Kyjevský vojevůdce Svjatoslav zvítězil nad Bulhary a upevňuje
svou moc v povodí řeky Volhy. Ilja Muromec a ostatní bohatýři
jsou ale jako na jehlách. Jejich úhlavní nepřítel, velekněz Tugarin, uprchl někam na sever. Svjatoslav souhlasí, aby se družina
vydala po jeho stopách a jednou provždy s ním skoncovala.
Bohatýři putují do divokých končin obývaných kmenem Čeremisů, ale tam štvanice zdaleka nekončí. Tugarin má totiž namířeno dál na sever, na území tajemných Čudů. Pověsti říkají, že
někde v tamních lesích je brána do záhrobí, na divotvorný ostrov Bujan. Ten střeží neblaze proslulá čarodějná kněžna, kterou místní nazývají Baba Jaga – matka hadů. Ilja a jeho druhové musí znovu bojovat s dračími kouzly i s temnotou, která nakazila zrádné srdce v jejich vlastních řadách.

Je léto roku 2013 a Abigail, sestřenice Petera Granta, neví, co s volným časem. Ti, kdo ji znají, už
tuší, že to nevěstí nic dobrého.
Zatímco Peter někde na venkově řeší záludný kriminální případ
s jednorožci, Abigail se dopracuje k vlastní záhadě – začne řešit případ teenagerů mizejících v londýnském parku Hampstead Heath. Zvláštní je, že mladí lidé se stačí vracet domů dřív, než se jejich
zmizení začne plně věnovat policie. Po návratu jsou sice víceméně v pořádku, ale tajemstvím zůstává opředené místo, kam se poděli.
Abigail, studentka magie, kterou vnímá jako nedílnou součást reality, se případem začne zabývat ve
spolupráci se svým novým kamarádem Simonem a také už s dobře známými mluvícími liškami. V divočině Hampsteadu si vytkne za cíl zjistit, kdo za děsivými nekalostmi stojí a proč se jich dopouští.

Skandální odhalení, nebo mystifikace? Provokace, nebo skutečnost? Autobiografie, nebo fikce?

Spisovatelka Sylvie Novak se na prahu padesátky ohlíží za svou úspěšnou kariérou angažované autorky a reflektuje svůj komplikovaný osobní život. Ve vzpomínkách se často vrací k dávnému iniciačnímu vztahu s výrazně starším spisovatelem. Zkrátka bilancuje minulost. A pak je tu přítomnost:
harcování se po besedách s novou knihou feministických esejů, viditelné stárnutí a s ním přicházející syndrom „ženské neviditelnosti“, proti kterému Sylvie bojuje po svém. Ale především je tu dcera Judita, která se vůči své matce nevybíravě vymezuje a nakonec proti ní vytáhne i kartu nejvyšší…

Na pozadí nejrůznějších myšlenkových stereotypů, těžko překlenutelných generačních rozdílů či rozličných podob společenského aktivismu sledujeme popis jednoho zápasu.

„Skvěle mířený výstřel do vlastních řad. Drsná, zraňující a především vůči sobě nelítostná zpověď hrdinky – stárnoucí intelektuálky, matky dvou dětí, milenky mnoha mužů. Je vyslovená jedním dechem. A tak se taky čte.“
(Alena Machoninová – rusistka)

„Může si žena po dvaceti letech uvědomit, že se stala obětí Me Too? Anebo se člověk musel narodit do příslušné Me Too generace? Mimořádný román o kulturních válkách v naší každodennosti.“
(Tereza Matějčková – filosofka)

„Minulost nepřepíšeme, zato ona neustále neodbytně přepisuje nás. Petra Hůlová napsala knihu rozčarování a smíření vášnivého feminismu, který doběhl čas fyziologie těla.“
(Petr Fischer – kritik a publicista)

„V Nejvyšší kartě Petry Hůlové máme možnost prožít střídání generací jako křížové tažení té nastupující, jež přichází v zaslepeném amoku odsoudit tu odcházející.“
(S.d.Ch. – dramatik filmových scénářů).

Ve 27 kapitolách druhého dílu Mexikopedie: abecedáře mexické kultury navštívíme nejpodivnější městečko Mexika San Juan Chamula, kde mayští šamani diktují, jak se modlit v katolickém kostele. Vydáme se na osmihodinovou cestu serpentinami až do horské oblasti Huasteca Potosina, v jejímž nitru se ukrývá surrealistická betonová zahrada propletená liánami mlžného lesa. Zadrnkáme na strunu hudebníků mariachis a prozradíme si, jak tenhle echtovně mexický fenomén přišel ke svým českým kořenům. Vypravíme se do městečka Chignahuapan, kde žijí Vánocemi po celý rok. Uslyšíme zpěv migrujících plejtváků keporkaků při tichomořském pobřeží. Ochutnáme ta nejpálivější chilli a poradím vám i to, co dobrého z nich uvařit. A dokonce i pár facek od zápasníka „mexického wrestlingu“ lucha libre padne, a že vážně sedly!

„Nikdy jsem o Mexiku jako destinaci nepřemýšlela. Po přečtení Mexikopedie však na něj naopak nemůžu přestat myslet.“ – Johana M.

„Tak tahle jízda Mexikem je vážně parádní! Krásné fotografie i ilustrace, nepřeberné množství informací a moc pěkné zpracování knihy. Mexikopedie vás zkrátka přesvědčí, že tuto zemi musíte nutně navštívit.“ – Chiara L.

„Úžasná kniha, která voní exotikou a přibližuje Mexiko s respektem.“ – Tereza

Dvojpříběh spojující rodinný výlet s dávnou tragédií.
Je víkend a rodina vyráží na výlet do zoo. Adam, Veronika a jejich dvě děti. Všichni by chtěli, aby byli taková správná, idylická rodinka. Ale takové existují jen v pohádkách. V autě panuje napětí, které se daří rozptýlit aspoň vyprávěním napínavého příběhu z dávné minulosti. Proč stojí u dálnice devět křížů? A je to všechno pravda? Co všechno? Všechno!

Některá místa jsou prostě prokletá!

Terry Pratchett byl nesmírně plodným autorem. Jen ze Zeměplochy vzniklo jedenačtyřicet příběhů,
běžně napsal dvě, někdy i tři knihy ročně. Jednu však nikdy nedokončil – vlastní biografii. V roce
2015, kdy ho definitivně přemohla degenerativní choroba mozku, stihl svému osobnímu asistentovi
Robu Wilkinsovi nadiktovat nějakých 24 tisíc slov a došli do roku 1979. Dál už to bylo na Wilkinsovi.
Výsledkem jeho několikaleté práce je zábavný a místy dost bolestný intimní pohled na slavného spisovatele, proložený osobními postřehy a zkušenostmi. Není to bezuzdná glorifikace a Terry
Pratchett z knihy vychází jako člověk, který exceloval v mnoha věcech – od včelařství a výroby medoviny přes zahrádkářství po smlouvání a vytáčení lidí do běla. Ale ze všeho nejvíc ze stránek dýchá dojem člověka, který skutečně miloval to, co dělá.
Protože se mu v hlavě, už když jednu knihu dopisoval, líhla zápletka další, zůstala po něm spousta
útržků textů a nápadů. Rob Wilkins pár z nich v knize přibližuje, ale druhého Christophera Tolkiena
se nedočkáme; Pratchett si v závěti výslovně přál, aby se všechny nápady zničily (stylově – parním
válcem jménem Lord Jericho) a nikdo už je nedopisoval. A je to asi dobře, Terry Pratchett by měl
být jenom jeden. Ale jak řekl jeho blízký přítel Neil Gaiman: „Spisovatelé mají takovou výjimku – dokud nás čtete, nejsme mrtví.“

Ráno 24. února 2022 se svět změnil. Ruská vojska vtrhla na Ukrajinu s cílem dobýt rozsáhlá území a násilím svrhnout její demokraticky zvolenou vládu. Desítka zpravodajů České televize sepsala unikátní válečnou kroniku největšího evropského konfliktu od druhé světové války. Jejich osobní
svědectví nabízejí autentický obraz všech důležitých fází ruské agrese. Od stísněného očekávání
vpádu, přes masivní invazi a její nelidské dopady na civilní obyvatelstvo, po ukrajinské protiofenzivy
a osvobozování okupovaných území. Kniha nabízí detailní přehled i silné příběhy ze všech klíčových
front, bombardovaného týlu, politických jednání na nejvyšší úrovni i z dění v Rusku samotném. Doplňují ji dramatické fotografie kameramanů ČT.
Vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Edice ČT.

Proč Alláh stvořil kalašnikov? Kdy se smějí tálibánci, kam se vrací Ježíš a jak se stalo, že věřící židé s pěstěnými pejzy rozjeli byznys s americkým sexuálním symbolem (Kim Kardashianovou)?
Pavel Novotný zvaný Pawluscha už léta cestuje jako novinář na Blízký východ i do Asie. V Egyptě zažil začátek arabského jara a po zatčení dojal agenty tajné policie tak silně, že mu přinesli židli. Na předměstí pákistánského Péšávaru navštívil islámskou školu, kde podle legendy studoval zakladatel Tálibánu. (Prý nestudoval.) Se západními vojáky v Afghánistánu jezdil obrněným vozem a s pýřícím se venkovským duchovním sledoval indické telenovely.
V Izraeli hovořil s veterány, kteří se i v pokročilém věku divili skutečnosti, že v roce 1973 vyhráli válku s Araby. Tak dlouho seděl v kanceláři palestinského ministra zahraničí, až s ním udělal rozhovor (a pak ještě další). Kromě toho zevloval v táboře Muslimského bratrstva v Káhiře a na utajeném místě v Gaze vedl interview s mluvčím Hamásu, od něhož pak slyšel, co už dávno věděl.

Zkušený reportér, vystudovaný religionista, citlivý pozorovatel, ostrovtipný glosátor. Pavel „Pawluscha“ Novotný je už tři dekády nedílnou součástí zahraničního zpravodajství České republiky. Od legendárních počátků v Bosně přes všemožné války napříč východem blízkým i vzdáleným po reportážní cesty napříč Asií a dalšími kontinenty tenhle týpek, s nímž nás k mé radosti pojí přátelství napříč léty, válečnými frontami a hospodami, načerpal ojedinělý mix zkušeností, znalostí a historek. Kniha, kterou Pavel po letech nejen mého naléhání konečně napsal, vše propojila do divokého mixu džihádistického rokenrolu, indických dekoltů za Tálibánu nebo českých islamistů. Vše, co jste o světě islámu chtěli vědět, a báli jste se zeptat, je konečně tu!
Jakub Szántó

Život a příhody Remusovy můžeme považovat za nejpopulárnější dílo kašubského literárního
kánonu. Majkowski tento román napsal ve 20. letech 20. století (poprvé vyšel v době jeho smrti
v roce 1938). Remusovy rytířské příběhy nabízejí pozoruhodnou syntézu regionální tradice a reálií kašubského etnika, obecně považovaného za „pozůstatek“ pomořansko-slovanského osídlení baltského pobřeží. Prvky moderního pohledu na člověka a společnost se zde spojují s elementy kašubské lidové roviny, lokální paměti se zde prolínají s představami o obecných souvislostech
historického rozvoje kašubské společnosti. Majkowski do svého románu začlenil pasáže, motivy
i symboly ze své rané literární tvorby, v níž se postava Remuse či scény z pozdějšího románu začínají objevovat již koncem 19. století. Z obecného hlediska se román pohybuje na pomezí realismu a pozdního novoromantismu a nese v sobě i prvky historismu a politicko-kulturního aktivismu.
Zároveň jsou ale Remusovy příhody i dobrodružným románem a jakýmsi kulturním cestopisem,
v němž rytíř Remus nabývá podoby dona Quijota, i když rozhodně není rytířem smutné postavy.

Nejvýznamnější kašubský román

Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih posledního století. Jiskřivý humor, spočívající v jazyce, jeho záludnostech a slovních hříčkách. Autor svou již legendární knihu po obrovském úspěchu vícekrát přepracoval a doplnil o další epizody a postavy, aniž narušil neopakovatelnou atmosféru díla, které baví již několik čtenářských generací. Stejně kreativně pak k dílu přistoupil překladatel Antonín Přidal a mnohé z jeho formulací navždy vešly do slovníku českých čtenářů.

Třída profesora Parkhilla je vskutku pestrá, co student, to osobnost, osud, národnost a ojedinělý přístup ke zvládání zákeřností jazyka, který je nutné si osvojit, aby se dalo v nových podmínkách žít co nejlépe. Profesor Parkhill totiž na newyorské Večerní přípravné škole pro dospělé vyučuje angličtinu přistěhovalce z (nejen, ale převážně) východní Evropy. Po skvělém překladu Pavla Eisnera se k nám vrátil v geniálním překladu Antonína Přidala (byť se v takovém případě spíš než o překladu dá mluvit o spoluautorství) a myšlenkové a jazykové kotrmelce pana Kaplana se tak můžou dostávat do slovníku dalších a dalších generací. Studenti VPŠD možná přicházejí a odcházejí, ale Hyman Kaplan zůstává. Protože pan Kaplan nejen, že má svou třídu rád. Pan Kaplan má STÁLE třídu rád. A je to dobře, protože jen od něj a skrz něj se dozvíme, co je „šivot v klopále“.