Jak jsem se stala prezidentkou

Dostala jsem funkci. Dá se to léčit, ale upřímně, kdo by se jen tak dobrovolně vzdal nějaké funkce? Takže jsem to přijala. Jsem prezidentka. ´

Prezidentů pobíhá po světě hodně, někdy možná až příliš, ale odmítněte to! Očekávala jsem, že coby prezidentka budu mít auto a šoféra a budou se přede mnou automaticky otevírat dveře nejen při vstupu do obchodního domu. Ačkoliv mě to zpočátku překvapilo, zjistila jsem, že s funkcí jsou spojené dvě věci. Práce a zodpovědnost.

Musím ještě upřesnit, čeho vlastně že jsem prezidentka: literární ceny.

Nesmějte se, je to vážená a nesmírně důležitá funkce. Dokonce natolik, že ji mám pouze na rok, což by občas neškodilo i v jiných případech.

Zůstaňme ale u literatury – například ve Francii je literárních cen přes dva tisíce a samozřejmě, že ne všechny mají své prezidenty. Snad jen ty nejslavnější z nich. A ta úplně nejslavnější se vyváží už dvacet let do různých zemí. Letos poprvé proběhne i v České republice.

Goncourtova cena neboli Prix Goncourt je skutečně cenou, která se cení. Nebudu zde popisovat její historii (tu je snadné si dohledat na internetu), nás zajímá její přítomnost a hlavně budoucnost pro českého čtenáře.

Je skvělé, že bez ohledu na více než stoletý věk ceny ve Francii je to u nás cena mladých. Porotci v ČR jsou studenti francouzského jazyka na různých vysokých školách a zástupci českého literárního světa a francouzských kulturních institucí v Praze.

V čem spočívá to moje prezidentování?

Pokud jde o tu práci, tak musím přečíst čtyři vybrané knihy se seznamu titulů nominovaných na Goncourtovu cenu ve Francii, které bych třeba nečetla vůbec nebo až daleko později a neměla bych u toho tak kritický a zkoumavý pohled. Tohle tedy není nijak vyčerpávající.

Co se týče zodpovědnosti, ta přichází v okamžiku, kdy s ostatními členy poroty budeme rozhodovat o tom, které z těch knih onu první Goncourtovu cenu – výběr ČR (Choix Goncourt de la République tchèque) udělíme. To už cosi znamená.

Vždycky se mi líbily mosty. Je to nesmírně inteligentní řešení, jak spojit dva břehy, mít možnost podívat se na svůj vlastní svět z druhé strany, pozorovat čas, jak vám plyne pod nohama, a v neposlední řadě také dát dvěma kulturám možnost vzájemně se poznat. Jsem velice hrdá (všichni můžeme být hrdí), že čeští studenti dokáží číst francouzskou literaturu ve francouzštině, a pak mám velikou radost z toho, že díky jejich výběru a následnému překladu do češtiny budou i další čeští čtenáři moci objevit nové autory a romány. (A mimochodem také mě těší, když francouzští čtenáři čtou české autory, většinou ovšem samozřejmě v překladu.) Z celého srdce přeji francouzské Goncourtově ceně v českém podání dlouhý, literárně i lidsky zajímavý a bohatý život.

Je mi skoro líto, že budu prezidentovat jen rok, takhle funkce má totiž smysl.

Douška připojená po vládních protiepidemických opatřeních:

Březen je měsícem knih, a to nejen francouzských, ale také z nás dělá filosofy. S knihou v ruce musíme přečkat, až přejde virová vlna a až všechna slíbená setkání proběhnou za lepších podmínek, jakmile to jen bude možné.

A nezapomňte na soutěž!

Až do 31. 3. můžete soutěžit o zajímavé ceny. Stačí, když na e-mail soutez@argo.cz správně odpovíte na otázku:

Kteří francouzští autoři (alespoň 2 jména) získali Goncourtovu cenu/Prix Goncourt za knihu, již vydalo nakladatelství Argo?

První týden v dubnu vylosujeme 3 výherce, kteří se mohou těšit na tyto ceny:

1. cena: 5 knih francouzských autorů z našeho výběru, 2 IF Passy nebo 2 láhve francouzského vína
2. cena: 3 knihy francouzských autorů z našeho výběru, 2 IF Passy nebo 2 láhve francouzského vína
3. cena: 3 knihy francouzských autorů z našeho výběu, 1 IF Pass nebo 1 láhev francouzského vína

Knihy lze vybrat z 24 titulů zde.

Více o IF Pasu najdete zde.