Bon appétit!

Francouzská ochutnávka v Argu

Žabí stehýnka, šneci a ústřice. Eiffelka, Louvre, Montmartre a kankán. Provence a levandule, Azurové pobřeží a kasina, Caen a filmový festival. Vinice v Bordeaux, Beaujolais nouveau est arrivé!, šampaňské, které zřejmě nikdy neochutnáme, jak je drahé. Tour de France. De Funès, Belmondo, Marais a Delon. Quasimodo. A jasně, (kdysi) úchvatná BB! Zámky na Loiře a Versailles. Rovnost, svornost, bratrství! Gilotina. Stávka jako národní sport. Ano, jistě, to všechno je pravda. Ale je to klišé, klišé a ještě jednou klišé! A není to zdaleka celá Francie.

Francie je vážně velká, a tudíž velmi, velmi rozmanitá: rozervané skály pobřeží Atlantiku i ažůro Středomoří; ledovce v Alpách a palmy v Nice; kaňony v Pyrenejích a slunné stráně Provence; katedrály, křivolaké uličky středověkých sídel a supermoderní skleněná města. No a lidé jsou taky tak různorodí – horalé i námořníci, absolventi špičkových vysokých škol a klošárdi (korektně označovaní zkratkou SDF – tedy ti, co nemají stálé obydlí), šik dámy a vznešení pánové s rodokmenem jdoucím málem ke svatému Ludvíkovi i potomci obyvatel mnoha bývalých kolonií. Je to směs, kterou my v české kotlině nemáme, neznáme a snad se jí někdy i bojíme. Směs výbušná, ale také pestrobarevná, kořeněná, voňavá a prostě CHUTNÁ!

Argo vás zve na březnovou degustaci všech možných francouzských chutí. Březen jsme vybrali záměrně: v Paříži se měl konat knižní veletrh Livre Paris (těšili jsme se, jak tam zase po letech na českém stánku budeme mít možnost představit naše autory, ale nakladatelé míní, koronavirus mění). Ve druhé polovině měsíce proběhne Týden frankofonie, každoroční bratření a sestření všech národů, které ke světu promlouvají francouzsky (taktéž Argo vám dá nahlédnout pod pokličku frankofonního literárního pot-au-feu). A hlavně nás čeká přelomová událost, bez legrace: 19. března 2020 bude vyhlášena první česká Goncourtova cena. Celý název je Goncourtova cenu – výběr ČR (Choix Goncourt de la République tchèque). Jsme moc pyšní, že její první prezidentkou je „naše“ (česká a argovská), a zároveň i „jejich“ (francouzská) autorka, Lenka Horňáková-Civade. Ona vám o tom napíše víc sama.

16. března se pak do Prahy vrátí Anne Delaflotte Mehdevi (pro připomenutí), tentokrát proto, aby pomohla přivítat české vydání svého pozoruhodného historického románu Divadlo světla, jehož děj se odehrává v barokní Praze. Chcete-li se dozvědět víc, přijďte 16. března v 19.00 na křest knihy do Novoměstské radnice, Konšelského salonku. Kromě autorky se potkáte s Lenkou Horňákovou-Civade, která bude kmotrou knihy.

A také jsme pro vás připravili soutěž o báječné, tentokrát francouzsky šarmantní ceny. Sledujte náš web, sociální sítě a #mojeargo, ať vám neuniknou.

A co že jsme pro vás po francouzsku v Argu navařili?

Pro začátek malý apéritif, ať se probudí chuť:

Pro milovníky koktejlů navrhuji cokoliv od světaznalého Franze-Oliviera Giesberta. Dáváte-li přednost sektům, hodila by se Pravda a láska od Claire Legendreové, která jistou dobu žila v Praze a do svého příběhu vlila bublinky vzpomínek na pocity fascinace i opuštění.  Kdo chce začít víc zostra, mohl by to zkusit s některou z detektivek autorky píšící pod pseudonymem Fred Vargas, její komisař Adamsberg chuťové pohárky nastartuje jakoby nic a ještě se k tomu dozvíte mnohé pikantnosti z francouzské historie. Jestli si k tomu budete uzobávat z naší francouzské komiksové nabídky (o té vás podrobněji zpraví kolega, stačí sledovat náš blog), dejte si pozor, některé oříšky jsou fakt tvrdé a těžké do žaludku, třeba Můj Bataclan Freda Dewildeho nebo Sex a lži Leïly Slimani (tituly hovoří za vše).

A už vás zveme ke stolu, je čas na entrée:

Marie Ndiaye a její Čarodějnice zachutná těm, co mají rádi tajuplnou příchuť v napohled celkem prostém salátu. V nabídce je také suši po francouzsku – Isabelle Autissierová v knize Náhle sami pohostí masem z tučňáků a syrovou samotou na opuštěném ostrově. Možná byste si spíš dali jemně kořeněnou paštiku a možná v jejím aromatu uvítáte i šmak babiččiny české kuchyně. V tom případě doporučujeme knihy Lenky Horňákové-Civade, ať ty psané česky (v nabídce jsou i Lanýže), nebo francouzsky – Marie a Magdalény budou vonět Moravou, Grófka je pařížská receptura.

Ačkoliv jsme vám už nabídli vskutku vydatné pokrmy, pevně doufáme, že vám zbylo místo na hlavní chod, tedy přichází na řadu plat:

Pokud jste se doposavad šetřili, můžete si dovolit těžší jídlo. Sorj Chalandon ve svých románech skrytě i nepokrytě servíruje vlastní zážitky z dob, kdy pracoval jako válečný reportér. Alexis Jenni ve Francouzském umění válečném na osudu jednoho jediného vojáka strhujícím způsobem vykresluje kontinuálně válčící Francii 20. století. A Éric Vuillard si v knize Tagesordnung už vůbec nebere servítky – dostanete sice porci malou co do počtu stran, zato velice silně opepřenou sarkasmem a nemilosrdným odsudkem; jeho strohý, avšak dokonalý (a beletrizovaný) popis anšlusu Rakouska a několika událostí, které se k němu vázaly, vám bude dlouho ležet v žaludku. Možná budete mít spíše chuť na sofistikovanou krmi – v tom vás jistě nezklame Laurent Binet a žádná z jeho knih. Klasickou francouzskou kuchyni svými několika romány zastupuje Jean-Michel Guenassia. A pak také Yannic Grannecová a její Bohyně malých vítězství, román o životě geniálního matematika Kurta Gődela z pohledu jeho svérázné ženy Adély. Anebo si dejte syrové maso – tatarský biftek od mistryně v tomto oboru Leïly Slimani, její Něžná píseň o vraždící chůvě a V lidožroutově zahradě o nymfomance nic jiného než tatarák nejsou.

Tak a je načase nabídnout vám dessert:

Buď epistolární (tedy přesněji e-mailový), chytrý, lidský a vtipný příběh Drahý příteli od autorské dvojice Anne-Laure Bondouxová a Jean-Claude Mourlevat, nebo indickou kuchyní inspirovaná a poněkud bláznivá (a též zfilmovaná) historka Romaina Puértolase Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z Ikey. Možná poněkud překvapivě bychom jako dezert doporučili i knihu Kudy projde jehla od Véronique Mouginové – zpočátku vás překvapí hodně trpká chuť, nakonec ale zvítězí karamel, takový je totiž hořko-sladký příběh židovského kluka Tomiho, začíná utrpením a končí radostí. Kdo by neměl rád sladkou koncovku?

A nakonec digestif.

Jistě by bylo správné mít na kartě armagnac nebo calvados, že? Ale uděláme výjimku. Vřele doporučujeme Černý cukr Miguela Bonnefoye, je to prvotřídní karibský rum z tradičních palíren magického realismu. Dobře, dobře, tak přece jen calva: David Foenkinos a kterákoliv z jeho knih, jsou dokonale francouzské, inteligentní a jemně štípou na jazyku.

Ve stálé nabídce naší palubní restaurace jsou i další lákavé tituly. Na naší la carte máme pro spřátelené kuchyně z Kanady, Belgie, Švýcarska a Alžírska jména jako Boualem Sansal, Joël Dicker, André-Marcel Adamek, Alain Berenboom, Philippe Favre, Jocelyne Saucierová, Larry Tremblay, Christian Guay-Poliquiuna Dany Laferièrre.

Cítíte-li se přece jen zmateni, máme pro vás tip na skvělého průvodce francouzskou literární gastronomií. Je jím kniha Ireny Jirků Na shledanou v Paříži (už jsme o ní psali zde).

Takže ještě jednou:

Bon appétit přeje vaše Argo!