Za Miloslavem Uličným

Miloslav Uličný

S velkým zármutkem jsme se dozvěděli, že nás 5. 6. nad ránem opustil skvělý překladatel docent Miloslav Uličný. Loni jsme vydali jeho překlad Petrarcových Sonetů ze Zpěvníku a u této příležitosti jsme s ním pořídili rozhovor, který zde uveřejňujeme.

 Romanista, vysokoškolský pedagog, básník a překladatel Miloslav Uličný (1942–2023) překládal ze španělštiny, italštiny, angličtiny, portugalštiny a katalánštiny. Vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Vydal devět básnických sbírek, knihu povídek a odborné publikace. Přeložil díla Pabla Nerudy, Federica Garcíi Lorky, Luise de Góngora y Argote, Terezie od Ježíše či Jana od Kříže, Píseň o Cidovi a Romance o Cidovi či Shakespearovy Sonety. Do španělštiny přeložil Máchův Máj (2010) a objevil ztracený, nikdy nevydaný rukopisný překlad Máje do němčiny. Získal řadu ocenění, mj. Medaili Centra hispanistických básnických studií v Madridu „za šíření poezie španělského jazyka“ (1991), čtyři překladatelské prémie v rámci Ceny Josefa Jungmanna, Řád za občanské zásluhy s hodností komtura udělený španělským králem Filipem VI. (2015) či Mimořádnou tvůrčí odměnu CJJ za titul Pražské romancero (Argo, 2018). Pro Argo nyní přeložil výbor Sonety ze Zpěvníku Francesca Petrarky.

# Petrarkův Zpěvník dosud nikdy nevyšel v češtině v úplnosti, vždy se jedná o výbory. Jak jsou na tom vlastně české překlady Petrarky?

Petrarkovy básně psané italsky překládali v první polovině 19. století Vacek Kamenický a F. L. Čelakovský, první překlady Jaroslava Vrchlického pocházejí z konce téhož století. V průběhu 20. století vycházejí výbory, např. z pera Pavla Eisnera, který přeložil přes padesát sonetů. Dále překládali Petrarkovy sonety zvláště Václav Renč a Jan Vladislav, později pak rozsáhlejší výběr nabídl českým čtenářům Jaroslav Pokorný, mimo jiné útvary 27 znělek ze 49 lyrických čísel.

Petrarca

# Také váš překlad je výborem; proč právě sonetů?

Výbor, který jsem zvolil, tvoří 317 sonetů (tedy úplný počet znělek). Mým cílem nebyl překlad všech básní Zpěvníku; vynechal jsem kancóny, ballaty i madrigaly. Přeložil jsem jednolitý žánr sonetů za života a po smrti paní Laury.

# Čím může Petrarca více než sedm set let po svém narození oslovit dnešní čtenáře?

 Vzdělaný (ale i sebestředný) italský bard nabízí dnešnímu čtenáři věrohodný příběh o lásce, spíše vymyšlené, ale básnicky skvěle uchopené.

# Jak jste k překladu přistupoval a jaká největší úskalí překlad sonetů skýtal?

 Již před několika lety jsem u příležitosti 700. výročí narození Petrarky (1304) publikoval v novinách desítku Petrarkových sonetů. Uvědomoval jsem si již tehdy různá úskalí originálu, některé verše bylo třeba dešifrovat podle interpretace pod čarou v italských vydáních z první poloviny 20. století.

# Máte nějaký obzvláště oblíbený sonet?

 Tak třeba 53. sonet, který začíná verši „Dobře jsem věděl, Amore, že rada / jak na tebe, k ničemu nikdy není…“

# Jaký význam má Petrarca pro italskou a světovou literaturu a jaký pro naše dějiny a literaturu?

 Petrarca je rozhodně velikán své doby. Byl vzdělaný, i když chtivý poct. V italské a světové literatuře platí za vrcholného autora, u nás je ctěn nejen italisty mnoha generací.

# Teď odbočím od Petrarky, ale u sonetů zůstanu… Přeložil jste také soubor sonetů Williama Shakespeara. Jak se od sebe sonety těchto dvou velikánů liší?

 V doslovu pro jedno z vydání mého překladu Shakespearových Sonetů tvrdím, že autorovy znělky vedle Bible a Dona Quijota patří k nejpřekládanějším textům na světě. Petrarca je jistě též velikán, ale o něco menší.

# Překládáte především ze španělštiny, proto se nemohu nezeptat, co máte vy osobně jako čtenář nejraději ze španělské literatury?

 Protože jako čtenář často figuruji též co překladatel dříve čtených textů, mohu s klidným svědomím tvrdit, že ze španělského jazyka mám nejraději to, co překládám. Tedy poezii, zvláště Píseň o Cidovi, a řádku dalších anonymních i autorských děl.

# Samostatnou knihu jste věnoval českým překladům arcidíla španělské i světové literatury, Cervantesova Dona Quijota. Nezasloužil by si už Cervantesův román nový český překlad?

 Myslím, že Don Quijote už si vskutku nový překlad do češtiny zaslouží. Ale který hispanista, pravděpodobně v důchodu, usedne a bude se deset let zaobírat takovým převodem?