Kniha líčí dějiny Prahy od časů českého národního obrození v první polovině 19. století až do současnosti. Činí tak neotřelou metodou: seznamuje nás se životem a dílem pěti různých osobností z různých časových úseků, ale i velice odlišného národnostního a sociálního původu (obrozenský autor Karel Vladislav Zap, novinář Egon Erwin Kisch, tesař a komunista Vojtěch Berger, herečka Hana Frejková, dcera Ludvíka Frejky, odsouzené v inscenovaném procesu s R. Slánským a Duong Jirásková, vietnamská dívka žijící v dnešní Praze. Autor se nevyhýbá kritice vypjatého nacionalismu na obou stranách a varuje před nebezpečím jeho recidivy i v současnosti. Příznačně tedy končí odkazem na nedávno instalovaný „Stolperstein“ jedné z obětí holokaustu v Praze.
Bryantova publikace je pohledem jak z vnějšku, tak zvnitřku, přináší neotřelé, čerstvé postřehy a soudy a nové vnímání nedávných i současných dějin Prahy.
Chad Bryant se dějinám Prahy věnuje dlouhodobě, v roce 2007 vyšla v Argu jeho publikace Praha v černém, pojednávající o české metropoli za druhé světové války.

Vydání knihy podpořilo hlavní město Praha.

Před mnoha lety Will Eisner marně hledal nakladatele pro své
revoluční dílo, Smlouvu s Bohem. Komiksový román nakonec
vyšel dosti nenápadně v roce 1978 a až později si získal obrovský věhlas, takže přinesl uspokojení nejen samotnému autorovi, ale také se stal inspirací pro celou generaci „sekvenčních
umělců“.
Will Eisner sám sebe popisuje jako „výtvarně nadaného svědka, který podává hlášení o životě, smrti, utrpení a nikdy nekončícím boji“. Smlouva s Bohem vyšla, když mu bylo už jedenašedesát let, a přesto se její vydání stalo zásadním okamžikem
jak pro něj osobně, tak pro komiksové médium. S touto knihou
se zrodil komiksový román jako takový, a tím začala éra, kdy
už byli seriózní autoři komiksu zbaveni otupujících sešitových
okovů.
Celá trilogie je hypnotickou fiktivní kronikou univerzální
americké životní zkušenosti a také Eisnerovým nejniternějším
a nejtrvalejším literárním odkazem.

„Tři komiksové romány sebrané
v tomto svazku představují zásadní
část mého díla. Je pro mě obrovsky
uspokojivé vědět, že se takto
dostanou k nové generaci čtenářů.“
Will Eisner

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Kniha vychází z disertační práce, obhájené v roce 2020 na Masarykově univerzitě v Brně. Autor v ní analyzuje české dějepisectví v letech 1938–1945. Neomezuje se ale pouze na historiografii českou, neboť ji srovnávání i s dějepisectvím sudetoněmeckým a slovenským, s všestranným důrazem na jejich vzájemné vztahy. Pozornost přitom věnuje institucionálnímu provozu historie v období protektorátu, knižnímu trhu v této době či uplatňování se historických témat v rozhlasu a denním tisku. Vedle toho se na historiografii v letech 1938-1945 dívá i biografickým prizmatem osudů jednotlivých aktérů, jež se mnohdy diametrálně lišily. Cílem autorovy práce je rovněž odhalit, jaké obrazy dějinné paměti historici zprostředkovávali svým čtenářům a posluchačům. Spolu s tím se ale rovněž ptá, jak na to široká veřejnost v období protektorátu reagovala, jak historické obrazy recipovala a jak se sama často stávala aktivními tvůrci státní politiky paměti.

Kniha, která vyšla v roce 1848 pod názvem Mährens Burgen und ihre Sagen je posledním a nedokončeným dokladem celoživotního úsilí F. A. Hebera o zachycení historie hradů a tvrzí v českých a moravských zemích.

Třetí a nejdelší část významné kroniky ze 14. století známé jako Gestes des Chiprois (Činy Kypřanů)
pojednává o dějinách východního Středomoří od 30. let 12. století až do počátku 14. století. Jejím autorem je anonymní kyperský rytíř tradičně zvaný Templář z Tyru, který se pohyboval v blízkosti templářského mistra Viléma z Beaujeu, jemuž sloužil coby překladatel z arabštiny. Kronika líčí významné
události v období od počátku 30. let 12. století až do roku 1309 na Východě, respektive 1314 na Západě. Autor často čerpá ze svých osobních zkušeností a věnuje se zejména posledním dnům pevninských křižáckých států, včetně pádu Akkonu v roce 1291 (jeho spis je jediným pramenem, v němž
se zachovala očitá svědectví této katastrofy), a podává informace také o období po roce 1291.
Dále
zmiňuje různé události na Západě, včetně válek Štaufů v Itálii, vzestupu a pádu Šimona z Montfortu
v Anglii či nekonečných válek Janova a Benátek ve Středomoří. V neposlední řadě se autor zabývá
i procesem s templáři ve Francii, který vyústil ve zrušení tohoto mocného řádu.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Děj románu je – jak tomu je u autorčiných próz obvyklé – spletitý, ne-li přímo snový. Když
protagonistka knihy Hero Tojosoa zdráhavě přijme pozvání své dávné přítelkyně Sofie a vydá se
s ní a dalšími kamarádkami na dámskou jízdu do Prahy, netuší, že se ocitne ve městě, jež si s nic netušícími turisty rádo zahrává, ve městě, které je živoucí bytostí, jež si člověka snadno omotá kolem
prstu nebo jej lhostejně odkopne.
Kniha, kterou si s sebou Hero přiveze, jako by nějak podivně deformovala její mysl: text knihy se mění v závislosti na tom, kdy ji kdo čte, a odhaluje stále nové, překvapivé příběhy fiktivních Pražanů z minulosti i současnosti, jež se pak zvláštně odrážejí v realitě.
Na skupinku kamarádek se navíc nalepí nezvaní společníci; a když se pak nečekaně zjeví žena, na
niž by Hero i Sofie nejraději zapomněly, začnou se dít podivuhodné věci. Fantaskní kaleidoskopický
román se zamýšlí nad hranicemi mezi iluzí a klamem, skutečností a interpretací, a ukazuje, jak ošidné může být vyprávění o místech, o lidech i o historii. Nakolik je příběh ovlivněn svým čtenářem,
a naopak? A je v roztržce mezi přáteli lepší být slunečníkem, nebo sekerou?

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

Jak mladý bezdětný makléř k 669 „Wintonovým dětem“ přišel? Příběh Sira Nicholase Wintona, který se se svými spolupracovníky zasloužil o záchranu československých a sudetských dětí před druhou světovou válkou, je sice notoricky známý, ale…
Praha 1938. Mnichovská dohoda vyhnala z domovů desetitisíce uprchlíků. Nad lidmi se vznáší strach z války a v jejich hlavách víří beznaděj. Zdá se, že situace je bezvýchodná, ale někteří přece jen neztratili naději. Stejně jako sir Nicholas Winton totiž věřili, že není-li něco absolutně nemožné, musí existovat cesta, jak toho dosáhnout.
Příběh komiksu Winton nebyl
sám je příběhem aktivního dobra. A ukázkou toho, že k hrdinství člověk nepotřebuje neobyčejný život. Jména jako Doreen
Warrinerová, Trevor Chadwick, Beatrice Wellingtonová, Marie
Schmolková dnes nikomu nic neříkají. A přitom by měly. Protože Winton opravdu nebyl sám.

Nominace na Zlatou stuhu 2025 (Komiksová část).

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky

Také třetí díl Mexikopedie je kniha pro duše neposedné a toužící po dalekých horizontech dobrodružství. Kniha, která vás
zavede na ta nejvzdálenější místa Mexika a všemi smysly vás
vtáhne do příběhu, jako byste stáli autorce po boku. Kniha,
která mění životy nejen svých protagonistů, ale inspiruje čtenáře, aby se sami zvedli z pohovky. Kniha, která dala dohromady komunitu tisíců fandů Mexika, jejichž nejtvrdší jádro si říká
mexikopediáni. Kniha, kterou chcete číst, i když vás Mexiko nikdy nezajímalo. Ale pozor, čtení Mexikopedie vzbuzuje neodvratné touhy okamžitě nakupovat letenky do těch nejvzdálenějších koutů planety!
Stejně jako v přechozích dvou dílech Mexikopedie autorka přináší 27 abecedně řazených fenoménů: například přijdeme na
kloub kouzlu kovbojského umění charrería, ochutnáme tu nejvoňavější kávu z Veracruzu, dech se nám zatají při nebezpečných skocích do vodního oka v Acapulcu nebo najdeme poklad ve voňavé truhlici z Olinalá.

Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila. Nadále sice zůstala empirickou a kvantitativní, avšak téměř výhradně prézentistickou vědou. Na počátku téměř symbiotické cesty historiografie a sociologie se stále více rozcházely, až se nakonec rozešly téměř úplně. Cílem knihy Historiografie, sociologie a politika paměti je ukázat, že dialog mezi historiografií a sociologií může být nadále přínosný pro obě společenské vědy. Dějepisectví sociologii umožňuje ukotvit současné uvažování o společnosti v nedávné i vzdálenější minulosti. Sociologie naopak pod vlivem kritické teorie historii vede k uvědomění si nesamozřejmosti společenských pravidel. Díky sociologii historici rovněž mohou nahlížet společenské jevy jako sociálně konstruované. V dějinně proměnlivém vztahu dvou sociálních věd, sociologie a historie, je sociologie nenahraditelná z hlediska pochopení a důrazu na sociální a kulturní podstatu utváření společenských jevů, přítomnosti třídních, genderových či rasových stop v historickém materiálu.

Kolektivním monografie Město a literatura zprostředkovává více než dvacet pohledů na utváření literárních obrazů
města v české i zahraniční literatuře od raného novověku po současnost, včetně doby covidové. Autoři ve svých
esejích analyzují obraz města ve spisech J. A. Komenského, literátů 19. a 20. století, v próze, poezii i v dystopické
literatuře propojené s vizualizací urbánního světa.
Město zde vystupuje jako reálný prostor, stejně jako prostor
vhodný k útěku, jako prostor odmítaný i vzývaný, jako prostor snů, iluzí, utopií či jako prostor hodný zavržení. Města ale rovněž v literatuře sloužila jako metafora, vzdálená
reálným světům, jako opozitum vůči venkovu či jako pouhé
slovo, po němž zůstávají jen nejrůznější vůně a chuti.