Holmes, Bond, Poirot a Vraždy v Midsomeru. V hlavě Anthonyho Horowitze

Co mají společného Sherlock Holmes, James Bond, Hercule Poirot a Vraždy v Midsomeru? Kromě tajemství a napětí také to, že za jejich novými příběhy stojí Anthony Horowitz (1955), jeden z nejúspěšnějších britských spisovatelů a scenáristů.

 Původně si vydobyl jméno na poli young adult literatury sérií o čtrnáctiletém agentovi MI-6 Alexi Ryderovi. První román Stormbreaker vyšel na počátku nového milénia a svému autorovi přinesl okamžitý úspěch. Knih pro děti a dospívající měl za sebou Anthony Horowitz v té době už pěknou řádku, ale prosadit se už v 90. letech vedle fenoménu Harryho Pottera se mu nepodařilo. Alex Rider si ale u nové generace čtenářů získal oblibu okamžitě, do této doby vyšlo 14 knih, jejichž celosvětový prodej se odhaduje na 21 milionů výtisků, a vznikly tři řady populárního seriálu.

Znáte ho z televize

Mezitím se ale Anthony Horowitz, který je jako autor mimořádně plodný, rozkročil mezi různá média. Kromě knih píše i divadelní hry a televizní a filmové scénáře. Mezi nejznámější televizní počiny patří jeho spolupráce na televizním seriálu Poirot s Davidem Suchetem v titulní roli. Napsal scénáře k jedenácti dílům. Hlavně ale vytvořil jeden z nejpopulárnějších britských detektivních seriálů, Vraždy v Midsomeru. Je autorem projektu, kromě několika scénářů také produkoval prvních sedm dílů a vymyslel název. Seriál se vysílá od roku 1997 a zatím bylo natočeno 144 epizod.

Poté, co projekt opustil, stal se autorem také dalšího úspěšného seriálu Foylova válka (2002–2015). Pro tento osmadvacetidílný seriál napsal většinu epizod. Děj se odehrává v době druhé světové války a unikátní na něm je právě zachycení specifické dobové atmosféry, kdy byly do zbraně povolány tisíce policistů, existoval přídělový systém, v noci zahalilo celou zemi do neproniknutelné tmy zatemnění a kriminalita stoupla od roku 1939 do roku 1945 o více než padesát procent. Od sedmé série se začíná děj odehrávat v době studené války, kdy se detektiv Foyle vrací k práci pro tajnou službu.

Holmes a Bond

A to už se dostáváme ke knihám, které exkluzivně vydává nakladatelství Argo. O nové romány s hlavní postavou Sherlocka Holmese Horowitze požádalo Estate of Arthur Conan Doyle, tedy dědicové a správci literární pozůstalosti. Dům hedvábí vyšel v roce 2011 (česky 2012) a je napsaný přesně v duchu původních příběhů. Vypráví jej doktor Watson a líčí temný příběh z Londýna roku 1890, který byl kvůli své skandálnosti držen v trezoru. O tři roky později vyšel Moriarty (česky 2015). Sherlock je mrtvý, zanechte všech nadějí. Společně s ním se do Reichenbašských vodopádů zřítil i Moriarty, toho ale záhy nahradil jiný zločinec. Po jeho stopě jde s použitím starých dobrých holmesovských metod americký pinkertonský detektiv Frederick Chase a jeho pomocník Athelney Jones ze Scotland Yardu.

Stejný postup nastal i u dvou knih s agentem Jamesem Bondem – také v tomto případě se na Anthonyho Horowitze obrátili dědicové Iana Fleminga a dovolili mu použít původní autorův nezpracovaný materiál. Navždy a den (2018) je prequel ke Casinu Royale, popisuje zrození agenta 007 a jeho první úkol, vyšetřit vraždu předchozího agenta 007 a zjistit, co stojí za náhlým poklesem drogových aktivit v korsickém podsvětí. Jako druhá kniha této řady vyšel pod českým názvem Modrý diamant román Trigger Mortis (2015), který se odehrává pouhé dva týdny po Flemingově klasice Goldfinger. Hlavním tématem je vyhrocený technologický boj mezi USA a Sovětským svazem v počátcích vesmírného závodu. Sovětská tajná služba SMERSH zároveň plánuje zlikvidovat britského automobilového závodníka během Grand Prix na nejnebezpečnějším okruhu v Evropě – německém Nürburgringu. James Bond proto podstupuje rychlokurz závodního jezdce a pod skrytou identitou usedá za volant Maserati, aby sabotáži zabránil. Závody aut jsou pouze zástěrkou. Skutečný cíl nepřítele míří do USA, kde se chystá sabotáž amerického raketového projektu Vanguard.

Susan Ryelandová a Atticus Pünd

Další úspěšnou knižní sérii Anthonyho Horowitze zahájila v roce 2016 kniha Mnoho strak věští smrt (česky 2020), která otočila kormidlem zase zpět ke staré dobré christieovské detektivce a přivedla na scénu úspěšného autora detektivních románů Alana Conwaye a jeho redaktorku Susan Ryelandovou. A samozřejmě také jeho literární postavu, detektiva s divným jménem Atticus Pünd. Když Susan dostane nejnovější Alanův rukopis, ve kterém Atticus Pünd vyšetřuje vraždu v anglickém panském domě Pye Hall, uvědomuje si, že mezi řádky rukopisu je ukryt ještě další příběh plný žárlivosti, chamtivosti a bezohledných ambicí, který brzy povede k vraždě.

V dalším díle této knižní série Vražda ve Večernici (2020, česky 2022) sice Susan Ryelandová dala sbohem Londýnu i práci redaktorky a vede se svým přítelem útulný hotýlek na idylickém řeckém ostrově. Její život ale idylu moc nepřipomíná a stesk po Londýně je velký. A když se do vraždy a zmizení přimíchá kniha Atticus Pünd zasahuje, kterou kdysi redigovala, nezbývá než se vrátit a pustit se do vyřešení záhady.

A do Vánoc se dočkáme českého překladu nejnovějšího, třetího pokračování, Vražda v Marble Hall (2025). Alan Conway zemřel, ale v jeho díle má pokračovat mladý autor Eliot Crace. Pündův poslední případ rediguje samozřejmě Susan Ryelandová, i když se zařekla, že s ním už nechce mít nic společného. Eliot je vnukem legendární autorky knížek pro děti Marian Craceové, která zemřela před patnácti lety. Eliot tvrdí, že babičku někdo otrávil – a on že ví, kdo to byl. Pokud Susan poslední případ Atticuse Pünda včas nevyřeší, může to pro oba mít fatální následky.

Hawthorne a Horowitz

Nejvtipnější Horowitzovou sérií je ta, v níž se stal hrdinou on sám, a sice jako známý spisovatel a scenárista, který má zaznamenat zajímavé případy výstředního, ale geniálního soukromého detektiva Daniela Hawthorna. Anthony v ní vystupuje trochu jako natvrdlý doktor Watson zmítaný navíc pocity méněcennosti i nedoceněnosti a touhou pátrat na vlastní pěst. V této sérii už vyšly knihy Pohřeb na přání, Rozsudek smrti, Fronta na vraždu a naposledy Nůž v ráně, v níž se Horowitz představuje jako nepříliš úspěšný autor divadelní hry a hlavní podezřelý z vraždy. S Hawthornem ho to sbližuje natolik, že se dokonce k záhadnému detektivovi dostane až domů.

Přitom tento čtvrtý společný případ Hawthorna a Horowitze vlastně ani neměl v knižní podobě spatřit světlo světa. Smlouva zněla na tři knihy a Anthonymu to bohatě stačí. A tak k Hawthornovu zklamání další spolupráci odmítne, vždyť má i jiné projekty. Například divadelní hru, která se začíná hrát, ale kritiky nenadchne. Obzvlášť obávaná Harriet Throsbyová si nebere servítky a inscenaci naprosto strhá. Druhý den je Harriet nalezena mrtvá. V srdci jí vězí dýka, která čirou náhodou patří právě Anthonymu a je pokrytá jeho otisky prstů.

V této zápletce Anthony Horowitz mimochodem použil i svoji faktickou dvadelní hru Mindgame z roku 1999, která se opravdu odehrává v psychiatrické léčebně.

Vzhledem k tomu, že k této sérii Anthony Horowitz zatím přidal novou knihu každé dva roky a poslední dvě zatím ještě nevyšly česky, máme se jako potěšení čtenáři na co těšit.

Co Anthony rád dělá

Vlastně pořád jen píše. Jediný rozdíl je v tom, že přes týden to dělá ve svém londýnském bytě s výhledem na katedrálu sv. Pavla a o víkendu v domě v Suffolku s výhledem na přírodní rezervaci Orford Ness. Při psaní poslouchá obvykle hudbu Philipa Glasse nebo Benjamina Brittena, protože se nedokáže soustředit při písních s textem.

Jeho žena Jill Greenová je televizní producentka, která také pořád pracuje. Mají spolu dva syny, které Anthony od té doby, co odešli na univerzitu, trochu postrádá.

Společnost mu dělá čokoládový labrador Lucky, s nímž v týdnu vyráží na procházky do londýnského Regent´s Parku a o víkendu na dlouhé výlety po Orford Ness. Toto místo je mimochodem známé tím, že tam bývala vojenská testovací základna, probíhaly tam testy nukleárních zbraní i výzkum UFO. V jedné epizodě Foylovy války se toto místo objevilo, ale jinak má spisovatel zásadu o něm nepsat: prý aby se sem mohl ještě někdy vrátit.