Všechno bude super, věří Eli Beneš
Spisovatel a hudebník Eli Beneš vydal svůj první román až tři roky před padesátkou, ale o to razantněji na sebe upozornil. Rozsáhlý román Nepatrná ztráta osamělosti (2023) mu totiž vynesl cenu Magnesia Litera za debut roku. Hlavní postavou je židovský chlapec, který přežije vyhlazovací tábor i pochod smrti a vrací se do rodné Prahy na pokraji svých duševních a fyzických sil. Je však květen 1945, lidé radostně oslavují konec války a do této optimismem naplněné doby se návrat stínů z minulosti nehodí. Hledání ztracené rodiny, přátel i lásky zavede hrdinu na nečekaně obtížnou cestu, na které se musí vyrovnávat se svými traumaty, úzkostmi i nedůvěrou k okolnímu světu. Recenzent Martin Liška přivítal román jako „zdařilou kombinaci románu o holocaustu a bildungsrománu, o to působivější, že se jedná o autorův debut.“ Elimu Benešovi se však navíc podařilo napsat román trochu jinak, než jak téma nabízí: „Můj příběh se odehrává až po válce, protože mě zajímalo, co prožívali lidé, kteří se dostali z koncentračních táborů,“ řekl autor v jednom rozhovoru. „Jaké byly jejich návraty do původního domova, jak se k nim chovali bývalí sousedé či přátelé. Nechtěl jsem napsat další knihu o holokaustu, kde bude jasně vymezené, kdo je dobrý a kdo zlý. Ani jedna z mých románových postav totiž není dokonalá.“
Eli Beneš se narodil v roce 1976 v Praze a vystudoval anglistiku, bohemistiku a žurnalistiku na Univerzitě Karlově. Uváděl hudební pořady na Radiu 1, skládal hudbu pro Českou televizi, pohyboval se ve světě nezávislých hudebních vydavatelství a mediální svět poznává od šéfredaktora několika časopisů až po současné působení ve dvou soukromých rádiích.
Hrdina jeho románové prvotiny si podle autorových slov jednoho dne „uvědomí, že se zkrátka musí k něčemu odhodlat a něco udělat. Tak jako my všichni v životě: buď budeme jen nečinně přežívat, nebo se rozhodneme něco aktivně se sebou nebo se světem udělat.“ Něco podobného řeší i vypravěč Benešova druhého románu Všechno bude super (2025), který má podtitul „Zpráva o konci éry“. Protagonista příběhu žije předvídatelný život v korporátní i rodinné rutině – excelové tabulky, dvě obligátní kávy denně, jedna manželka, jedno dítě, jedna hypotéka a večerní návrat domů. Šeď každodennosti prozařuje hluboká láska k malému synovi. Jednoho dne se v jeho kanceláři nečekaně objeví mladší kolegyně, do firmy přijde nový, podivínský spolupracovník a mezi živé lidi vstoupí umělá inteligence. Pečlivě uspořádaný svět se začne rozpadat na nejmenší kousky a nic už nebude jako dřív.
„Přečetl jsem si, že duševní poruchy jsou zrádné a těžko se posuzují – zlomená noha je dobře vidět na rentgenu, zlomený člověk na rentgenu dobře vidět není,“ uvažuje vypravěč. Jeho manželství je v krizi a s ženou ho nedokáže spojit ani synek. Líp je mu v korporátu než se dusit doma. Šéfovat týmu kreativců, dopsat román, flirtovat s děvčaty. Ale co když to všechno začne ohrožovat AI? Příběh s nádechem proroctví, které se brzy stane realitou, příběh o lásce, smutku, úzkostech, setkávání, míjení a psaní přináší aktuální téma právě v podobě umělé inteligence. Za ústřední myšlenku románu ale považuje Eli Beneš něco jiného, jak prozradil v Českém rozhlase: „Pro mě je důležité, jestli člověk v určitém věku ještě může reagovat na to, co se děje v mladších ročnících.“
Román s optimistickým názvem Všechno bude super se náhle může jevit i mnohem méně optimisticky, když si uvědomíme, jak je pokrok v oblasti umělé inteligence rychlý a co všechno nás čeká. Zažije to i sám hrdina, když si zadá, aby mu AI napsala příběh o milostném trojúhelníku. S výsledkem není spokojen, ale když to později zkusí znovu, je už výsledek průměrný. „A s průměrností už se hodně lidí smíří. On s tímto vědomím zápasí, věří, že lidský výtvor bude vždy lepší. Celé to ale dopadne úplně jinak,“ říká autor. Jak? Přesvědčte se sami v Benešově druhém románu!
Autor článku
