V listopadu nás navštívil Andrzej Tichý, švédský autor s česko-polskými kořeny, a společně jsme pokřtili jeho román
Mizérie (překlad Marie Voslářová)
. Část rozhovoru, který jsme s ním u té příležitosti vedli, vám teď přinášíme, a jako bonus jedno malé hudební překvapení.
OTÁZKA: Tahle kniha klame tělem – když ji začnete číst, máte pocit, že autor text vychrlil, protože vás to strhne, jako když spadnete do rozvodněné řeky a unáší vás proud. Nicméně pokud si potom
Mizérii otevřete znovu, opakovaně, ukáže se, že to není spontánní text ženoucí se bezhlavě kupředu – má vnitřní strukturu, vyskytují se v něm nenápadné souvislosti. Andrzeji, jak takový text vzniká?
ANDRZEJ TICHÝ: Je to komplikované. Je to vlastně taková střídavá práce – na jedné straně si tvořím tu pevnou strukturu, a pak zase chvíli pracuju nestrukturovaně, intuitivně píšu, a pak se zase vrátím a znovu to promýšlím z hlediska struktury. Celkově je to taková souhra formy a obsahu.
OTÁZKA: Kreslíte si třeba nějaké geometrické stavby?
ANDRZEJ TICHÝ: Občas ano, ale u téhle knihy moc ne… Nevím, kolik bych toho měl o kompozici prozrazovat, protože na konci přichází určitý zvrat a vlastně se to zacyklí do takové ležaté osmičky, ale nechci to úplně prozradit.
V tom příběhu vlastně používám něco jako dvojitou expozici, vnímám to i jako takový grafický obraz, kde jsou nějaké vzory a odpovídá to určitým vizuálním kvalitám.
OTÁZKA: Přestože první čtení je úžasné a čtenář si ho ohromně užívá, jak už jsme řekli, při druhém čtení zjistí, co všechno mu tam uteklo, a když si to přečte potřetí, zase tam najde něco nového. Jaké ve vás vyvolává pocity to, že čtenářům nutně něco unikne? Doporučujete všem rovnou, aby si knížku přečetli aspoň třikrát?
ANDRZEJ TICHÝ: No, všem ne. Myslím, že tuhle knihu může ocenit jen zaujatý čtenář, který čte aktivním způsobem… Možná ani není nutné to všechno pochopit nebo si to všechno uvědomit. Ale když píšu, mám na mysli čtenáře, který k textu přistupuje aktivně a hledá v něm.
Já myslím, že jsou různé způsoby, jak to chápat a vnímat, stejně jako můžete různým způsobem třeba poslouchat hudbu – buď víc rozumově, anebo ne tak racionálně.
OTÁZKA: Hudba hraje v textu významnou roli. Jsou v něm použity nějaké hudební kompoziční principy?
ANDRZEJ TICHÝ: Tak… neměl jsem při psaní žádnou partituru nebo něco takového, ale asi se tam objevuje něco jako polyfonie. Polyfonie mě při psaní celkově zajímá, dalo by se to asi přirovnat třeba k fuze, kde se právě prolínají různé hlasy a jednotlivé motivy se opakují. Mě prostě zajímají ty vzorce, které se opakují… A další hudební složka, která se tam objevuje, je práce s rytmem.
OTÁZKA: Jedním z opakujících se motivů je násilí, které je děsivé tím, že se vynořuje jakoby zničehonic – je nesmyslné, nemotivované, v těch lidech se zřejmě najednou cosi zlomí a propukne peklo. Proč se takhle chovají?
ANDRZEJ TICHÝ: Nevím… Myslím si, že to je různé případ od případu. Je otázka, jestli to násilí je tak náhodné a bezdůvodné, jak to vypadá… Myslím, že ne. Vždycky jsou za tím nějaké vzorce, všichni, jak ti násilníci, tak oběti násilí uvízli v nějaké struktuře a tohle je ten důsledek.
OTÁZKA: V těchto scénách, a stejně tak i v jazyce knihy, je neustále přítomen protiklad chaosu a řádu. Násilí samozřejmě patří na stranu chaosu, hudba zase na stranu řádu. Je právě tohle téma, o kterém jste v
Mizérii chtěl mluvit?
ANDRZEJ TICHÝ: Určitě. V jistém smyslu je tam taková ta hra mezi řádem a chaosem a násilím, to je určitě částečně téma, o kterém tahle kniha je, ale – i když to už možná trochu odbočuju od otázky – v jistém smyslu mi jde i o koncentraci, jde tam o ten směr nebo pohyb… V té knížce je ústřední postava violoncellisty, který zároveň ve svých vzpomínkách vystupuje jako Cody, který mimo jiné bere různé drogy, ale oba dva, jak cellista, tak Cody chtějí nějakým způsobem utéct sami před sebou. Cellista to dělá prostřednictvím hudby, která ho jakoby povznese, a tím se ocitne kdesi mimo sebe, a Codymu jde vlastně o to samé, akorát k tomu používá drogy, které ho naopak táhnou ke dnu. Ale cíl mají stejný.
…
A nakonec to slibované hudební překvapení: všechnu hudbu, která se v románu
Mizérie vyskytuje, si můžete přehrát na Spotify z playlistu Eländet / Mizérie
https://open.spotify.com/playlist/0hxWRIRrGu0i605MLMLPI3?si=cUrsOfkETBytSLIfGnGaSg
