Román Mondschein je znepokojivou vizí světa po blíže neurčené katastrofě; sledujeme v ní komunitu přeživších, soustředěnou v severo či východoevropských kulisách, jejichž neurčitá pochmurnost odráží neradostnou situaci hrdinů: ti prošli dokonalým vymytím mozků a nyní žijí v totalitním státě, jenž odměnou za naprosté podrobení nabízí "oddych" ve virtuálním světě zvaném "Dorma" (původně šlo zřejmě o vojenský simulátor, nyní však Dorma nabízí lidem paralelní existenci, iluzi plnohodnotného života, ne-li dokonce iluzi svobodné vůle). Většina lidí toto uspořádání přijímá trpně; Eriku Vilksovi, hlavnímu hrdinovi knihy, se však pomalu začíná zajídat. Jeho nespokojenost přiživují matné záblesky vzpomínek na "svět předtím", na realitu vně Města i vně Dormy; přesto, že Erik patří k privilegované kastě členů "Ústředí" a klást si podobné otázky je proti jeho přísaze, rozhodne se přijít na to, kdo vlastně je a zda je daný stav skutečně tak nevyhnutelný, jak tvrdí establishment Města… Štindlova dystopie v mnohém odkazuje na zahraniční klasiky (Huxley, Orwell, Dick), v mnohém je zavázána domácí literární tradici (Egon Bondy); přitom ovšem nabízí svébytný, původní a napínavě vystavěný příběh o hledání lidské identity a fungování lidské společnosti. Svébytnou, paralelní rovinu příběhu vytvářejí ilustrace Josefa Bolfa, jenž je zároveň spoluautorem námětu knihy.
EAN | 9788025707685 |
Počet stran | 214 |
Jazyk | česky |
Produkt | kniha |
Vydání | 2012 (1. vydání) |
Nakladatel | Argo |
(...) Zpočátku mi kniha připadala poněkud neoriginální, svět se mi zdál jen kombinací myšlenek Huxleyho, Bradburyho (Fahrenheit 451), Orwella a McCarthyho, postupně ale jako by autor našel vlastní hlas a celkově tak ve mně zůstal veskrze pozitivní dojem.
(...) Asi jsem měl příliš velká očekávní, ale Mondschein je pro mě mírné zklamání, jakkoli druhá část knihy ho mírní a dokáže velmi strhnout. Zejména drhne styl, který příliš často stojí na otřepaných frázích a v první třetině vyloženě škobrtá. Text by též zasloužil lepší editaci: Občas lze narazit na alogickou posloupnost děje (setkání s Martou v Dormě), významově opačná sdělení vinou nevhodně použité spojky apod. Vykreslená dystopie je atmosférická. Ale svým charakterem podle mě odpovídá spíš románu z minulého století (i přes použití motivu virtuální reality), resp. společnosti dávno minulé. Popis Města, každodenní rutiny a (ne)jednání lidé je inspirací až příliš orwellovské. Lépe propracovat by asi zasloužila politická a ideologická stránka dystopie, díky níž by čtenář možná lepé rozuměl motivacím postav a apatickému jednání masy lidí, jejichž jednání je degradováno až příliš hluboko pod racionální úroveň ve stylu McCartyho, který v díle dost rezonuje. V této souvislosti selhává zejména postava Stana, které chybí hloubka a působí dle mého soudu nevěrohodně. O logice technických detailů (nákaza, převrat, Dorma) asi není třeba s ohledem na žánr dumat, ale i tak občas vzbuzuje během čtení četné otázky. Bolfovi ilustrace jsou úžasné, jakkoli text doplňují zcela nahodile a nijak jej nereflektují.
Tisíce nerozhodných čtenářů bezradně bloudí mezi tituly. Nechte jim tu recenzi a nenechte je zoufat.