Kniha představí výjimečnou rakouskou cestovatelku Idu Lauru Pfeifferovou, která v průběhu 40.–50. let 19. století podnikla několik cest, včetně dvou výprav kolem světa. Během nich navštívila řadu blízkých i vzdálených míst: Palestinu, Egypt, Island, Skandinávii, Chile, Brazílii, Indii, Čínu, Tahiti aj. Své cestovní zážitky a poznatky zveřejnila v několika cestopisech, které si získaly značnou čtenářskou odezvu, Pfeifferová, zvláště od vydání Ženy na cestě kolem světa (Eine Frauenfahrt um die Welt, 1850), patřila k nejpopulárnějším cestopiscům své doby. Cestopis vyšel česky už v roce 1846 zásluhou J. E. Š. Křečka. Komentovaná edice Veroniky Faktorové si klade za cíl přiblížit dílo a osobnost jedné z prvních modeních cestovatelek i zohlednit místo, které obrozenecký překlad tohoto textu zaujímá v kontextu české literatury.

Vydání knihy podpořilo Ministerstvo kultury České republiky.

V druhé knize Prapodivných potíží Jonathan Lambshead spolu s přáteli pokračuje v nebezpečném putování Aurorou, alternativním univerzem plným bizarní bytostí a podivných kouzel,
kam jej dovedly tajné dveře v podzemí rodinného sídla. Pomalu v sobě objevuje dosud netušené schopnosti a začíná chápat,
jak náročný úkol před něj osud postavil. A zatím se vojska Aleistera Crowleyho, který pomocí černé magie už dávno ovládl
Paříž a útočí i na pevninský most do Anglie, neúprosně blíží ku
Praze… Čtenáři se opět mohou těšit na báječný ohňostroj nápadů, humoru a napínavých scén, jimiž VanderMeerova první řada
knih pro mládež doslova překypuje. A jakou roli v tom všem sehraje svišť, jehož stín dopadá až příliš daleko?

Od autora bestselleru Půlnoční knihovna.

Příběh vypráví o kouzelném bělovlasém vousatém muži, který na Vánoce nosí dětem dárky. Koho by napadlo, že i on kdysi dávno býval malý chlapec? Jmenoval se Nikolas, narodil se o Vánocích a vyrůstal v chudé rodině kdesi ve Finsku. O maminku brzy přišel a tatínek se jednoho dne vypravil s dalšími muži daleko na sever, aby králi přinesl důkaz, že elfové existují. Když se dlouho nevracel, Nikolas se ho vydal hledat. A to je vlastně teprve začátek velkého dobrodružství, v němž důležitou roli sehrají elfové, sob, troll i skřítci a na jehož konci je svět díky Nikolasovi mnohem šťastnější a kouzelnější.

Mimořádně úspěšná kniha byla přeložena do téměř 30 jazyků a dočkala se i filmové adaptace.

Úžasná směsice pohádky a vtipu. Pro malé i velké.
Prostě báječné. Tohle je vánoční kniha roku. (THE SUN)

Nová vánoční klasika. Očaruje vás.
Přečtěte si to! (SUNDAY TIMES)

Románová kronika jedné rodiny, do jejíchž osudů se otiskly turbulentní dějiny, je drsným obrazem venkova i velkoměstské periferie poslední třetiny 20. a počátku 21. století. Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu tráví odmalička celé léto u babičky v Pošumaví. Jenže stará žena, věřící a konzervativní, svou vnučku zcela ignoruje. Citlivá holčička nechápe proč, vesnický svět jí připadá prapodivný a nevlídný. Jakákoli jinakost a odchylka od průměru se tady stává předmětem klevet a přezíravých odsudků, čehož se Petře i její krásné mámě Ibce dostává vrchovatě. Jak se hrdinka ubírá životem, odhaluje rodinná tajemství, staré křivdy, příčiny napětí v rodině i důvod, proč milovaný táta propadá výbuchům zoufalého vzteku. Rozhodne se jít svou vlastní cestou, svobodně a bez ohledu na konvence, ale to vždy něco stojí.

Petra Braunová je zavedená, oceňovaná autorka, její doménou jsou sice především texty pro děti a mládež, ale zabrousí i do literatury pro dospělé, o čemž svědčí mimo jiných jejích textů právě román Ibka.

Vydání knihy podpořilo
Ministerstvo kultury
České republiky

Ženské, kočky, psaní, hudba. A pití. Tohle všechno se vybaví každému čtenáři Charlese Bukowského; každému asi v jiném pořadí. Po tematických antologiích O kočkách a O psaní vychází nyní další soubor básní a prozaických úryvků, známých i méně známých, z velké části nově přeložených; a jednotícím prvkem je alkohol, opilost, chlast. Pití jako životní náplň, berlička, záchranný pás, pramen inspirace i dobré nálady. Knihu konzumujte s rozumem, není vhodná pro řidiče a těhotné ženy.

V období klasického kapitalismu firmy nacházely inovativní způsoby, jak ze zdrojů vyrobit produkt, který lze následně přinést na trh a tam ho prodat. S nastolením obchodního modelu největších technologických společností dneška však přichází zásadní změna: zdrojovým materiálem se stává samotná lidská zkušenost, která je jednostranně získávána a měněna na data, posléze zpracovávána pokročilou inteligencí známou jako machine learning a přetavena v nový typ produktu (předpovídané chování) a následně obchodována na novém typu trhu (trh s budoucím chováním). Co s našimi společnostmi udělá toto odevzdání kontroly nad naším chováním do rukou firem, o nichž nevíme téměř nic, zatímco ony o nás téměř vše? A zbývají nám ještě nějaké sebeobranné mechanismy?

Anastázie je mladá novinářka, momentálně ne zrovna šťastná. Opustil ji partner, v práci se ztrapnila. Potřebuje si udělat pořádek sama v sobě, a tak vyrazí na návštěvu za babičkou do Olomouce. Netuší, že se vydává na cestu do minulosti mnohem vzdálenější, než je její vlastní dětství. A zjišťuje, jak důležité je najít své kořeny, pokud chce pevně stát.
Román je inspirovaný osudem Hedy Müllerové (románové Ada), autorčiny německé praprababičky, jejíž rodina v květnu 1945 prošla děsivou zkušeností s nechvalně proslulým internačním táborem pro Němce v Nových Hodolanech, přezdívaným Hodolanské peklo. Zde bylo po válce za katastrofálních podmínek zavřeno několik tisíc Němců a nejméně 235 jich podle doložených úmrtních listů zemřelo. Podle pamětníků zde vedení tábora mimo jiné údajně postřílelo i obyvatele jednoho německého domova pro staré lidi.
Příběh, jenž se postupně rozvíjí před užaslýma očima Anastázie, která o něčem takovém doposud neměla ani potuchy, je proložený autentickými dobovými dokumenty, vzpomínkami vysídlených Němců z Olomoucka, zážitky lidí internovaných ve sběrných táborech a vzpomínkami autorčiny babičky. A je neoddělitelnou součástí našich dějin, kterou si musíme připomínat.

Olof Hagström projíždí krajem svého dětství, idylickou krajinou
modrých hor a řek na severu Švédska. Z náhlého popudu se
zastaví v rodném městečku, poprvé po dvaceti letech. V rodném domě, kde nebyl od té doby, co jej ve čtrnácti letech odsoudili za těžký zločin a zavřeli do výchovného zařízení. Od setkání s otcem si moc neslibuje, ale dopadne to ještě hůř, než si
představoval: najde jej v koupelně mrtvého.
Vyšetřování se ujímá policistka Eira Sjödinová, která se do
rodného Adalenu také vrátila teprve nedávno, aby pečovala
o matku, u které se začala rozvíjet demence. Olofův mladický
zločin si dobře pamatuje, i když byla tenkrát ještě malá. Zavraždil Olof otce? Eira začne rozplétat nitky zločinu, brzy se však
ukáže, že možná ne jednoho.
Příběh inspirovaný skutečnými případy a policejními postupy
řeší otázky vyšetřovacích metod, viny a paměti, především jde
však o mistrovsky napsanou napínavou detektivku.

Nejlepší švédská kriminálka roku 2020.

Don DeLillo bývá označován za jednoho ze tří největších žijících amerických prozaiků (vedle Cormaca McCarthyho a Thomase Pynchona) – a jeho poslední kniha, útlý román Ticho, výmluvně dokládá proč. Děj románu není nijak složitý: na Manhattanu se jeden postarší manželský pár spolu s mladším rodinným přítelem chystá v televizi sledovat Super Bowl, tedy finále ligy amerického fotbalu. Připojit se k nim má druhý pár, který se právě letadlem vrací z Paříže. Svět však náhle postihne blíže nespecifikovaná, zato však totální technologická porucha; přesto se přátelé nakonec sejdou a společně se pokoušejí vyrovnat s nastalou situací, přičemž kolísají mezi paranoidním přesvědčením, že nastává konec světa, a pochybnostmi, jestli veškeré tyto obavy a úzkosti nejsou jen přemrštěnou, hluboce iracionální reakcí na tuctový výpadek proudu.

O děj ovšem v posledku tolik nejde: napětí v DeLillově próze neplyne z děje, ale z jazyka plného zvláštně poskládaných slov a slovních spojení nabitých záhadnými, skrytými, a přesto důvěrně známými významy a emocemi – a taky z vět plných nedořečených, a přesto hrozivých náznaků toho, co všichni tak nějak víme nebo aspoň temně tušíme. DeLillo ve svém románu týmiž slovy a větami, z nichž je náš dnešní svět vystavěn, ohlašuje jeho trudný zánik – akt stvoření či ustrojení je zde aktem zpotvoření a odstrojení.

Znali jsme jen mlčení. Moji prarodiče z matčiny strany o své zkušenosti z doby druhé světové války nikdy nemluvili. A my si kolem nich utvořili vlastní legendy: on byl v koncentračním táboře učitelem a pomáhal dětem vyplnit čas, než na ně dojde řada; ona dokázala unést železniční pražce, pod jejichž tíhou jiní Židé našli smrt. A s tím jsme si vystačili, věděli jsme, že se dál nemáme ptát. A tyhle příběhy poté, co zemřeli pouhý měsíc po sobě, bez dalšího zkoumání vstoupily do rodinné paměti. Jenže po čase se v nich začaly objevovat praskliny. Novinový článek, v němž se tvrdilo, že vychází s rozhovoru s ním. Fotografie, na níž se ona drží za rámě cizího muže. E-maily od anglického osmdesátníka, jenž tvrdil, že byl jeho žákem. Hromádka dopisů v krabici od bot ukryté v komoře u její sestry. A příběh jejich životů se nám najednou začal měnit před před očima. Bram Presser na základě skutečných faktů a fragmentů historie vystavěl nesmírně působivý román o lásce, paměti, minulosti a identitě.

„Upřímný a originální pokus o překlenutí mezery, jež se s ubíhajícím časem čím dál víc rozevírá mezi historií, pamětí a mlčením.“
– The Australian

Podobně jako prózy W. G. Sebalda i Presserův román přebývá v dynamické zóně mezi fikcí a fakty.“
– The Australian Book Review

„Hrst hlíny od Brama Pressera mi nejde z hlavy. Napsal tak pronikavý, citlivý a nečekaně otevřený příběh, že jsem chtě nechtě myslel na svoje vlastní předky a jak snadné je minulost raději tiše obejít.“
– Australian Book Review

„Nevšední příběh o přeživších holokaustu, o lásce a pátrání po rodinných kořenech.“ – Books + Publishing

„Lyrické, vášnivé a kulturně obohacující.“ – Saturday Paper

„Hrst prachu přináší nejen láskyplné a upřímné zpodobení osudů, které by jinak natrvalo zmizely, ale zároveň daleko univerzálnější lekci o tom, jak se zkušenost proměňuje v legendu. Díky tomu udržuje debatu o traumatu, paměti a skutcích, jež prostředkují výměnu mezi generacemi, živou i pro ty, kteří teprve přicházejí a hrozí jim zapomnění. Obdivuhodný debut.“ – Sydney Review of Books

Vydání knihy podpořila Australská rada pro umění.