Knihy jako lék proti zblbnutí

Vloni touhle dobou jsem napsala blog, ve kterém jsem u příležitosti dvou výročí, jež bychom si radši nepřipomínali (ale musíme), anšlusu Rakouska a vzniku tzv. Slovenského štátu, upozornila na dvě skvělé knihy z produkce Arga. Rok se s rokem sešel a obě knihy mi tanou na mysli znovu, pročež se omlouvám, že tady teď uvádím odkaz na zmíněný blog s tím, že budu ráda, když zaujme další čtenáře. Více.

Není to z lenosti, jen se nechci zbytečně opakovat. Nic moc bych totiž k již napsanému nepřidala. Snad to, že tentokrát bych o maličko víc z těch dvou titulů upřela pozornost na knížku Tagesordnung od francouzského autora Érica Vuillarda. V posledních týdnech, tedy v době od ruského útoku na Ukrajinu, jsme asi všichni četli mnoho komentářů a úvah na téma ne/opakující se historie, ne/schopnosti lidstva poučit se z dějin a tak podobně. Někteří komentátoři varují před zkratkami Putin=Hitler a rozebírají rozdíly obou diktátorů. Nevím, možná mezi nimi rozdíly jsou, posloupnost jejich činů je ale hrozivě totožná. A když vidím obrázky ruských oligrachů u Putinova předlouhého stolu, nemůžu nemyslet na německé bankéře a průmyslníky jednající s Hitlerem několik let před druhou světovou válkou. Když vidím podivně zpackané tažení přeslavné ruské pozemní armády Ukrajinou, nemůžu si nevzpomenout na polofunkční německé tanky kodrcající se „zachraňovat“ Rakousko. A právě o tom Vuillard píše.

Nedávno Argem proběhla emotivní diskuze vyvolaná potřebou nějak se k současné situaci postavit, a hlavně vymezit se vůči těm autorům, kteří ruskou agresi na Ukrajinu schvalují. A v ní se ozval jeden důležitý názor – my (coby nakladatelství) k pochopení toho, co se děje, co se může stát a co se stalo, nejlépe přispějeme vydáváním knih. Napříč žánry, od beletrie a reportáží přes eseje ke knihám historickým. Takže čtěme, snad se poučíme a budeme odolnější vůči blbosti.