Umrlci tančí rock

Na malém venkovském hřbitově, kde vzadu u zdi leží moji praprarodiče, je hned vedle jejich hrob mladého kováře Karla. Prý přijel po válce pomáhat na senoseč, a když se pak skočil zchladit do zdejší hasičské nádrže, dostal infarkt a na místě zemřel. Příbuzní bydleli daleko, o jeho hrob se dlouhé roky starala prababička Ludmila, po ní babička Stanislava, nyní moje máma Josefa a občas taky já. Však mám v plánu uložit se jednou k němu. Dušičkový čas je dobou vzpomínání na ty, které jsme ztratili. Já vzpomínám na děda B. (tak se vždy podepisoval na vzkazy a pohlednice, který za život napsal nepřeberně), s nímž jsme s oblibou obcházeli všechny hřbitovy, ta zvláštně tichá, odlehlá místa; bloumali uličkami a četli si na starých náhrobcích jména dávno zemřelých lidí. A byl to děd B., kdo nám v dětství před spaním předčítal z Erbenovy Kytice. Znovu a znovu jsem se dožadovala „Svatební košile“. Ten uhrančivý rytmus, ta hrůzná cesta nocí a nakonec tanec umrlců, jemuž jen o chlup, o kohoutí zakokrhání unikne mladá panna, jež si zaslepená smutkem a touhou nechtěla připustit, že její milý už není mezi živými.

„Pěkná noc, jasná – v tento čas
mrtví s živými chodí zas;
a nežli zvíš, jsou tobě blíž –
má milá, nic se nebojíš?“

Tanec umrlců v románě Posmrtný život Mal Caldery od mladé autorky Nadi Reed Perez vyznívá na první pohled mnohem rozverněji, ale o tom, jak nebezpečné může být překračovat hranici mezi světem živých a mrtvých vypovídá stejně naléhavě.
Ještě před nedávnem pořádně divoká a sebedestruktivní Mal Caldera (bubenice v poměrně slavné rockové kapele) náhle zemře. Když se ke svému údivu probudí v zásvětí jako duch, rychle zjistí, že to tam dost „žije“ a není nouze o pokušení všeho druhu. Jenže ona se nehodlá poddat opojnému reji ve Strašíně, starosvětsky krásné duchařské tančírně; musí se nutně spojit se sestrou na druhé straně, doručit jí vzkaz, aby se mohla s její smrtí srovnat; aby se nezhroutila…
Román plný hudby, sexu a sebevražedných představ má podivuhodně léčivé účinky. Nadi Reed Perez je břitce vtipná a zároveň empatická, nikoho nesoudí, ale rozhodně nezavírá oči před tím, co lidem v životě ubližuje; anebo čím si ubližují oni sami. A kdy jindy se pustit do čtení než v dušičkovém čase plném podzimních plískanic a vzpomínání.

Kniha vychází 12. listopadu.