Manuál pro uklízečky

rok vydání – 2019
Doporučená cena je 298 Kč

Když v roce 2015 vyšel ve Spojených státech výběr toho nejlepšího z povídkové tvorby Lucii Berlinové, vysloužil autorce posmrtně přídomek „nejlepší americká spisovatelka, o které jste nikdy neslyšeli“. Od té doby byl Manuál pro uklízečky přeložen do třiceti jazyků a získal si srdce čtenářů i kritiků po celém světě. V povídkách, které vznikaly zhruba od šedesátých do devadesátých let 20. století, se Berlinová inspirovala dětstvím stráveným v těžařských městečkách na americkém Západu, mládím, které prožila mezi společenskou smetánkou v jihoamerickém Chile, třemi ztroskotanými manželstvími, celoživotním problémem s alkoholem, roky strávenými v kalifornském Oaklandu a Berkeley, na americkém Jihozápadě a v Mexiku, a v neposlední řadě nesčetnými zaměstnáními, které vykonávala, aby uživila čtyři syny a mohla se ve volných chvílích věnovat psaní.
Berlinová bývá často přirovnávána k Raymondu Carverovi, Grace Paleyové, Alice Munroové, či dokonce A. P. Čechovovi, avšak její tvorba je především bytostně svá. S brutální upřímností a směsicí humoru a melancholie se čtenáři sdílí lásku k osamělým, ztraceným duším, které uvízly ve světě veřejných prádelen a protialkoholních léčeben, v podřadných zaměstnáních, v nefunkčních vztazích a rozvrácených rodinách. Díky lásce k vyprávění dovede životní prohry a existenciální krize nečekaně přetavit v krásný a očistný zážitek. Ze silně autobiografických střípků tak skládá výjimečný a univerzální portrét lidského osudu.

Sbírka povídek „utajeného pokladu americké literatury“.

„Mistrný pohled na svět, oslava umění v obyčejném.“ Las Vegas Weekly

„Naprosto skvělá posmrtně vydaná sbírka povídek.“ The Chicago Tribune

„Příběhy Berlinové vás donutí žasnout nad nepředvídatelnými událostmi vaší existence. Je to opravdu talent.“ The New York Times

Do povídek Lucii Berlinové se bezhlavě zamilujete, propadnete jim už při prvním krásně upřímném odstavci a vydrží vám to až do konce. Berlinová dokáže usnovat literární síť, do níž zachycuje sám život. Jsem naprosto unešená. – Helen Oyeyemi

Díky Manuálu pro uklízečky se celému světu představuje důležitá americká autorka, kterou literární trh po většinu jejího života nedokázal docenit. Při čtení jejích povídek budete žasnout, jaké nepředvídatelné události vám může každodenní existence přinést. Berlinová je opravdový talent. – Dwight Garner, The New York Times

Berlinová si zaslouží, abychom ji řadili po bok Alice Munroové, Raymonda Carvera a Antona Pavloviče Čechova. V rytmu, výstavbě textu, dialogu, charakterizaci osob, popisech i všech dalších ohledech naprosto exceluje. – Nick Romeo, The Boston Globe

Kniha roku 2015 podle deníku Boston Globe a týdeníku Entertainment Weekly

Bibliografické údaje

EAN 9788025726358
ISBN 978-80-257-2635-8
Počet stran 256
Jazyk česky
Vazba flexi
Produkt kniha
Rozměry 12,3cm x 20,4cm
Vydání 2019 (1. vydání)
Nakladatel Argo

Celkové hodnocení

4,5 (2x)

Názory
čtenářů

Michaela Dočkalová
27. 7. 2020

Za svého života...

(...) Za svého života se příliš neproslavila. Když ale byly její povídky vydány posmrtně, stala se aspoň na chvíli světovou literární osobností číslo jedna. Čím je pro nás Lucia Berlin a její Manuál pro uklízečky tolik zajímavý? Například tím, že do něj obsáhla všechno, co zažila. Drsný pád na dno i život mezi smetánkou. Uklízečka, recepční i alkoholička Lucia Berlin publikovala své texty zejména od sedmdesátých do devadesátých let, mezi čtenáři si však tehdy našla jen hrstku věrných fanoušků. K českému čtenáři se ale nyní dostává výběr toho nejlepšího, co kdy tato spisovatelka napsala. Manuál pro uklízečky je souborem povídek, který odráží její skutečný, dodejme že bouřlivý život. A tak jsou i její povídky velmi pestré. Jako dítě ji i její sestru zneužíval vlastní dědeček, v dospělosti se léčila z alkoholismu. Dostala se do vyšších kruhů a také pracovala jako uklízečka i jako recepční v nemocnici. O tom všem kniha vypráví. Čtěte, jak uznáte za vhodné Její povídky spolu zdánlivě nesouvisí, avšak pozorný čtenář mezi nimi najde mnoho spojitostí. Jsou o životě na okraji společnosti. O vztazích, umírání, smrti i drogách. Ovšem žádný patos ani melancholii v povídkách nenajdete. Lucia Berlin píše s humorem, radostí, touhou po životě, bez patosu a zbytečného negativismu. Ať vypadají osudy postav sebebeznadějněji, Berlin vždycky čtenáři ukáže, že není třeba panikařit, protože každé temné životní období prozáří i světlá místa. Texty je radost číst a to jak po obsahové, tak literární stránce. Výhodou povídek je i to, že je nemusíte číst tak, jak jdou za sebou, ale klidně na přeskáčku. Můžete se k nim vracet nebo naopak některé povídky vynechat a požitek z toho budete mít stále stejný. Tři nepovedená manželství Lucie Berlin se narodila v roce 1936 do rodiny důlního inženýra. Kvůli otcově práci se však museli neustále stěhovat. A tak se Lucia stěhovala ze své rodné Aljašky do Idaha, Montany nebo Kentucky. V roce 1941 odešel otec do války a Lucia s matkou a sestrami opět změnila bydliště. Odstěhovaly se do El Pasa za dědečkem, který ovšem holdoval alkoholu víc, než bylo zdrávo. Navíc své vnučky sexuálně zneužíval. Její matka po dědečkovi závislost na alkoholu podědila a tak se s alkoholismem setkávala od útlého věku. Když se otec z války vrátil, všichni se přestěhovali do Santiaga de Chile, kde také Lucia absolvovala svá středoškolská a vysokoškolská studia. Provdala se za architekta, porodila mu dva syny, ale manžel ji brzy nato opustil a tak se z ní stala svobodná matka. Později se provdala podruhé, za pianistu, s nímž se přestěhovala do New Yorku. Ale ani tento vztah nevydržel a tak se Berlin odstěhovala do Mexika. Štěstí jí však příliš nepřálo ani napotřetí. Vzala si muže sice velmi bohatého, zato drogově závislého. S ním měla další dva syny. Proslavila se až jedenáct let po své smrti Během svého života se také starala o sestru, která umírala na rakovinu. V devadesátých letech učila na Coloradské univerzitě a psala povídky, které byly uveřejňovány v nízkonákladových časopisech. Některé texty jí pak vyšly i v nezávislých nakladatelstvích. Nakonec zemřela, téměř bez povšimnutí, v roce 2004 v Kalifornii. Ve slovenštině také vyšla její kniha Welcome Home (Vitaj doma, 2019). V této knize popisuje prvních dvacet devět let svého života, tedy život v hornické usedlosti na Aljašce, v Texasu a Chile. Kniha obsahuje fotografie i dopisy, které Berlin psala přátelům a známým po celý život. (zdroj: www.dailycoffee.cz)

Petr Urie
14. 7. 2019

Povídky L.B. pokládám...

(...) Povídky L.B. pokládám za velmi cenné. Literárně působí docela obyčejně, bez experimentování, zcela bez snahy na něco si hrát. O to silněji z nich ale vyzařuje autorčina životní filozofie. Brát život takový jaký je, takový jaký jsem schopna žít, nic si nenalhávat, přiznat si co nezvládám, co neumím, co nedokážu, ale umět se i přes nekončící těžkosti zaradovat, mentálně osvobodit, zoufalou situaci odlehčit vtipem, nepropadat bolestínství a sebelítosti, neztrácet zájem a důvěru ve své okolí. ("Nevadí mi vyprávět lidem hrozné věci, když se z nich dá udělat veselá historka", "Zavírám dveře před zármutkem a lítostí a výčitkami svědomí.") S určitou nadsázkou jsou povídky L.B. literárním vítězstvím nad těžkostmi života. Nakladatelství Argo patří poděkování a ocenění za skvělý překlad i doslov, absenci šotků (snad ani jeden) a celkově pěkné provedení knihy včetně volby obrázku na obálce (oceněno až po dočtení). Budu moc rád za vydání i zbylé části originálního "Manuálu" a dalších povídek ("Evening in Paradise").

Přečteno jedním dechem?

Tisíce nerozhodných čtenářů bezradně bloudí mezi tituly. Nechte jim tu recenzi a nenechte je zoufat.

Nepovinné