Překladatel a báječný člověk Vratislav Jiljí Slezák

Včera jsem se dozvěděla zprávu z nejsmutnějších. Milovaný, laskavý, hluboce empatický, noblesní a pozorný člověk a samozřejmě skvělý překladatel, vystudovaný germanista a polonista Vratislav Jiljí Slezák v pondělí 16. března zemřel. Velmi jsem si ho vážila, báječně se s ním pracovalo, coby překladatel byl vzdělaný, sečtělý, spolehlivý, vnímavý i pokorný. Přeložil desítky knih, především Hermanna Hesseho, ale také Heinricha von Kleista, Thomase Manna, Friedricha Dürrenmatta, Alfreda Döblina, Petera Handkeho, Heinricha Bölla či Gustava Meyrinka. Byl laureátem Statní ceny České republiky za překladatelské dílo a Ceny Josefa Jungmanna za překlad 10. svazku Souborného díla H. Hesseho.

Zároveň jsem pana Slezáka měla velmi ráda jako člověka. Když jsem před lety s profesí redaktorky teprve začínala, byl ke mně laskavý a shovívavý. Když se mi narodila dcera, těšilo ho, pokud jsem ji na naše pracovní setkání brala s sebou. Děti miloval. Na dceru se nikdy neopomněl zeptat: jak se jí daří, jak prospívá, co ji baví. Ještě na začátku letošního roku jí věnoval brožurky se stručným přehledem gramatiky severských jazyků, které dcera studuje. Pan Slezák se narodil ve zvláštní den, 29. února, a dožil se 88 let. Plánovali jsme, že v Argu oslavíme jeho narozeniny, že zajdeme do dobré restaurace a dáme si lahodný zákusek. Pan Slezák sladkosti miloval, tu radost z mlsání jsme spolu sdíleli. Když jsme v roce 2015 připravovali k vydání třídílnou Kafkovu biografii, kterou sepsal německý literární vědec Reiner Stach (a pan Slezák překládal první díl, Ranné roky), měli jsme se všichni, kdo se na edici podíleli, sejít a domluvit podrobnosti. Právě s ohledem na páně Slezákovu vášeň pro dorty všeho druhu jsem schůzku svolala do vyhlášené letenské kavárny Alchymista. Jeho další vášní bylo cestování, zevrubné poznávání cizích krajů. Chtěli jsme s ním jet na výlet do končin, které měl rád. Letošní narozeninovou oslavu pan Slezák odložil na později, byl nemocný a musel do nemocnice. Výlet byl, i pro naše zaneprázdnění, rovněž odložen na neurčito. To „později a neurčito“ už však nepřijde. Snad mu tam nahoře vystrojí báječnou hostinu a on jim bude třeba předčítat svůj opus magnum, překlad Mannovy Čarovné hory.

Rozhovor s Vratislavem Slezákem nejen o Kafkov..