Severská mytologie v podání Neila Gaimana je ještě mytičtější než kdy předtím. Je proto pochopitelné, že autorův dvorní
adaptátor Philip Craig Russell neváhal a převedl bestseller do
komiksové podoby. Setkejte se znovu s Ódinem, Freyjou, mocným Thórem, zlotřilým Lokim a všemi dalšími. Druhou a třetí knihu vydáváme v jednom svazku, takže dostáváte dvojitou
dávku severských mýtů.

Opožděná básnická prvotina Aleše Berného nabízí působivé epické pásmo z pražského Podskalí: rozhovor (lhostejno, zda imaginární, či skutečný) s někdejší láskou se v něm mísí s obrazy z dětství, líčením nevratné proměny celé čtvrti a tragickým příběhem jedné podskalské rodiny, to vše podáno evokativním jazykem prosyceným aluzemi na velká literární díla i současnou popkulturu, od amerických bluesmanů přes Einstürzende Neubauten po Huga Race či Nicka Cavea. Až holanovsky výpravné pasáže se tu střídají se ztišenými, úspornými, vizuálně silnými obrazy, evokujícími bolestnou pomíjivost člověka i města, a celou poémou se táhne pronikavá melancholická nota, stesk po uplynulém, po všem, co hnědá řeka odnesla z Podskalí až k Helmovskému jezu.

SVATBA je od nepaměti jedním z nejvýznamnějších okamžiků v životě člověka a je doprovázena mnoha RITUÁLY předávanými z generace na generaci. Svatbu ovšem neztělesňuje jen okouzlující nevěsta a ohromený ženich, ale též svatebčané veselící se v příjemném prostředí, které je vyzdobeno podle naturelu zamilovaných novomanželů, a samozřejmě také dobré jídlo.

Věděli jste ale, proč se na novomanžele hází rýže nebo obilí, proč se nevěsta přenáší přes práh a proč se rozbíjí talíř? Co přesně symbolizuje PRSTÝNEK a jak se vyvíjela SVATEBNÍ OZNÁMENÍ? Potřebujete se trošku zorientovat v květomluvě, abyste vybrali ty správné květy do SVATEBNÍ KYTICE i pro celý slavnostní den? Chtěli byste obřad ozvláštnit nějakým originálním, třeba i pozapomenutým SVATEBNÍM ZVYKEM? Rádi byste hosty překvapili nápaditou VÝZDOBOU nebo do MENU zařadili ne úplně běžný pokrm? Potřebovali byste nějaké vodítko, abyste v HARMONOGRAMU SVATEBNÍHO DNE na nic důležitého nezapomněli?

Ať už plánujete svatbu striktně tradiční, nebo se chcete vyhnout všem svatebním klišé, autoři této knihy – oba mistři svého oboru – přinášejí mnoho inspirativních nápadů, kterými by rádi přispěli k tomu, abyste na svatební den rádi vzpomínali i po mnoha letech.

Major Roman Saran z ostravské kriminálky prožívá v životě další turbulentní období. Jeho přítelkyni Lence se po tragických událostech doprovázejících vyšetřování její zmizelé spolužačky Krysty vracejí vážné psychické problémy, které vedou až k rozchodu. Svérázný major si čistí hlavu v Praze a netuší, že právě zde na něj čekají další šokující odhalení – a to jak detektivní, tak životní. Návrat domů a vyšetřování smrti bývalé profesorky češtiny, kterou někdo srazil a od místa činu odjel, stojí jen na začátku série událostí, jež Saranovi obrátí život zcela naruby. Ve druhém příběhu se čtenáři při vyšetřování brutální vraždy lesního dělníka seznámí i s dalšími neopakovatelnými místy ležícími v Saranově regionu – například s beskydským pralesem Mionší.

Petr Sagitarius pokračuje v sérii detektivek Trujkunt ze severovýchodního cípu naší republiky šestou knihou obsahující opět dvě povídky: Náraz a Prales.

Jednoho krásného jarního rána navštíví Diana Cowperová, bohatá matka slavného herce, pohřební ústav, aby si domluvila svůj vlastní pohřeb.
O pouhých šest hodin později je mrtvá, kdosi ji v jejím vlastním domě uškrtil šňůrou na závěsy.
Na scénu přichází Daniel Hawthorne, výstřední, leč geniální detektiv, kterého sice od policie vyhodili, ale občas si ho zvou ke složitým případům jako konzultanta. A protože by si
k občasným melouchům u policie rád něco přivydělal, přijde s nápadem, že by mohl své případy vydávat knižně. K tomu ovšem potřebuje někoho, kdo by ho při práci sledoval a po vzoru doktora Watsona všechno zaznamenal.
Los padne na Anthonyho Horowitze, známého spisovatele a scenáristu, se kterým kdysi Hawthorne coby expert na vraždy spolupracoval na jednom seriálu. Anthonymu se sice do spolupráce s tímhle mimořádně nepříjemným člověkem vůbec nechce, případ ho však začne zajímat, takže navzdory všem pochybnostem nedokáže nabídce odolat. Najednou se ocitá uprostřed příběhu plného nečekaných zvratů a falešných stop. Navíc postupem času vychází najevo, že pár temných tajemství skrývá i jeho společník.

Sidonie Nádherná žije v povědomí české i evropské kulturní veřejnosti jako přítelkyně básníka Rainera M. Rilka a „nevěsta před Bohem“ Karla Krause, pro kterého se její zámek ve Vrchotových Janovicích stal druhým domovem a oázou klidu v rozbouřeném světě. Alena Wagnerová ji ve své knize představuje jako neobyčejně zajímavou osobnost,jejíž život hluboce poznamenaly všechny proměny a pohromy, které ve dvacátém století postihly střední Evropu – od rozpadu Rakousko-Uherska přes nacistickou okupaci, kdy se Vrchotovy Janovice staly součástí cvičiště jednotek SS, až po odchod do exilu po komunistickém převratu v roce 1948 do Anglie, kde Sidonie Nádherná v roce 1950 umírá.

Za tuhle knihu by měl jít autor do pekla, tedy kdyby nějaké
peklo existovalo a jemu by se chtělo někam jít – to by o románu Filipa Zawady asi napsal jeho hrdina. Malý chlapec ze sirotčince, vedeného jeptiškami. Rodiče ho opustili, adoptovat
ho nikdo nechce. Na první pohled velmi smutný příběh. Jenže
místo toho se nedokážeme při čtení vypravěčova ironického
komentáře vlastního osudu ubránit smíchu. Je to pohled zbavený společenských konvencí a ohledů na to, co se smí nebo
nesmí říkat, a zároveň zrcadlo frází, které malý kluk slyší od
dospělých a opakuje je. Stačí takové – nenávistné, pokrytecké
nebo neupřímné – věty vlastně jen vytrhnout z kontextu a vidíme jejich směšnost a ubohost v celé šíři. Vypravěč románu
František ale dokáže slova tím, že se neohlíží na jejich společenské významy, proměňovat a využívat podle svého. A tak
o sobě může hrdě říkat: parchant. Černá kočka přináší smůlu
jen těm, kteří tomu uvěří.

V odlehlé holandské vesnici, kam lidi zvenčí přijdou jen zřídka, se místní veterinář vydává na další
rutinní návštěvu sousedního statku. Je začátek parného léta a v okolí se šíří zvěsti o nemoci skotu,
ale on má oči jen pro čtrnáctiletou farmářovu dceru, která tráví osamělé prázdniny podivnými hrami a fantazírováním. Nikdo netuší, kolik toho ti dva mají společného (citlivost, vnitřní trýzeň a neukojitelnou představivost) a jak daleko jejich tajný vztah zajde.
V literatuře se některé velké příběhy neodbytně vrací, ale jen čas od času v ní zazní i zvlášť silné hlasy. A Rijneveld dává ten svůj
do služeb jednoho z takových příběhů: jeho odvážná reinterpretace Lolity zasazená na holandský
venkov připomíná jednu z nebezpečných podob lásky, z níž nikdo nevyjde bez úhony.

Autor tradičně nazývaný Jan z Mandevillu, podle posledních bádání rytíř anglického či francouzského původu, který žil ve 14. století, líčí své údajné putování tehdy známým světem od Francie před Jeruzalém do Persie, na Kavkaz a do Indie. Dobový bestseller par excellence byl přeložen do většiny evropských jazyků a zachoval se v desítkách rukopisů a mnoha variantách. Inspiraci v mnohdy zcela fantastickém vyprávění našla i řada moderních autorů včetně Umberta Eca. Specifickou a významnou stopu zanechal Mandevilův cestopisl iv českých zemích: první překlad do češtiny pořídil už v 15. století Vavřinec z Březové, v českém prostředí vznikl i unikátní iluminovaný rukopis dnes uložený v Britské knihovně. Novou edici (a překlad do moderní francouzštiny) na základě dosud nevydaného rukopisu pořídila významná francouzská medievistka Christiane Deluzová.

Malá Esme vyrůstá ve světě plném slov. Zvědavá holčička bez
maminky tráví dětství ve skriptoriu – zahradní kůlně doktora
Murrayho, kde její otec spolu s dalšími muži pracují na monumentálním projektu, Oxfordském slovníku angličtiny. Esme má
svoje místečko pod stolem, kde o ní nikdo ani neví. A jednoho
dne tam k ní spadne papírek s definicí slova. To slovo označuje ženu, jejímž údělem je celoživotní služba, a do Oxfordského
slovníku se nedostalo, ale Esme ho zachrání, a zahájí tak sbírku, která obsahuje slova a významy, jež muži-vzdělanci tehdejší doby nepovažují za dostatečně důležitá či „vhodná“.
Jak
Esme roste a poznává svět, uvědomuje si, že jde často o výrazy, jež popisují svět žen a chudých lidí. V době, kdy sílí hnutí za
volební právo žen a na obzoru se stahují mračna první světové
války, tak Slovník ztracených slov vypráví příběhy lidí, kteří se
do „velkých dějin“ nevešli.

Pip Williamsová, inspirována skutečnými
událostmi, se ponořila do archivů a výsledkem
je úžasný, vtipný i poučný historický román
o síle slov a tvrdohlavosti vedoucí k pokroku.