Anne Delaflotte Mehdevi, Slávek a Divadlo světla spolu jeli do Kuksu

Ještě než se do knihkupectví nahrnou vánoční novinky – ano, už zase, ještě než na sebe strhnou pozornost tituly Velkého knižního čtvrtka a ještě než se v médiích objeví rozhovory s autory, kteří navštíví/li podzimní veletrhy, nabízím krátké nadechnutí a trojitý návrat v čase.

A to s knihou Anne Delaflotte Mehdevi Divadlo světla. První návrat v čase je návrat do loňského roku, kdy kniha vyšla na úplném začátku prvního lockdownu, takže ji autorka nemohla přijet do Prahy představit. Z té doby je tento blog-dopis  a také třetí číslo našeho interaktivního magazínu, kde je s Anne rozhovor. Sice se pak v mezeře mezi uzávěrami vloni v září povedla zorganizovat její náhradní návštěva, ale to už si k sobě pozornost přitahovaly nové tituly.

Druhý návrat v čase je samotná kniha: jde o historický román. Román z období baroka, který začíná na počátku 18. století, kdy české země sužovala poslední morová epidemie, a končí na sklonku téhož století zhruba v době, kdy Prahu prý zaplavily melodie z Mozartova Dona Giovanniho a v divadlech pomaličku začínala z jeviště znít čeština. Hrdina románu Slávek vypráví o svém životě, který byl vlastně dobrodružný i romantický, ačkoliv on sám za to téměř celé století skoro nevytáhl paty z milované Prahy. Té ostatně vzdává autorka celou knihou a opakovaně i Slávkovými ústy hold, protože ji stejně jako její hrdina miluje. Dodávám, že ji také dokonale zná, ať už jde o její topografii, nebo o její historii. V Praze totiž téměř dvacet let žila.

Třetí návrat v čase je do doby nedávné – na konci srpna Anne přijela do Kuksu, kam se dvakrát za život podíval i Slávek, když dvakrát za život opustil Prahu. V Kuksu, barokním skvostu českého venkova, se odehrával dvacátý ročník multižánrového festivalu Theatrum Kuks a Anne Delaflotte Mehdevi byla jedním z jeho hostů. Stejně jako Slávek byla v Kuksu teprve dvakrát, a jak během své debaty prozradila, poprvé to bylo až v době, kdy se kniha dávno překládala do češtiny. Mně to prozrazovat nemusela, byla jsem tam s ní. Kuks znám opravdu dobře, v podstatě jsem tam vyrůstala, takže můžu zodpovědně prohlásit, že Anne jeho atmosféru vystihla dokonale. Měla prý při psaní na stěně nad stolem stále připevněnou jeho vedutu (na fotografii je za Anne její zvětšenina), ale myslím, že hlavní příčinou je autorčina neobyčejná vnímavost a představivost.

Předpokládám, že se Anne do Kuksu podívá vícekrát než Slávek, i když to nemá z Burgundska úplně za humny. A taky doufám, že se Slávek s Divadlem světla vydá na mnoho dalších cest, nejlépe na noční stolky baroka chtivých čtenářů.

Foto © Danuše Navrátilová