Detektivky Petra Sagitaria jsou nominovány na cenu Jantar

Detektivky Petra Sagitaria jsou nominovány na cenu Jantar

 Autorovo jméno Slezsko moc nepřipomíná. Přesto patří tamnímu autorovi, který byl nejprve hutníkem, pak starostou a dnes píše originální detektivní novely s nepřizpůsobivým vyšetřovatelem Saranem v hlavní roli. První vyšly loni pod názvem Trujkunt, nyní Sagitarius představil nové dva příběhy – Klazstor a Návrat. Za svoje knihy se právě dnes dočkal nominace na cenu Jantar.

Vzpomenete si ještě na svůj vůbec první literární výtvor? 

Někdy v druháku na gymplu jsme psali referát o návštěvě vojenského památníku v Hrabyni, což je monumentální stavba. Zatímco ostatní potili veledíla, provokativně jsem napsal báseň, která začínala verši „betonová žena s mohutnými ňadry sevřela nás v chladné náruči.“ Kupodivu jsem dostal za jedna. Nemyslím si, že bych se od té doby nějak mentálně či literárně posunul.

Proč vlastně píšete? 

Musím. Jinak bych se v invalidním důchodu zbláznil. Je to forma psychoterapie. Potřebuji sobecky bavit především sám sebe. A pokud mé písmáctví baví i čtenáře, tak z toho mám obrovskou radost. V žádném případě se nepokládám za literáta, jsem spíš trochu zručnější řemeslník psaní.

Detektivní příběhy situujete do zvláštního prostředí geograficky i jazykově. Jaký to má důvod? 

Jsem prostě „tu z tela“, jak se říká „po naszymu.“ Česky jsem zdejší. Neumím autenticky popsat atmosféru míst, která neznám. Náš region je kromě hokejových Ocelářů pro zbytek republiky tak trochu neviditelný. Jsme kraj hor, oceli a originálního nářečí. Miluji ho.

Mohou čtenáři číst novinku Klasztor, Návrat číst bez toho, aniž by znali předchozí příběhy v knize Trujkunt? 

Ano i ne. Každá z novel je samostatným detektivním příběhem, které ovšem spojují dějové linky hlavních hrdinů, takže čtenáři, který nečetl první tři díly, může chvíli trvat, než mu naskočí některé souvislosti. Ale problém to rozhodně není. S četbou Jo Nesba jsem taky začínal od Nemesis, tedy až čtvrtým případem detektiva Harryho Holea.

 Představte vyšetřovatele Sarana vlastními slovy.

Saran rozhodně není kladný hrdina hodný následování. Neuropatolog Koukolík by jej nazval deprivantem a vysoce funkčním sociopatem. Já říkám, že je to sympatický hajzlík, který skvěle odvádí svou práci. Samotářský rváč a buldozer ženských srdcí, který kouří jak sádrový ježek.

Je něco, co na něm jako jeho “otec” nemáte rád? 

Není, i když je svým machismem občas směšný. Na konci druhého dílu Kruhy jsem se pokusil jej trochu umravnit a znormalizovat, ale u prvních čtenářů jsem narazil. Usedlého neřkuli romantického hrdinu nechtěli.

Mají vaše detektivní příběhy reálné předobrazy, nebo jsou čistě dílem vaší fantazie? 

Co se vražd týče, jde o čistou fikci. Za šestnáct let mého starostování jsem v Jablunkově zažil jen dvě vraždy. Obě byly spáchány v afektu. Žádný kalkul, plán, prostě klasická domácí zabíjačka. Zatím to vypadá, že s přibývajícími díly tvořím z Trujkuntu obávané místo s vysokou kriminalitou. Možná příště někoho zamorduju v hrabyňském památníku. Tam už to znám…

Co je pro vás nejotřesnějším zločinem? 

Násilí na dětech, a to v jakékoliv formě. Ty, kteří je páchají, bych postavil před Urválka.

Co sám rád čtete? 

Miluji Toulky českou minulostí. Autor cyklu, Petr Hořejš, který mě poctil svým přátelstvím, vytvořil monumentální dílo, které v mnoho čtenářích probudilo lásku k historii naší země. Mrzí mě, že jako spisovatel zůstává nedoceněn, protože nespadá do žánrových škatulek literárních kritiků. Píše lehce, poutavě a srozumitelně. Často a rád se toulám Toulkami.

 Máte literární vzory? 

Chandler a Larsson stojí na vrcholu mého pomyslného žebříčku autorů detektivek. Ale ti hráli extra ligu, nikoliv okresní přebor jako já. Vzhledem k tomu, že nemám rád zbytečnou a zdlouhavou popisnost a rád pálím přímo „na komoru“, tak je mi v rámci žánru nejbližší Lee Child. Saran je vlastně takový o hlavu menší Reacher.

Kdybyste měl možnost zažít na vlastní kůži jednu knihu, která by to byla?  

Myslíte v kůži hlavní postavy? Tak to bych chtěl putovat antickým středomořím jako Lars Turms v románu Tajemný Etrusk od Waltariho. Z Iónie až do Etrurie, kde se stal lukumem.

 Na co se mohou vaši čtenáři těšit příště? 

Třeba na to, že malý blonďák s přibývajícími léty nijak zvlášť nezmoudří a v řešení nových neobvyklých kauz bude pokračovat stejným neutuchajícím tempem. Jeho tým operativců také posílí bystrá kapitánka, jejíž role při vyšetřovaní vražd bude v dalších dílech posilovat. Děj příběhů bude zasazen do nových zajímavých lokací.

Ceny Jantar

Výroční Ceny Jantar představují platformu pro profesní a společenské uznání umělců a uměleckých souborů s vazbou na Moravskoslezský kraj. Smyslem cen je také popularizace vynikajících výsledků, kterých nominovaní umělci dosáhli během aktuálně posuzovaného kalendářního roku. Petr Sagitarius svou nominaci v kategorii literatura získává ve čtvrtém ročníku udílení cen Jantar. Laureátem loňského ročníku je další autor Arga – básník Petr Hruška.