Vévoda uchvátí čtenáře poetickým jazykem a hlubokým příběhem o moci a vlastní identitě

Románový debut italského historika Mattea Melchiorreho Vévoda již stihl uchvátit celou řadu čtenářů v jeho rodné zemi. Bylo to především originálním pojetím témat individuálního osudu a vyrovnávání se s tíživou minulostí. Autor nás vede k pochopení, že zapomnění není řešení, a že pravé osvobození spočívá v hlubokém poznání vlastní historie. Kniha nyní vyšla v českém překladu.

Horská vesnice v severní Itálii, starobylá vila s příliš mnoha místnostmi a zpustlou zahradou, poslední dědic vymírajícího šlechtického rodu, dva muži, kteří se nenávidí na život a na smrt, a přitom spolu nemají zdánlivě nic společného… Napínavý příběh s gotickou atmosférou působí, jako by se odehrával v jiném století, a přesto je výpovědí o současnosti a mistrným vykreslením mikrokosmu venkovské společnosti.

Matteo Melchiorre napsal klasický román hlubokého respektu k přírodě a poetického cítění. Již úvodní scéna napoví, že vztah k přírodě bude silnou a důležitou stránkou vyprávění. Čtenář je vtažen do prohlídky nejen zámku a jeho okolí, ale i do nitra hlavního hrdiny, jeho odvěkého rivala i dalších postav italského venkova. Příběh je podán velkolepě, aniž by sklouzl k banalitě, a zachovává si majestátnost šlechtického prostředí.

Hned na první pohled mě zaujal klasický styl a krásný jazyk. V době rychloobrátkových románů na jedno použití je osvěžující držet v ruce knihu, která má šanci stát se klasikou. Melchiorre ale prokázal, že klasické nemusí se rovnat nudné. Čtenář je pohlcen rostoucím napětím a neklidnou atmosférou italského venkova. Díky tomu budete zvědavá nejen kam směřuje děj, ale především jaký je hlubší smysl, který se román snaží sdělit.

Spor o pozemky a temná tajemství horské vesnice

Vévoda se odehrává v současnosti v severoitalské horské dolině. Vypráví o sporu o hranice lesních pozemků mezi hlavním hrdinou, posledním potomkem starobylého rodu, a místní šedou eminencí. Příběh odkrývá svět plný zášti a nevole, jejíž kořeny sahají hluboko do minulosti.
Melchiorre mistrně ovládá vypravěčské techniky téměř 400 stranách vykresluje temnou stránku horského světa bez klišé a zbytečné rozvláčnosti. Autor, kterému je něco málo přes čtyřicet let, si tímto románem řekl o pevné místo na evropském literárním nebi.

Nezapomíná ale také na čtenáře, kteří lační po napětí a dramatu. V poslední čtvrtině knihy tak příběh příjemně eskaluje, aniž by se ztratila poetika vyprávění. Důležité jsou také otázky po vlastní identitě. Vévoda, hlavní a titulní postava, provádí „archeologický výzkum sebe sama“. Zkoumá minulost svých předků a vesnice. Tímto způsobem autor otevírá otázku identity, zda nás definují naše kořeny, nebo spíše kontext, ve kterém žijeme.

Vévoda se nebojí klást otázky týkající se míry nenávisti, válek a mocenských bojů. Je to příběh o hledání spravedlnosti a o tom, jak se vyrovnat s minulostí, která nás formuje.
Tato kniha je významný přínos pro italskou, ale potažmo i celoevropskou literaturu. Jméno Matteo Melchiorre by si měli zapamatovat nejen milovníci románů, ale i každý, kdo hledá hlubší pochopení lidského osudu a vztahu k přírodě.
Do češtiny knihu přeložila Helena Lergetporer.