Zemřel Jean Delumeau, historik ráje a strachu na Západě

Francouzský historik Jean Léon Marie Delumeau (18. června 1923 v Nantes – 13. ledna 2020) patřil k největším postavám nejen francouzské historiografie druhé poloviny 20. století. Od roku 1975 byl profesorem dějin na prestižní Collège de France, kde přednášel dějiny náboženských mentalit na moderním Západě. Byl rovněž členem řady vědeckých a akademických institucí (např. l´Académie des inscriptions et belles-lettres, Institut Universitaire de France ). Delumeau se specializoval především na dějiny náboženského myšlení, na mentalitu křesťanství a zvláštní pozornost věnoval formování představ o posmrtném životě v dějinách evropského Západu.

Na počátku kariéry se věnoval dějinám Říma v 15. až 19. století (L’Alun de Rome XV^e–XIX^e siècle, 1962), v 60. letech obrátil pozornost k dějinám náboženského myšlení a publikoval práce o evropské reformaci a následných proměnách katolické církve (Naissance et affirmation de la Réforme, 1965 či Le Catholicisme entre Luther et Voltaire, 1971). Za knihu s názvem Le Christianisme doit-il mourir ? (Musí křesťanství zemřít?, 1977) obdržel cenu Grand prix catholique de littérature. Jakkoli se pokládal za věřícího katolíka, nijak mu to nebránilo v kritickém pohledu na katolickou církev ať už v minulosti či v době současné. „Je-li člověk křesťanem, neznamená to, že musí schvalovat vše, čeho se křesťanství v dějinách dopustilo,“ prohlásil v interview z roku 2013 pro rozhlasovou stanici France Culture.

Jeho nejdůležitější a dodnes základní dílo La Peur en Occident XIV^e-XVIII^e siècle (1978) jsme vydali v Argu pod názvem Strach na Západě (1997 a 1999, v edici Každodenní život v překladu J. Smutné-Lemmonierové). Delumeau v něm na základě důkladného studia projevů kolektivního chování odhalil obrysy dlouhodobě neměnné mentality lidí pozdního středověku a raného novověku: vymezil problém všudypřítomného strachu a pocitu ohrožení a poté se soustředil na bytosti, reálné či smyšlené, které v tehdejších lidech pocity strachu a úzkosti vyvolávaly. Téma strachu a hledání naděje dále rozvinul v monografii nazvané Le Péché et la peur : La culpabilisation en Occident (XIII^e-XVIII^e siècles) (česky ji pod názvem Hřích a strach. Pocit viny na evropském Západě ve 13. až 18. století v překladu I. Černé vydal Volvox Globator roku 1998). V této práci se zaměřil na příčiny „vnitřního strachu“. V 90. letech navázal na své ústřední téma rozsáhlou, nakonec třísvazkovou studií Une histoire du paradise (1992–2002). Své závěry opět založil na dobových učeneckých textech, v níž zkoumal zrození a vývoj milenaristických a apokalyptických představ, jež ovládaly lidskou mysl od pozdní antiky až po 18. století. První část vyšla v Argu pod názvem Dějiny ráje. Zahrada rozkoše (2003, opět v edici Každodenní život a překladu Z. Müllera), druhou část Mille ans de bonheur. Que reste-t-il du Paradis jsme vydali v pod názvem Tisíc let štěstí (2010, Každodenní život, překlad J. Smutná-Lemmonierová).

Za své dílo obdržel Jean Delumeau mnohá ocenění: již v roce 1978 byl mimo jiné jmenován rytířem Čestné legie, získal i řadu literárních a akademických cen. Jeho synem je Pierre Delumeau, profesor středověkých dějin na univerzitě v Rennes.

Čest jeho památce.

Knihy vydané v Argu

Foto (c) eKouter.net