Timur Vermes umí své čtenáře jaksepatří překvapit. Jeho nový román U lze jen těžko srovnávat s autorovými předchozími dvěma knihami, s bestsellerem Už je tady zas nebo drsnou satirou Hladoví a sytí. A co že vlastně znamená to U v názvu? Je to zkratka berlínského metra, U-Bahnu. A přesně a pouze tam se odehrává děj rozsahem nevelké knihy.
Zdánlivě obyčejná situace: Anke Lohmová má za sebou únavnou služební cestu. Už jen pět stanic metra ji dělí od sprchy a čerstvě povlečené postele. V noční podzemce s ní sedí pouze jakýsi nesympatický mladík, a ten příští stanici vystupuje. Ostatně… neměli být už dávno tam? Z obvyklých dvou minut jízdy je najednou pět, pak deset, dvacet, a vlak se řítí stále dál temnotou, bez zastávek… do neznáma.

Originální napínavý příběh vyprávěny v minimalistických větách zní jako zlověstné staccato, jen tu a tam jím probublá Vermesův pověstný sarkastický humor.

„Strhující literární jízda berlínským podzemím a jeho tajemstvími.“ (Jaroslav Rudiš, autor románu Nebe pod Berlínem)

„Autor nezadržitelně vtahuje čtenáře do extravagantního hororového příběhu. Nevhodné pro klaustrofobiky.“ (Hörzu)

Dva dochované cestovní deníky mladých Šternberků z jejich kavalírské cesty, podniknuté počátkem 60. let 17. století, představují mezi podobnými prameny k dějinám cestování v období baroka skutečný unikát. Jsou totiž – až na úvodní latinskou pasáž „muzejního“ deníku – psány dobovou češtinou a navíc jazykem velmi živým a barvitým. Najdeme v nich nejprve popis cesty Václava Vojtěcha do nizozemské Lovaně, kde všichni tři bratři studovali na tamní univerzitě; větší část deníků pak vyplňuje popis zážitků z jejich společné kavalírské cesty po západní Evropě a také druhé cesty, podniknuté již samostatně Ignácem Karlem (oba texty jsou z pera zatím neznámého průvodce či sloužícího mladých hrabat). Deníkům dodává na zajímavosti, že Šternberkové této generace byli v pozdějším životě velmi aktivní na poli kulturním (méně politickém), což platí zejména o mimořádně pozoruhodné osobnosti hraběte Václava Vojtěcha, mimo jiné stavebníka Šternberského paláce na Hradčanech a Trojského zámku.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

První a nejdojemnější kapitola fiktivního Kerouacova životopisu, „Duluozovy legendy“, kterou psal v podstatě celý život, protože látkou i palivem jeho psaní vždy byly vlastní, intenzivně prožívané zkušenosti. Vize Gerarda jsou tím, co si Jack Kerouac – či jeho prozaické alter ego Duluoz – pamatuje o svém bratrovi Gerardovi; je to sled výjevů, vizí či vidění, detailů přetvořených v básnickou pravdu, střípků viděných očima dítěte, matných vzpomínek na milovanou, důvěrně blízkou, andělskou bytost, kterou odvedla z jeho života smrtelná choroba, když bylo Gerardovi devět let a Jackovi pouhé čtyři roky. Knihu napsal Kerouac během dvou týdnů v roce 1956, ve stejném roce, kdy rozepsal Anděly zoufalství a dokončil Tristessu, a jako by v ní utíkal ke vzpomínkám na dětskou čistotu a nevinnost, na šťastná léta prožitá po boku milujícího a milovaného bratra, kterého vidí jako svého prvního učitele.

Román, který začíná i končí těžko vysvětlitelným úmrtím a v němž se projevuje autorčin někdy až zlomyslný smysl pro humor, tak typický pro její sbírku povídek Loterie. Rodina Halloranových žije v Halloranském sídle, postaveném otcem tetičky Fanny. Jeho duch se však jedné noci zjeví s oznámením, že nastává konec světa a ušetřeni budou právě jen obyvatelé sídla. Jenomže před nedávnem zemřel hlavní dědic Lionel Halloran — a jeho matka Orianna se rozhodla všechny příbuzné z domu vystrnadit…

Romány Sluneční hodiny nebo Vždycky jsme chtěli bydlet v zámku jsou dnes považovány za speciální, těžko zařaditelnou, mezižánrovou, originální literární klasiku.

„Jako byste se odhodlali vstoupit do mysli šílence; po chvíli začne přeskakovat i vám.“
Stephen King

„Příběhy Shirley Jacksonové patří k těm nejstrašidelnějším, jež kdy byly napsány.“
Donna Tarttová

Od 24. února 2022 se Ukrajina brání ruské agresi – a od samého počátku války přibližuje světu statečné úsilí ukrajinských
obránců ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Ve svých
plamenných, výtečně vystavěných a bravurně přednesených
projevech hájí právo na svobodu, národní svébytnost a nezávislost, burcuje svědomí státníků a vyzývá všechny lidi dobré vůle k podpoře Ukrajiny.
Kniha Poselství z Ukrajiny přináší
soubor prezidentových válečných projevů; pro knižní vydání
je vybral sám Volodymyr Zelenskyj a knihu opatřil působivým
úvodem, v němž se zamýšlí nad tím, co se o sobě a o Ukrajině
dozvěděl od počátku invaze. Součástí knihy je i předmluva Arkadije Ostrovského, jenž se coby redaktor časopisu Economist
věnuje Rusku a východní Evropě a který na přání anglického
nakladatele osvětluje kontext prezidentských projevů a jejich
význam. Řečeno s prezidentem Zelenským, „podpora Ukrajiny není trend, mem ani virální výzva. Není to hnutí, které by
se rychle rozšířilo po celé planetě a pak stejně rychle zmizelo.
Pokud chcete pochopit, odkud jsme, co chceme a kam směřujeme, měli byste se dozvědět víc o tom, kdo jsme. Tato kniha
vám v tom pomůže.“

Nejznámější steampunková hrdinka se vydává do Španělska, aby vyřešila případ ještě podivnější než všechny předchozí. Mladého dědice panství totiž posedl démon a při jeho vymítání upadl do kómatu. Vše je ale ještě podezřelejší, než to na první pohled vypadá. Lady Mechanika musí z jednotlivých dílků sestavit celou skládanku, v níž má svou roli prastará magie jižní Ameriky, nadpřirození krvesajové, předsudky a hlavně láska. Lady Mechanika ale musí zachovat chladnou hlavu a rozhodnout se, na čí stranu se postaví. A když bude mít štěstí, získá další indicii k tajemství vlastního původu.

Nejznámější steampunková hrdinka se vydává do Španělska, aby vyřešila případ ještě podivnější než všechny předchozí. Mladého dědice panství totiž posedl démon a při jeho vymítání upadl do kómatu. Vše je ale ještě podezřelejší, než to na první pohled vypadá. Lady Mechanika musí z jednotlivých dílků sestavit celou skládanku, v níž má svou roli prastará magie jižní Ameriky, nadpřirození krvesajové, předsudky a hlavně láska. Lady Mechanika ale musí zachovat chladnou hlavu a rozhodnout se, na čí stranu se postaví. A když bude mít štěstí, získá další indicii k tajemství vlastního původu.

Kniha Fízl je něco mezi esejem, historiografickou prací a beletrií, přechází volně z jednoho žánru do druhého a zároveň je
i překračuje. Práce sice vychází z materiálů, které produkovala
komunistická tajná policie, nepracuje s nimi ale způsobem, jaký
používá historiografie – není svázána nějakou metodologií, ale
jsou v ní i postupy běžné v literatuře: hříčky, aluze, metafory,
hyperboly, gradace, pointy…, čímž „popisovaná“ realita získává
na plastičnosti. To je umocněno tím, že Placák nekomentuje cizí
zkušenost, ale materiály StB se týkají jeho samotného a jeho
přátel. I když Fízla zařadíme do literatury, je to zároveň zasvěcený vhled do toho, jak fungovala komunistická StB v době
normalizace. Podle autora má kniha i didaktický účel: je to návod, jak se bránit jakémukoli vnějšímu nátlaku, ať už je jeho
původcem stát nebo cokoli jiného. Druhé, rozšířené vydání je
mimo jiné doplněno o happyend – tedy vítězný polistopadový
soud autora s „hrdiny“ jeho knihy, důstojníky tajné policie.

1795 je závěrečným dílem historické noir trilogie. Tycho Ceton
se plíží městem jako raněné zvíře a spřádá plány, jak znovu nabýt důstojnost, o niž ho připravili. Rozpoutá takový chaos, jaký
v podivuhodném i zkaženém městě Stockholmu ještě nezažili.
Emil Winge je odhodlán Cetonovo řádění zastavit. Nemá však
nikde zastání – mocní, stíháni paranoidními obavami ze spiknutí, mají jiné starosti a Mickela Cardella zaměstnává pátrání po
Anně Stině Knappové, která po smrti svých dětí zmizela beze
stopy.

„Niklas Natt och Dag je vynikající vypravěč (…) nikdo před ním nedokázal popsat 18. století tak živě, jazykem, jenž dýchá starobylostí, a přesto zůstává srozumitelný. (…) Niklas Natt och Dag napsal výjimečnou trilogii, působivé historické líčení a zároveň neuvěřitelně napínavou, krvavou detektivku.
– Dagens Nyheter, Sweden

Strhující kriminální drama odehrávající se ve fiktivním městě,
přesně však zrcadlící poměry středních vrstev současné americké společnosti. Investiční poradce Patrick, který před časem
přišel o dceru, nemůže v noci spát a jezdí autem po předměstí.
V ulici Kobylek srazí velkého černého psa, který mu skočil pod
kola. Skoro nic se mu nestalo, ale Patricka, který vystoupil a šel
se na něj podívat, kousne do nohy. Patrick zjistí, že incidentu
přihlíží nějaký muž. Druhý den se ukáže, že v domě u místa nehody někdo zabil mladou dívku. Probíhal tam večírek a účastníci upadnou do podezření. Který z nich je na vině, a co když to
nebyla úkladná vražda? Šokující odhalení nabídnou až poslední strany tohoto suverénně odvyprávěného příběhu.