O létajících objektech
Člověku nakonec nezbude, než sám na sobě provádět vivisekci. Ale musí to dělat nestranně, to znamená s určitou dávkou cynismu. Protože kdyby to dělal se zadostiučiněním nebo dokonce s radostí, tak by se z něj stal buď magor, nebo snob, říká vypravěč textu s názvem Blízká setkání z této knihy. Spisovatel se v ní vrací zpět k žánru povídky, tentokrát obohacené o nové vypravěčské prvky, zároveň však zůstává věrný svému sebeironickému stylu, který dokáže ve čtenáři vyvolat pobavený smích a mrazení v zádech současně. Vždyť: Jak je to dlouho, co takhle žijem? Kudy zpátky ke křižovatce, kde by se to dalo ještě zachránit? Žijem akorát ze slov? A jak ty se cítíš v tomto životě?
Dvanáctou povídku souboru tvoří fotografický cyklus tzv. fotopovídka, jejímž autorem je Miro Švolík.
- kniha
Ilustrace
Bibliografické údaje
| EAN | 9788072035762 |
| ISBN | 80--72-03-5-76--2 |
| Počet stran | 192 |
| Jazyk | česky |
| Vazba | vázaná |
| Produkt | kniha |
| Rozměry | 13cm x 19,5cm |
| Vydání | 2004 (1. vydání) |
| Nakladatel | Argo |
Názory
čtenářů
Série povídek má svá slabší místa, ale jako celek je skvělá...
(...) U Hakla je v celku jedno, jde-li o povídky či román, neboť jeho styl mu poměrně jednoduše a bravurně dovoluje obsáhnout oboje. Série povídek má svá slabší místa, ale jako celek je skvělá.
Hakl ide dalej...
(...) Precital som od Emila Hakla uz stvrtu knihu a hoci to uz nie je ten ostry a silny pozitivny sok, ako ked som cital prvu Konec sveta, dokaze autor ponuknut krasne zazitky. Myslim ze Emil Hakl patri medzi najzaujimavejsie zjavy ceskej literatury za posledne roky. O letajicich objektech je kniha vyborna. Chytala ma obava ci autor dokaze udrzat vysoko polozenu latku predoslych knih a zda sa mi ze ju este drzi aj ked neprekracuje, ale to moze byt moj osobny pocit. Mam pocit ze niektore poviedky mali nevyraznu pointu, avsak knihu vrele doporucujem.
Přečteno jedním dechem?
Tisíce nerozhodných čtenářů bezradně bloudí mezi tituly. Nechte jim tu recenzi a nenechte je zoufat.
