Donatien Alphonse François markýz de Sade (1740–1814) pocházel z prestižní šlechtické rodiny. Vystudoval elitní jezuitskou kolej Ludvíka Velikého a školu lehké kavalerie, stal se jezdeckým podporučíkem. Za sedmileté války, jíž se zúčastnil, získal hodnost kapitána, ale po skončení války vojsko opustil. V období jakobínského teroru byl umírněným členem sekce Pík. Proslul psaním erotických spisů, které však až na malé výjimky byly jen slabým odvarem dobové produkce tohoto žánru. Skoro tři čtvrtiny jeho díla byly zničeny. Sade byl jakýmsi protikladem Rousseauovým – věřil, že příroda a lidská přirozenost jsou zlé a člověk je jejich zlem plně determinován. Celkem třicet let strávil ve vězení.