Příběhy jedné noci
Všechny příběhy knihy se odehrávají v noci 19. března 1929 na nejrůznějších místech světa - v Dánsku, ve východní Africe a v Paříži. Povídky lze označit jako fantastické dobrodružné milostné příběhy s existenciálním podtextem. Hoegův styl okouzluje čtenáře svým magickým realismem a dráždí svou dvojakostí a napětím mezi až extatickým způsobem vyprávění a vznosným a vzletným poetickým jazykem na straně jedné a neustále přítomnou sžíravou ironií a krutým černým humorem na straně druhé. P. Hoeg získal uznání a proslavil se na celém světě svou třetí knihou, vynikajícím románem a bestselerem Cit slečny Smilly pro sníh (1992, č. Argo, 1997), podle mnohých jsou ale jeho doposud nejlepším dílem právě Příběhy jedné noci.
- kniha
- kniha
Překlad
Bibliografické údaje
| EAN | 9788025718704 |
| ISBN | 978-80-257-1870-4 |
| Počet stran | 284 |
| Jazyk | česky |
| Vazba | vázaná |
| Produkt | kniha |
| Rozměry | 15cm x 20,5cm |
| Vydání | 2016 (2. vydání) |
| Nakladatel | Argo |
Názory
čtenářů
Poetika...
(...) Na knize mne neuchvátily ani tak příběhy, ale skvostný jazyk, kterým je kniha napsaná. Kdo se umí kochat magií slov, tomu lze knihu jen doporučit.
Marná snaha aneb Jasně že znám i horší věci...
(...) Uchvácení knížkou, kterou čtete. Hltáte každou větu a cítíte, že každá má v knize své místo, že právě bez ní by to nebylo ono. Pocit, že celá knížka je naprosto skvělá, stále objevujete něco nového, vztahy, souvislosti, které by se mohly týkat právě vás. Žádná slabší místa, která by člověk musel přetrpět, aby byl odměněn tímhle vším. A právě taková tahle knížka není. Celou dobu jsem bojovala s nudou (ano, přímo s nudou) a nutila se číst dál s očekáváním, že 'to' třeba přijde. Občas se objevilo pár takových záblesků, nečekané chování postav, situace, kdy se nižší lidské pudy dostávají napovrch a děsí ty, co nic netuší. Jenže tyhle momenty jsou proložený strašně dlouhými, nudnými pasážemi. Přišlo mi to hrozně těžkopádný. Rádoby plný symbolů, mnohoznačnosti, ale výsledkem je ubíjející rozplizlost. Ta lepší místa mi trochu připomínala Iana McEwana, takovou tu syrovost, samozřejmost, se kterou popisuje drobný lidský zvrácenosti. Ale McEwan je fakt jiná třída. Pár věcí si z téhle knížky taky vezmu, to ano, ale celkově nic moc.
Přečteno jedním dechem?
Tisíce nerozhodných čtenářů bezradně bloudí mezi tituly. Nechte jim tu recenzi a nenechte je zoufat.
