z „našich“ argovských autorů jsme letos v St. Malo potkali hned čtyři. Pochopitelně nemohla chybět Isabelle Autissierová – je stálicí festivalu stejně jako její mořské téma. Představovala zde svou novou knihu Oublier Clara (Zapomenout na Claru). Zároveň se ale z titulu své funkce prezidentky WWF France (World Wide Fund for Nature) účastnila debat o ochraně přírody a jakožto úspěšná mořeplavkyně (první žena, která v samostatné plavbě obeplula zeměkouli, jak zmiňujeme i na záložce českého vydání její robinsoniády Náhle sami) zasedala v porotě ceny Gens de mer (Lidé moře), kterou v minulosti sama obdržela.

Byl tu i „náš“ Alexis Jenni mimo jiné s novou knihou Mrzáci pomsty (Féroces infirmes), v níž se opět vrací do Lyonu, města, ve kterém se sbíhají nitky osudů hrdinů jeho skvělé knihy Francouzské umění válečné, na kterou volně navazuje i tématem. A u jednoho stolu a v jedné chvíli seděli Sorj Chalandon (Návrat do Killybegs, Můj zrádce, Čtvrtá zeď) a Dany Lafferière (Jak se milovat s černochem a neunavit se, Vůně kávy). Oba pánové zažili a viděli mnoho hrůz, nespravedlností a zla, přesto kde se objeví, srdce se otevírají a zní smích, publikum je prostě miluje. Možná proto, že jsou to „úžasní poutníci“ životem – a je to znát v jejich knihách.

Na ostrůvku naproti saint-malovské pevnosti, na který se lze (téměř) suchou nohou dostat jen za odlivu, stráží festivalové dění duch místního rodáka, literáta a diplomata Françoise René de Chateaubriand, který si přál být zde pohřben, aby mohl poslouchat „už jen moře a vítr“. Byl to romantik! U jeho hrobu je deska s prosbou, aby návštěvníci jeho přání respektovali a chovali se tiše.

Takže už jen potichu a po bretonsku: Kenavo, úžasní poutníci!