Český Goncourt (a pár dalších zpráv pro milce frankofonní literatury)

Goncourtova cena čili Prix Goncourt je prestižní francouzská literární cena, u nás asi nejznámější. Ve Francii její udělení provází mediální humbuk a autoři se po jejím udělení radují (prodej jejich knih prudce vyletí nahoru) i si zoufají (nejméně rok nenapíší ani čárku a stále jen cestují a dávají rozhovory). V Argu jsme vydali několik knih, které byly touto cenou ověnčeny (Nejzasutější vzpomínka na lidi, Tagesordnung, Něžná píseň, Francouzské umění válečné), a mnoho dalších, které se ocitly na úzkém seznamu finalistů. Goncourtova cena má své zahraniční odnože, od roku 2020 i českou verzi. Její název se v průběhu času trochu měnil, až se ustálil na prostém, ale jasném Český Goncourt. Ve francouzštině si zachoval slůvko „choix“ neboli „výběr“. Komise totiž nehodnotí ty stovky titulů, které ve Francii za rok vyjdou, ale vybírá z výběru – z 8 semifinalistů posledního francouzského Goncourta. Komise by ani na víc neměla čas, protože je složená z frankofonních studentů filologických, pedagogických a filosofických fakult několika českých univerzit (více zde). Což je podle mě skvělé, protože se ukazuje, že vítězové tzv. studentských cen jsou dost často jaksi… životnější než vítězové vybraní rozvážnými staříky. No dobře, to přeháním. Někdy se i shodnou.

Český Goncourt měl startovat v pandemickém roce 2020 a jeho první komisi měla předsedat „naše“ autorka Lenka Horňáková-Civade. Však se na to těšila (více zde). Covid všechno změnil, první Český Goncourt byl vyhlášen až v roce 2021 a komisi předsedal opět „náš“ autor Laurent Binet, v roce 2022 to byla „naše“ Leïla Slimani a po pauze (2023 komisi vedl Nathan Devers) letos se studenty Českého Goncourta představila opět „naše“ Alexandra Lapierre (foto vlevo ©Jan Křikava). Inu, snažíme se do Česka vozit skvělé autory!

A teď jak letošní Český Goncourt dopadl? Studenti ho vyhlásili na veletrhu Svět knihy 24. 5. 2024 tímto textem:

Dámy a pánové, čtvrtý ročník českého Choix Goncourt právě skončil. Ještě než vám oznámíme výsledek, dovolte nám představit, o jaký projekt se jedná. Český Choix Goncourt jde ve stopách Prix Goncourt, jedné z nejprestižnějších literárních cen ve Francii. Klade si za cíl zvýšit povědomí o rozmanitosti současné frankofonní literatury a o dosud nepřeložených dílech. Členové poroty jsou studentky a studenti francouzštiny na českých univerzitách, což posiluje spolupráci mezi různými fakultami a zájem o francouzský jazyk. Z osmi francouzských finalistů vybíráme čtyři díla, z nichž poté volíme vítěze.

Během četby jsme se seznámili se čtyřmi příběhy, ve kterých se mísí realita s fikcí. První knihou byl román Veiller sur elle autora Jean-Baptiste Andrea, vítěze francouzské Goncourtovy ceny. Román představuje prostředí Itálie 1. poloviny 20. století očima postav z různých sociálních prostředí. Příběh poukazuje na vliv politického režimu, ve kterém postavy žijí, a na jeho dopad na rozhodování v těžkých životních situacích.

Druhým titulem byla kniha Sarah, Suzanne et l’écrivain spisovatele Erica Reinhardta, psychologické drama vyprávějící o bouřlivém životním osudu Sáry prostřednictvím postavy Suzanne, vytvořené spisovatelem.

Ve třetím díle, Une façon d’aimer od Dominiqie Barbéris, autorka vypráví milostný příběh odehrávající se během dekolonizace Kamerunu. Přestože se román zabývá vážnými tématy, dýchá jemnosti a nostalgií.

Posledním románem je L’Échiquier od Jeana-Phillipa Toussainta, příběh s autobiografickými rysy založený na principu šachu, který se věnuje problematice života a mezilidských vztahů v celé jejich hloubce a složitosti.

Vážené dámy, vážení pánové, máme tu čest vám představit výsledek Choix Goncourt za Českou republiku. Vítězným románem se stává L’Échiquier Jeana-Phillipa Toussainta. Název díla lze volně přeložit jako šachovnice, a ačkoli je šachovnice pouze černobílá, toto dílo hraje všemi barvami života. Pojednává o mezilidských vztazích, neotřelém pohledu na pandemii, autorově poetice, úloze paměti a samozřejmě o šachách. V podání Toussainta šachy nejsou jen královská hra, ale také metafora pro selhání a úspěchy v životě. I přes různorodá témata autor příběhu postupuje srozumitelně a zpodobňuje pohyb jezdce. Impozantní struktura, která z tohoto pohybu vyplývá, je osvěžující a vyžaduje aktivního čtenáře. Každý si v knize najde to své, takže je přístupná všem navzdory své komplexitě. Díky tomu, že českému čtenáři může být autor známý z již vydaných překladů, se čtenáři mohou ponořit do jeho dalších děl, aniž by uměli francouzsky. Z těchto důvodů se tato neobvyklá autobiografie stává vítězem Choix Goncourt České republiky.

 Vy, kdo jste dočetli až sem, jste určitě milovníci francouzské literatury. A pokud jste ještě ke všemu frankofonní, mohla by vás zajímat tahle akce pořádaná Francouzským institutem v Praze. Můžete se tam setkat s „naší“ autorkou Anne Delaflotte Mehdevi.