Kanadští autoři na palubě Arga aneb nečekaná literární exotika

Kanada měla být letos v říjnu čestným hostem knižního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem, který je svého druhu největší na světě. Veletrh se nekonal, netřeba připomínat proč. Ale možná bychom si mohli připomenout, že na palubě Arga se plaví i několik autorů z této země. A protože já obsluhuji kajuty s frankofonními zástupci tamní literatury, zmíním se právě o nich.

Máme tu autory, kteří jaksi splňují představu o tom, co by se mělo objevovat v knihách z Kanady: lesy, jezera, sníh… A pak autory, kteří tuto představu boří. Všichni jsou ale hodně čtení, hojně překládaní a všichni též ověnčení literárními cenami (někteří získali i Cenu Generálního guvernéra Kanady, tedy tu nejsledovanější). Jejich kajuty se tudíž rozhodně nenacházejí v našem podpalubí!

Tak tedy, pokud jde o ty „typicky“ kanadské:  Jocelyne Saucierová napsala knihu jemnou i drsnou zároveň. Jmenuje se Pršeli ptáci, což je název poněkud zvláštní, ale pochopitelný, pokud víte, co se stane, když les zachvátí požár. A o požáry tu jde především, tedy o Velké požáry, které skutečně opakovaně vypukaly na rozsáhlých územích Kanady počátkem 20. století. Ale taky tu jde o stáří, jímž život nekončí, o svobodu vykoupenou nepohodlím polodivokého života v lesích a o prostou lidskou sounáležitost. Jezero a lesy najdeme i v detektivním thrilleru Bandury autorky Andrée A. Michaudové. Jezero je tu dokonce v centru dění, kolem něj se rozkládá prázdninová osada, a samo jezero leží na kanadsko-americké hranici, což se odráží jak v národnostním složení obyvatel osady, tak v jazyce autorky.

Ostatně Bandury je jen zkomolenina názvu Boundary Pond, tedy Hraniční jezero. Sluncem zalitá osada se ale postupně z ráje mění v peklo, zejména pro rodiny dívek, které v okolních lesích umírají. Může snad za to tajuplný Pierre/Peter Landry, který se ale už před spoustou let z nešťastné lásky oběsil ve svém srubu? Někteří kritici kvůli tísnivé atmosféře přirovnávají knihu ke kultovnímu Městečku Twin Peaks. Něco na tom je! A do třetice lesy a jezero – dystopicky laděná Tíha sněhu mladého spisovatele Christiana Guay-Poliquina. Ten nechává čtenáře od začátku do konce v nejistotě, zda se jedná o svět po katastrofě, nebo prostě „jen“ o velikou sněhovou kalamitu, která náhodou navázala na kalamitu energetickou. Vypravěč knihy, mladý muž uvězněný po autonehodě v rodné vsi, kde marně hledal svou rodinu, počítá čas (i kapitoly) podle vrstvy sněhu, která roste a pak ubývá kolem tyče zapíchnuté do závěje. Je vydán napospas cizímu člověku, ne zrovna přátelsky naladěnému, ale jelikož se vzájemně potřebují, musejí si pomáhat. Jak dlouho ale? Více také zde: 

Od severských lesů a jezer nás odvedou dva autoři. Světoznámý Dany Laferrière pochází z Haiti. Na Haiti se odehrává jeho Vůně kávy, vzpomínková, autobiografická knížka, která celosvětově proslavila Danyho babičku zvanou Da. Dámu, jež ráda sedávala před svým domem a s každým se dávala do řeči, k čemuž vždy nabídla šálek kávy, nápoje, bez kterého se pravý Haiťan neobejde. Malý Dany sedával vedle ní, všechno poslouchal, všechno pozoroval, všeho se účastnil. A před jeho pozdějšími čtenáři se rozvinul pestrý obraz vztahů, drobných událostí a všudypřítomné haitské magie malovaný přímočarou dětskou rukou. I knížka Jak se milovat s černochem a neunavit se je inspirovaná autorovým životem.

Když Laferrière emigroval do Kanady, živil se všelijak, především manuálně, ačkoliv na Haiti byl uznávaným novinářem. Tato kniha ho ale natolik proslavila, že mohl zase usednout (tehdy) k psacímu stroji a dělat to, co umí nejlépe, tedy psát. Už z názvu vyplývá, že korektní ten text moc nebude. Inu, Dany Laferrière. Podstatně vážnější tón zvolil Larry Tremblay v knize Citrusový sad. Z názvu je jasné, že zde drsný sever skutečně opouštíme – a dostáváme se na drsný východ. Styl vyprávění je přirovnávaný ke stylu pouštních balad, ve skutečnosti jde ale o hodně aktuální vyprávění o tom, kam může vést nesnášenlivost, jak tenká je hranice mezi ctí a urputností, jak těžké je někdy rozeznat čisté úmysly od manipulace.

Tolik z našich kajut kanadských frankofonních autorů. Doufáme, že se jich k nám ještě pár nalodí. Držíme jim místa.