Divadlo světla bere za srdce i kardiology

divadlo2

Naši milí čtenáři, snad si ani neumíte představit, jak moc velkou radost nám dělají podobné dopisy, jako je ten, o který se s námi podělila Lenka Horňáková-Civade. Obzvlášť teď, kdy se naše úsilí o vydávání knih může zdát zbytečné. A ono není, především pokud  knihou můžeme potěšit lékaře a sestřičky a vůbec všechny, kteří se starají o to, aby tu všechno fungovalo, jak má (od zdravotníků po pošťáky).

Dnes mi přišlo velmi milé psaní, o něž bych se chtěla podělit. Píše ho skvělá lékařka Marcela Škvařilová, která si v téhle podivné a pro lékaře obzvlášť náročné době našla čas na čtení. Nebo ji možná právě to čtení pomáhá tuhle dobu lépe překonat a mít stále energii?

Lenka

Lenko,

ani nevíš, jak moc mě potěšilo Divadlo světla!!! Až jsem z toho dojetí zrozpačitěla – jak je možné, že takovou knížku napíše někdo, kdo nemá české kořeny, kdo tady neprožil většinu života, komu nikdo nevyprávěl o složité a krkolomné české historii? Kdo neposlouchal češtinu od dětství, nenasával do sebe lidové písně i lidová vyprávění, české pohádky a dávné příběhy, neměl každodenně na očích krásnou českou krajinu??? Nerozumím. Neumím si představit, že bych o jiné zemi a jiné povaze napsala víc než pár stručných slov a s částečným obdivem. Ale takhle porozumět historickým událostem, městu, ve kterém A. Delaflotte Mehdevi žila jen 18 let? Ty se s ní důvěrně znáš, znáš důvod, proč ji napsala? Musí mít Čechy nejen ráda, je to láska, se kterou popisuje dramatickou a nelehkou dobu 18. století, až mi to vyráží dech.

Samozřejmě i já miluji tuhle krajinu, češtinu (mimochodem, knížka je krásně přeložená), vážím si spousty lidí a na řadu z nich jsem pyšná. Ale na českou povahu už asi tolik ne. Příliš ji možná přetavilo područí, kterému jsme po většinu času byli vystaveni. To je asi to, co mě nejvíc zaujalo a před čím hluboce smekám: hloubka citu, který Anne cítí k Praze a k pohnuté české historii.

Moc se omlouvám, pokud jsem tvé knížky s takovými emocemi neocenila. Ale ty jsi „naše“, působily na tebe podobné věci jako na mě, znáš stejné písničky, máš podobné vzpomínky na moravská pole, moravskou i českou krajinu, znáš podobně důvěrně chuť a vůni moravského vína, sýkorky, vrabce, vlaštovky. Vysoké nebe s bílými oblaky. Proto mě asi blízkost a porozumění tvým knížkám tolik nepřekvapuje, ale u Francouzky pocházející odněkud z Burgundska, to ano.

Takže moc díky za tento kulturní počin, na kterém se jistě velkou měrou podílíš, nejen propagací a uvedením do Česka. Věřím, že podobně nadšených čtenářů, kteří v sobě opět najdou lásku k české zemi, bude hodně.

Snad jste všichni v pořádku a smysluplně využíváte izolaci. Doufám, že ta ve Francii není nijak drastická.

Moc se těším na uvedení Divadla světla mezi čtenářskou obec. Máš pravdu. Už budu poučený čtenář. A těším se i na setkání, snad ta bláznivá doba do léta pomine.

Pěkné dny.

Marcela