Výbor z povídek pražského německého spisovatele.

Autor charakterizuje význam, postupy, resonanci a míru zkreslení skutečnosti u televizních zpráv. Rozebírá týden, tj. sedm hlavních večerních zpravodajských pořadů na ČT 1, Nově a Premiéře. Od těchto konkrétních „zpracování skutečnosti“ se odráží jeho reflexe etická, sociologická i profesionální.

Román, ověnčený několika prestižními cenami, vypráví spletitý příběh příslušníků dvou indiánských rodin kmene Čipevajů v rezervaci v Severní Dakotě v letech 1934-84. Ústředním motivem, prostupujícím celým románem, je čarovná síla lásky v mnoha jejích podobách – lásky mateřské, bratrské, milenecké, lásky tragické i obrozující.

Autor v knize sleduje osudy majetku ruské carské rodiny po roce 1917.

Básnické texty v próze amerického písničkáře pocházející ze 60. let.

Soubor studií, které byly v průběhu 70. a 80. let publikovány v Čechách i v zahraničí, prezentuje jedinečný pohled na historii české šlechty.

Výbory veršů Stupně a Pozdní básně obsahují básně vytvořené v letech 1895 až 1962 a jsou uzavřené básní, jež dostala svou definitivní podobu den před autorovou smrtí.Oddíl Ranná próza shromažďuje první Hesseho prozaické práce, prosycené mladistvou snovou romantikou, ať už jde o cyklus „Hodina s půlnoci“ či o fiktivně vydané „Spisy a básně z pozůstalosti Hermanna Lauschera“.
Román Petr Camenzind, vydaný poprvé roku 1904, založil Hesseho literární věhlas. Zachycuje vývoj mladého umělce. Po delším putování a sbírání zkušeností názorových i citových dospívá hrdina ke skeptickému postoji v otázce existence umělce v současné společnosti.

Souborné vydání všech čtyř dílů románu.

Novela, jejíž děj je zasazen do Čech, především do Prahy, líčí osudy vášnivého sběratele porcelánu a operních div a na jeho příkladu mapuje duchovní a politické dějiny země. Děj osciluje mezi téměř současností, přesněji řečeno dobou těsně před sovětskou okupací a následujícími normalizačními léty, na straně jedné, a exkursy do značně vzdálené minulosti, především rudolfínské, na straně druhé.

Autor ve svých knihách shrnul „vzpomínky“ těch, kteří přežili svou klinickou smrt, a došel k pozoruhodnému zjištění – jejich prožitky při umírání byly takřka totožné a nevyvraceli možnost jakési další cesty.