Gazela a Chřástal je nejen příběhem velké a zničující lásky, ale i strhující a varovnou vizí budoucnosti. Hlavní hrdina Sněžný alias Jimmy, jak se mu říkalo v dobách před vypuknutím moru, jenž vyhladil veškeré lidstvo, bojuje o přežití ve světě, kde je možná posledním žijícím člověkem, a truchlí
nad ztrátou svého nejlepšího kamaráda Chřástala a jejich společné lásky, krásné a nepostižitelné
Gazely. Jeho jedinými společníky jsou zelenooké Chřástalovy děti, výsledky genetického experimentu jeho vizionářského přítele. Ve snaze vyrovnat se s minulostí se Sněžný vydává po vlastních
stopách do míst, kde ještě nedávno stávalo moderní, výstavné město a kam se po konci civilizace
rychle vrací divočina. Obraz nepříliš vzdálené budoucnosti, který Margaret Atwoodová v románu
vykresluje, je ve své tíživé pravděpodobnosti nejen znepokojivý, ale i varovný…

Hlavní hrdina, chlapec Snítek, se shodou náhod a proti vůli
svého otce, kapitána létajících pirátů Mračného vlka, ocitne na
palubě vzdušného korábu jménem Bouřlivák a vydává se na
nebezpečnou výpravu. Jejím úkolem je opatřit bleskofrax, zázračnou látku, která jediná může zachránit město Svatý Frax
před blížící se zkázou. Posádka čelí útrapám namáhavé pouti zrádnými Soumračnými lesy a přes nelítostný Močál a Snítek
už skoro nevěří, že se mu podaří vyváznout živ a zdráv…
Knihu opět ilustroval fenomenální Chris Riddell, který za svou
tvorbu posbíral dlouhou řadu cen, mj. dvakrát získal prestižní
Kate Greenaway Medal.

Pozoruhodný cestopis téměř románové povahy.
Carlos de Sigüenza y Góngora, významný novošpanělský literát, dílo sepsal
v květnu roku 1690 na základě ústního vyprávění Alonsa Ramíreze. Hlavní hrdina příběhu, dnes již doložená historická postava, pocházel z chudé rodiny z Portorika a ve věku třinácti let se
rozhodl z vlasti odejít a hledat štěstí v Novém Španělsku. Poté odplul na vzdálené Filipíny, kde se uchytil jako námořník. Naděje na pohodlnější život se rozplynuly, když jeho loď v roce
1687 zajali angličtí piráti. S nimi se pak Alonso plavil něco přes
dva roky, než ho nakonec u pobřeží Brazílie propustili. Poté se
zbytkem svojí posádky na vlastní lodi proplul Karibikem a uvázl
na mělčinách u břehů Yucatánu.
Výčet míst, jež Alonso navštívil, udiví i moderního cestovatele: pracoval v novošpanělských
městech Mexiku a Pueble, žil v Manile, podíval se do Malakky,
Makaa i na Jávu, s piráty přistál na Borneu, v Austrálii a na Madagaskaru, přeplul Tichý, Indický i Atlantický oceán a po šesti letech na cestách po světě se vrátil do Mexika. Alonso poznal různé kouty španělského impéria i místa patřící jiným evropským mocnostem a byl také svědkem řádění anglických pirátů, jež se
v díle barvitě popisuje.
Snad právě podrobnosti o jejich krutém chování zaujaly místokrále Nového Španělska. Tamní přístavy často čelily pirátským útokům a Alonsův příběh se místokráli hodil,
aby mohl na nebezpečí poukázat a žádat pomoc od španělského krále. Útrapy se tedy dostaly do
nejvyšších kruhů královského dvora v Madridu a sehrály roli v místokrálových politických zájmech.
Řádky poutavého cestopisu však možná neodráží Alonsův příběh zcela věrně. Některé detaily i jistá bílá místa ve vyprávění naznačují, že Alonso se ve skutečnosti mohl k pirátům přidat, a neplavil
se jako jejich zajatec, nýbrž jako jeden z nich. Jsou tedy Útrapy vyprávěním zajatce, nebo vyprávěním piráta? Pravdu se již nedozvíme, v každém případě Alonsova dobrodružná cesta kolem světa
zaujme čtenáře i dnes.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Anna a Emma žijí dva různé životy, i když jsou si v mnohém podobné. Každá má něco, co by si přála ta druhá, a něco jí zase chybí. Anna si užívá relativně bezstarostný život dívky pár let po vysoké škole. Vystudovala práva, ale našla se v práci projektové manažerky ve vývojářské společnosti. Řeší jen jeden zásadní problém – kde najít použitelného chlapa. Emma vystudovala stejnou školu a jako právnička se i živí. Skvělého muže už potkala. Rodina i přátelé je považují za příkladný pár jako vystřižený z romantického filmu. Ale je to tak doopravdy?
Jak se obě vyrovnají s karamboly, které je na cestě čekají? Co můžou najít a co ztratit, když uváží svou vysněnou „pažitkovou smyčku“?

Život je jako Möbiova páska, nikdy nevíte, kdy se rub
změní v líc, či naopak.

Můj otec byl zahradníkem. Nyní je zahradou.
Příběh otce, syna a posledního úsvitu – milosrdného a nelítostného zároveň.
„Tato kniha nemá jednoduchý žánr,“ píše Georgi Gospodinov, „musí si ho vynalézt sama. Stejně
jako smrt nemá žánr. Jako život. Jako zahrada. Román elegie, román zahrada, memoár nebo memoromán – copak záleží na botanice smutku? Příběh o odcházejících otcích v odcházejícím světě.
O těch tragických kuřácích, ulpívajících na šnorchlu cigarety, plujících v jiných vodách a na jiných
oblacích. O mém otci, který na svých bedrech nesl tuny minulosti a nikdy je nepřestal vyprávět.“
Není to kniha o smrti, ale o životě, který mizí. A v tom je rozdíl.

Urbex, to je průzkum opuštěných a zchátralých objektů. Nejde
o veřejně přístupná místa, ale naopak o objekty, do kterých se
člověk běžně nepodívá. Napospas ničemu zanechané vily plné
věcí a jídla dávno zemřelých obyvatel. Velké industriální kolosy, požírající samy sebe.
Zámky jako z pohádky Kráska a zvíře.
Prázdné nemocniční chodby s oloupanou omítkou a čpící dezinfekcí. Mechem porostlé hotely, v nichž svůj řád obnovuje příroda. Prokleté domy, v nichž nechce nikdo žít. Minulost všech
těchto budov je často stejně temná jako jejich budoucnost.
Na takováto tajemná místa se teď můžou podívat i čtenáři
z bezpečí svého křesla. Stačí otevřít knihu, nechat z ní promlu
vit fotografie a začíst se do příběhů tzv. moderních ruin – objektů, které se pomalu propadají do zapomnění.

Katastrofy jsou ze své podstaty těžko předvídatelné. Neexistuje žádný historický cyklus, který by nám pomohl předvídat
příští pandemie, zemětřesení, požáry, finanční krize nebo války. Když však katastrofa udeří, měli bychom být připraveni
lépe než Římané, když vybuchl Vesuv, nebo středověcí Italové, když udeřila černá smrt. Koneckonců máme na své straně
vědu. Přesto byla v roce 2020 reakce mnoha vyspělých zemí
na nový virus z Číny špatně zvládnutá. Proč? Proč se jen několik asijských zemí poučilo ze SARS a MERS? Autor tvrdí, že pandemie odhalila hlubší patologie – patologie, které byly patrné
již v našich reakcích na dřívější katastrofy. Kniha čerpá z mnoha
oborů, včetně ekonomie, kliodynamiky a vědy o sítích, a nabízí nejen historii, ale i obecnou teorii katastrof a ukazuje, proč se
naše stále byrokratičtější a složitější systémy s nimi vyrovnávají čím dál hůře.

Praha a Ostrava. V obou velkoměstech dojde k vraždám, které
mají jeden společný znak. Na místě činu vrah zanechává mrtvolu kočky. Týmy vyšetřovatelů z obou měst se proto musí
spojit a společně se vydat na cestu za odhalením sadistického vraha. A brzy se objeví i vhodný podezřelý, jenže něco tu
nesedí…
Unikátní projekt, kdy dochází k autorskému propojení dvou
úspěšných autorů kriminálních románů, Davida Urbana a Vladimíra Zlého.

On se považoval za rebela a ona za vzorňačku. Na prvním rande Václav Kamilu podrobil vědomostnímu testu, který hravě
zvládla. A zvládala i všechno další, co manželství s básníkem,
literárním kritikem, filozofem, matematikem, chartistou, kotelníkem, vězněm a politikem Bendou obnášelo: šest dětí, domovní
prohlídky, návštěvy manžela v kriminálu, revoluční radost i porevoluční tlak a výhrůžky.
Manželé Bendovi nevyvěšovali praporky, chodili do kostela a v době, kdy vrcholila hysterická kampaň proti Chartě 77,
ji Václav Benda podepsal. Bylo mu třicet let a mezi disidenty
ho skoro nikdo neznal. To se ale brzy změnilo. Dvakrát se stal
mluvčím Charty 77, byl jedním ze zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a Státní bezpečnost ho považovala
za jednoho ze svých nejnebezpečnějších protivníků. Potrestali ho tím, že ho poslali na čtyři roky do vězení, kde seděl s dalšími „vonsáky“ Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem.
Kamila s dětmi za ním jezdila na návštěvy, posílala balíčky a dopisy,
ale zároveň bez „generála“ Bendy objevila svoji vlastní sílu.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Severočeské maloměsto plné zchátralých domů a opuštěných továren je kulisou napínavé městské fantasy pro dospívající čtenáře. Gymnazistku Simonu temná krása těchto staveb fascinuje. Na jedné toulce ulicemi potká Larina, který také rád prolézá staré budovy, třebaže z jiných důvodů. Než se o nich Simona může dozvědět víc, Larina někdo unese a ona se ocitá ve víru nebezpečného dobrodružství. V jeho středu stojí tajemné ovum, čtyři sta let staré stolní hodiny ve tvaru vejce s podivuhodně složitým strojkem. Jde o sběratelskou raritu, jejímž posledním známým vlastníkem byl místní továrník. Ten svým potomkům odkázal záhadné indicie, jak se k ovu dostat. Proč s tím ale dělal takové tajnosti? A co jsou vlastně Larin a jeho nekonvenční kamarádka Alice zač?