Cena Josefa Jungmanna za karnevalový román Barva léta

Překladatel ze španělštiny Jiří Holub si k ceně Magnesia Litera za překlad (2001) může ode dneška postavit i Cenu Josefa Jungmanna, nejvyšší ocenění pro tuzemské překladatele udělované odbornou porotou. Cenu získal za překlad románu kubánského autora Reinalda Arenase Barva léta, který letos v květnu vydalo nakladatelství Argo.

Kubánský spisovatel Reinaldo Arenas patří k zásadním a nezařaditelným autorům, jejichž dílo je v silném smyslu slova průkopnické, jak literárně, tak díky specifické zkušenosti, kterou skrze svůj jedinečný styl uchovávají. Psaní se i u něj (jako kdysi u Kafky a dalších) jeví jako sebezáchovný akt rezistence, hloubení vlastního – svobodně obyvatelného – prostoru v jazyce, jelikož ve vnějším prostředí není plnohodnotná existence možná. Arenas na Kubě pro svou přiznanou homosexualitu i politickou aktivitu zažíval pokoření, bídu a utrpení, o nichž píše ve svých románech, ale zároveň je překonává v rebelujícím aktu nespoutaného, hýřivého psaní, které se neohlíží na žádné konvence. Literární prostor, za který ručil vlastním životem, se díky jeho ojedinělému talentu stal sdíleným prostorem kultury, který je ale nutné nadále kultivovat a rozšiřovat, aby zase nezmizel. A cestou k tomu je i překlad jeho románu Barvy léta do češtiny.

Do předmluvy, kterou ovšem Arenas nevložil na začátek knihy, ale doprostřed, píše: „Tento román se niterně pojí s jedním z nejaktivnějších období mého života a života většiny těch, kteří v šedesátých a sedmdesátých letech byli mladí. Barva léta představuje svět, z nějž pokud ho nezachytím, zůstanou jen střípky vzpomínek těch, kteří ho poznali. Ponechávám na důvtipu literárních kritiků možnosti, jak lze stavbu tohoto románu dešifrovat. Jenom bych chtěl podotknout, že se nejedná o román lineární, nýbrž kruhový, a tudíž cyklonový, jehož vrchol či střed tvoří karneval, k němuž se všechno sbíhá.“

Na překladatele klade značné nároky rozsáhlou výrazovou škálou, text je prošpikovaný neologismy a jazykovými hříčkami; překlad se musel vyrovnat i se žánrovou pestrostí (román krom jiného obsahuje i veršovanou divadelní hru) a množstvím literárních a historických narážek.

Na otázku, co bylo na překladu této knihy nejtěžší, Jiří Holub pro podcast Krotitelé slov odpověděl: „Hned si vzpomenu na kapitolu Lezamova přednáška, což je asi patnáctistránková kapitola, v níž Reinaldo Arenas vzdává parodický hold svému velkému učiteli, kubánskému spisovateli Josému Lezamovi Limovi, ale zároveň si dělá srandu z jeho stylu. Těch 15 stránek jsem překládal asi měsíc, když jsem přeložil dva odstavce naráz, byl jsem rád. Ale zároveň je v románu vložená třeba mnohostránková divadelní hra v metrických verších, s tou jsem taky strávil několik měsíců.“

Reinaldo Arenas (1943, Kuba – 1990, USA) patří k nejvýraznějším kubánským autorům 20. století, se zřetelným univerzálním přesahem. Jeho psaní se vyznačuje nespoutanou imaginací, provokací proti konvencím a dogmatům, obhajobou individuální i společenské svobody, ale zároveň hluboko zažraným utrpením, jež provázelo život muže dvojnásob pronásledovaného: jako disident a homosexuál.

Narodil se na kubánském venkově, v roce 1963 se přestěhoval do Havany, kde vydal svou první knihu Celestino antes alba (1967), první a jedinou, jež na Kubě směla vyjít, než začal být pronásledován. Druhý román El mundo halucinante (1969) již neměl na vydání šanci, podařilo se jej ale propašovat z ostrova a vyšel ve Francii. Pro „ideologickou úchylku“ byl v roce 1974 odsouzen do vězení, po nezdařeném útěku se dostal do obávané věznice v pevnosti El Morro. Ven se dostal až v roce 1976, když pod nátlakem a v ohrožení života zavrhl své dílo.

V roce 1980 se mu podařilo utéct do USA, kde se jako exilový spisovatel těžko protloukal. V roce 1987 u něj propuklo onemocnění AIDS a v roce 1990, kdy už neměl sílu dál pracovat a psát, spáchal sebevraždu.

Mgr. Jiří Holub, PhD., je překladatel ze španělštiny a okcitánštiny, spoluautor básnických antologií, vysokoškolský učitel a literární recenzent, laureát ceny Magnesia Litera 2021 za překlad románu Portrét pěkné Andalusanky od Franciska Delicada. Dílem Reinalda Arenase i širším kontextem kubánské literatury se zabývá dlouhodobě. Na překlad Barvy léta získal tvůrčí stipendium MK ČR.