Pan konzul a panenka aneb nový román Lenky Horňákové-Civade

Lenka Horňáková-Civade je Češka (Horňáková) i Francouzka (Civade). Když je v Česku, okouzluje francouzským šarmem, ve Francii udivuje českou přímočarostí, na francouzské zvyklosti možná málo diplomatickou. Snad i v tom tkví přitažlivost jejích knih jak pro francouzské, tak pro české čtenáře. Pro první i druhé jsou totiž její příběhy zároveň cizokrajné i jaksi domácké. Lenka obojí míchá až skoro systematicky – dokud psala česky, bylo to o Francii. Své poslední tři prózy napsala francouzsky – a témata jsou česká: Marie a Magdalény se odehrávají na moravském venkově, Grófka sice většinou v Paříži, ale je to příběh mladé Češky.

Ta třetí kniha, ještě vonící novotou, její český překlad totiž nedávno dorazil z tiskárny, se jmenuje Symfonie o novém světě. Velká část děje se odvíjí opět ve Francii a opět můžeme sledovat české hrdinky, které se k nepřízni osudu staví čelem, vzdorovitě jdou za svým cílem, jenž by se dal shrnout jedním slovem, tolikrát omílaným, ale nikdy omletým: slovem svoboda.

Lenka Horňáková-Civade ale tentokrát nezůstala jen u fiktivních žen – vše se tu točí kolem jednoho skutečného muže, jehož polozapomenutý osud autorku polapil. Tím mužem byl Vladimír Vochoč, právník a prvorepublikový diplomat, který rok před druhou světovou válkou nastoupil na post československého konzula v Marseille. Na internetu o něm najdete jen sporé informace a několik fotek, na pohled žádný superhrdina, řešící nepravosti světa, spíš neduživý pán s brejličkami. Jenomže zdání klame – Vladimír Vochoč hrdinou byl.

Marseille je velký přístav, v chaosu počátku války do něj směřovaly tisíce lidí, kteří se potřebovali dostat z nacisty obsazené Evropy ven – skrýt se, zachránit se, bojovat. Vochoč chaos využil a s pomocí dvou Američanů (byli to Varian Fry a Donald Lowrie), kteří zajišťovali potřebné finance, vydával zájemcům československé pasy, pravé i falešné zároveň, z nedostatku jiného materiálu – na růžovém papíře. Pomohl stovkám lidí a na národnost a státní nebo politickou příslušnost opravdu nehleděl. Komunistický režim ho za to „po zásluze“ odměnil dlouholetým vězením, zapomněním… A i když Vladimír Vochoč posmrtně obdržel titul Spravedlivý mezi národy i čestný velvyslanec ČR, i když byl OSN zapsán na seznam diplomatů, kteří riskovali život pro záchranu židovských občanů před tábory smrti, do širšího povědomí lidí se nedostal, žádný český Nicholas Winton se z něj nestal.

Lenka Horňáková-Civade se rozhodla to alespoň trochu napravit. V doslovu knížky k tomu říká:

Tento muž s pevným a neochvějným přesvědčením ve správnost svého jednání byl v podstatě úředník, ovšem věrný i neposlušný, vynalézavý, vytrvalý a důvtipný, a bytostný humanista… S postupujícím časem jsem začínala slyšet jeho hlas protínající dlouhé ticho, jež ho obklopovalo, který se náhle zvedal v nekončící symfonii. V okamžiku, kdy jsem si Vladimíra Vochoče představila, jak si recituje Ústavu, jako se přednášejí básně, vydali jsme se spolu na cestu, která nás zavedla na klíčové křižovatky evropských dějin. A skutečná, historická postava se včlenila do orchestru románového koncertu…

Autorka měla 4. listopadu přijet české vydání své knihy představit do Prahy, začala plánovat takovou malou Vochočovu tour po republice, ale jak už to tak letos chodí, jediný, kdo tu pořádá tour, a to dokonce celosvětovou, je covid. My všichni už jsme se ovšem naučili improvizovat, takže se s Lenkou Horňákovou-Civade budete moct setkat alespoň virtuálně: 4. 11. 2020 v 18.00 bude Knihovna Václava Havla na svém FB vysílat rozhovor, který s ní povede též jedna česko-francouzská dáma, novinářka Anna Kubišta.

(A co ta panenka? Přečtěte si knížku!)