Expedice: Náš milostný příběh

„Nesnáším, když mrznu. Už jen představa, že se ocitnu venku ve vichru bez palčáků, mi nahání hrůzu. Když teplota klesne pod nulu, nejradši bych ven vůbec nevycházela. Dřív jsem se živila jako ilustrátorka. Pak jsem vystudovala medicínu. … Celé hodiny dokážu být naložená ve vaně. Skládám nádobí do myčky. … Vlastním lítačku na autobus, mám vstupní kód ke vchodu do našeho domu a hypotéku s fixním úrokem. Mám diář a seznam písniček k běhání. A každý den, už patnáct let, toužím dostat se na jeden opuštěný ostrov.“

Těmito slovy otvírá švédská spisovatelka Bea Uusma svou knihu Expedice. Můj milostný příběh . Některé události se odehrají a zmizí, nezůstane po nich stopy, jsou pomíjivé jako sněhové vločky. Jiné se ale promění v příběh: překonávají staletí, mění tvar i formu, ale pořád zůstávají důležité, vtahují do sebe další lidi; další účastníky, kteří ztratí srdce.

K takovým událostem patří polární výprava inženýra Andrého z roku 1897. Bylo o ní napsáno bezpočet článků, knih, natočily se o ní filmy. Dopadla špatně. Balon plněný vodíkem na severní pól nikdy nedoletěl. Všichni členové výpravy zahynuli. Ale jak? A proč, když měli přístřeší, jídlo i léky?

Tahle záhada změnila Bei Uusma život – z ilustrátorky vysedávající po kavárnách se stala dobrodružka provádějící vědecký výzkum v polárních krajích i forenzních laboratořích. Když jsme její knihu v r. 2018 připravovali pro české vydání, shodli jsme se s překladatelkou Helenou Stiessovou i grafikem Pavlem Růtem, že se jí nedivíme. Kdo by to byl řekl, že budeme bez dechu studovat tabulky popisující, co kdy polárníci jedli, co se našlo v jejich kapsách, co mohlo a nemohlo způsobit jejich smrt. Nejradši bychom se na Bílý ostrov vydali sami…

Nevydali. Ale přesto náš příběh neskončil. Letos v lednu jsme dostali e-mail z divadla Drak v Hradci Králové: Připravujeme divadelní představení Expedice: Má láska! na motivy knihy Bey Uusma. Filip Homola, který hru napsal i zrežíroval, se zařadil do dlouhého zástupu lidí, které si záře Bílého ostrova přitáhla.

Představení je krásné. Vedle mě v hledišti seděli tři bratři, odhadem asi tak osm, deset a třináct let – smáli jsme se, tajili dech a zadržovali slzy všichni současně. Pokud se téhle tragické milostné nesmrtelné expedice chcete zúčastnit, máte možnost. V říjnu se hraje několik představení a v pondělí 3. 10. se v divadle můžete s Beou Uusma setkat dokonce i naživo. A zjistit, čí srdce se uprostřed tohoto příběhu skrývá.

Foto z představení © Milan Hajn