Románový debut Rity Bullwinkelové nazvaný Úder na hlavu sleduje osudy osmi mladých boxerek, které se z různých koutů Spojených států sjedou do nevadského Rena na dvoudenní juniorské
mistrovství v boxu. Každá kapitola románu přitom zachycuje jeden zápas, od čtvrtfinále až po neočekávaně obsazené finále. Minulost dívek se ve vyprávění prolíná s jejich budoucností – a průsečíkem je vždy daný boxerský mač; díky autorčině mimořádně preciznímu jazyku, vytříbenému vypravěčskému stylu a odstředivé obrazotvornosti se líčení nemilosrdného boxerského klání
postupně proměňuje v působivé podobenství o dívkách na prahu dospělosti a jejich potýkání se
světem kolem nich.
Při čtení románu není těžké pochopit, proč vzbudil takové literárněkritické
i čtenářské nadšení – a člověk dá ochotně za pravdu recenzentům, kteří mj. prohlašují, že „román
Bulwinkellové je nesmírně silný a svěží; na co autorka upře pozornost, to se doslova rozzáří“ (New
York Times); že jde o „elegantní meditaci nad fyzickým zápolením… prodchnutou metaforami a ra-
finovanými obrazy, jež v každé scéně poeticky zastavují čas: do osmi dvouminutových kol boxer-
ského zápasu se toho vejde opravdu hodně“ (Washington Post); že je Úder na hlavu „brilantní,
nepředvídatelná próza“ (San Francisco Chronicle), jež se „nepodobá žádné jiné, a přece dokonale
funguje a zanechá v nás nesmazatelný dojem“ (Guardian)

Pět komiksových příběhů o odboji, které byste měli znát. Někomu to došlo hned, někomu později. Nástup nacistické diktatury v Německu znamenal pro svět válku a pro naše země
porobení. Tyranii bylo potřeba se postavit, aby nezvítězila.
Navzdory mlčící většině se tisíce Čechů a Češek zapojily do
odboje. Vojáci z povolání i civilisté. Doma i v zahraničí. Ve městech i na vesnicích. Nerozhodovalo se jim lehce – riskovali hodně a dlouho čelili beznaději. Proč to přesto dělali? Za co jim
vděčíme? A dočkali se vůbec vděku?

O tom všem a mnohém dalším vyprávěly pro sbírku Paměť
národa stovky pamětníků. My jsme pro vás vybrali pět příběhů. Libuše Nachtmannová pomáhala skupině Obrana národa,
Alois Denemarek spolupracoval s parašutisty z výsadku Anthropoid. Rodina Jaroslavy Kočnarové skrývala sovětského
partyzána, Alexandr Gajdoš utekl z lágru a bojoval ve slovenském povstání. Skauti okolo ornitologa Veleslava Wahla vytvořili zpravodajskou brigádu, předávali informace do Londýna
a podnikali drobné sabotáže.

Pět scenáristů (Barbora Šťastná,
Tereza Verecká, Jan Blažek, Mikuláš Kroupa a Dalibor Vácha)
se spojilo s pěti výtvarníky (Františka Loubat, Maja Steinbauerová, Michal Kocián, Tomáš Pánek a Mikuláš Podprocký), aby
vám přinesli komiks plný odvahy, obětavosti a nezlomné víry
v dobrý konec.

Autor právem opěvovaných komiksů Pod dekou a Habibí přichází s dlouho očekávaným autobiografickým komiksovým románem. Ženšenové kořeny sledují dětství Craiga a jeho sourozence, kteří trávili léta svého mládí na polích tolik vyhledávaného amerického ženšenu ve Wisconsinu. Kvůli zdravotním problémům Craig později znovuobjevuje tuto zázračnou bylinu známou díky čínské medicíně a vydává se na neobyčejnou cestu z amerického středozápadu až do severovýchodní Číny. Ženšenové kořeny prodchnuté živou zemitou paletou barev mistrně kombinují memoáry, cestopis a kulturní historii. Autor se skrz ně dotýká otázek kreativity, pochybností, sebeuzdravení a rodiny.

„Komiksy mi pomohly přežít dětství, ale co mi pomůže přežít dospělost?“

Agnes Sharpová, obyvatelka domova pro seniory, má starostí
nad hlavu. Bolí ji kyčel, výtah nefunguje a její spolubydlící jsou
poněkud excentričtí. A ke všemu se v kůlně najde mrtvá stařenka. A další tělo leží v sousední zahradě! Anglická venkovská idyla rázem bere za své – někdo si očividně vzal na mušku
staré dámy. Senioři mají jedinou možnost: musí vraha odhalit
dřív, než znovu udeří. Pátrání je zavede nejen na místní kávové
dýchánky, ale i do konkurenčního – a pochybného – domova
a nakonec až do vlastní minulosti. Agnes a její spolubydlící totiž
skrývají nejedno tajemství…

Rose kdysi Vánoce milovala – dokud se jí jednoho roku život neobrátil naruby. Od té doby by nejradši zapomněla, že tyhle svátky existují, a představa, že by je měla strávit se svou rodinou, ji naplňuje hrůzou. I Charlie má své důvody, proč se na letošní Vánoce ani trochu netěší a všechno s nimi
spojené mu leze na nervy. Ti dva se neznají, ale nezávisle na sobě dostanou nápad strávit svátky
v malebné chalupě na irském venkově, daleko od všeobecných oslav. Jenže chybička se vloudí,
a dva lidé, kteří chtěli prožít Vánoce o samotě, se ocitnou ve stejný čas na stejném místě a nezbývá
jim než zůstat pár dní pod jednou střechou a nějak se s tím vyrovnat. Pomůže jim tohle náhodné
setkání zahojit staré rány a začít znovu?

„Perfektní pro fanoušky filmů Prázdniny a Láska nebeská.“
Claudia Carrollová (irská spisovatelka)

Mal Caldera – bývalá rocková hvězda, která teprve nedávno
pověsila své divočení na hřebík, černá ovce v lůně katolické rodiny – právě zemřela. Což jí osobně nijak zvlášť nevadí, však se
smrtí koketovala už vícekrát. Trápí ji jedině to, jak se s tím srovná její mladší sestra Cris. Za každou cenu jí musí dát vědět, že
to tentokrát neudělala schválně, že ji nechtěla tak náhle opustit, že nebyla tak sobecká. Což je hlavní důvod, proč to teď Mal
na rozdíl od valné většiny duchů, na které zatím natrefila, neroztáčí v tančírně Strašín, ale hledá způsob, jak se s Cris
spojit. Pomoct by jí mohlo zdráhavé a ostýchavé médium, mladík jménem Ren, jenže čím více času spolu stráví, tím častěji je
napadá, jaké by bylo, kdyby se bývali potkali dřív, když ještě
oba vládli vlastním tělem… Jenže zasahovat do světa živých
může být pro duchy i pro lidi krajně nebezpečné.

Konec světa v Sudetech není o nic méně násilný, zmrzlý a hladový jako jinde, nicméně má lépe padnoucí kulisy i solidní tradici v krveprolitích. Kde jinde by mohla být plíživá apokalypsa
stylovější, než v mlžných lesích Jizerských a Krušných hor?
Darwin došel k poznání, že pro vývoj je potřeba kluk a holka.
Věroučným knihám k tomu stačil Stvořitelův úmysl. Vesmír si
myslel svoje, a za praskání kostí a trhání měkkých tkání se rozhodl přemalovat šachovnici a zamakat na vývoji. Pro nás, vyšší
primáty, se to stalo dobrodružstvím sice poněkud nepříjemným, ale zato zpravidla posledním.
Hrdinové potemnělé a krvavé knihy možná mají hexenšus a hemoroidy, ale zato mají dobrý hudební vkus a štěstí, které je
vždy včas opustí.
Hezky se uložte, Sandman pro vás má pohádku. Snad se ráno
probudíte…

Ve stínu úlu je gotický román, který se odehrává v období první republiky v rodinné vile v horách. Mladá žena, která zde získá práci jako guvernantka, čelí však mnohem větším výzvám,
než je výchova dětí. Kromě své svěřenkyně si musí najít cestu
i k ostatním obyvatelům domu, který je dobře skrytý před zraky okolí a ve svých tichých chodbách skrývá mnohá tajemství.
V jeho koutech se hromadí dávné hříchy a před světlem prchají mnohonohé bytosti. Chce to velkou odvahu podívat se pod
masku svých bližních. A ještě větší pod tu svou.

Margaret Atwoodová, jedna z nejvýznačnějších postav současné světové literatury, se v románu
Rok potopy vrací k postapokalyptické vizi světa po globální katastrofě. Stejně jako v úvodní části
trilogie Gazela a Chřástal popisuje Atwoodová hrůzy světa, ve kterém lidstvo v zájmu vědeckého
a technologického pokroku nejen mění životní prostředí, ale ničí samo sebe.
Tentokrát ovšem situaci, neodvratně směřující k tragédii, nahlížíme z perspektivy dvou žen, které „suchá potopa“ souhrou náhod ušetří. Ren je mladá akrobatka na hrazdě, kterou zachránila izolace v luxusním sexklubu, Toby přežila zabarikádovaná v lázních určených původně bohaté klientele. Oběma ale po čase
nezbývá než vyjít do světa, v němž nemohou věřit lidem ani zvířatům, a pokusit se znovu probudit
v sobě i v ostatních přátelství a lidskost.

Krásná literatura a matematika – zdánlivě zcela odlehlé
disciplíny. Běžní čtenáři románů a básní si ale patrně neuvědomují, v kolika proslulých literárních dílech už narazili na motivy související s matematikou. Sarah Hartová
je nejen dychtivá čtenářka, ale i úspěšná matematička,
takže podobné motivy ihned při četbě rozpoznává, shromažďuje a odborně zkoumá. S potěšením nachází v Bílé
velrybě, Tristramu Shandym i Gulliverových cestách zmínky o cykloidě a intergrální počet ve Vojně a míru; ověřuje
správnost propočtů Swiftových i Voltairových; nesmlouvavě hodnotí kryptologické dovednosti Sherlocka Holmese
i Roberta Langdona. A svůj výklad koření hříčkami, veršíky
i historkami, a sleduje jediný cíl: dokázat všem čtenářům,
že krása matematiky a krása literatury nejsou zdaleka tak
neslučitelné, jak si možná někdo myslí.