Španělský novinář Juan Arias uskutečnil v červenci roku 1998 v Rio de Janeiru řadu rozhovorů s brazilským autorem bestsellerů Paulem Coelhem, jejichž výsledkem je obsáhlý text, uspořádaný podle témat: Znamení; Blázinec, vězení a mučení; Soukromý život; Politika a etika; Ženství; Magie; Drogy; Konverze; Spisovatel; Čtenáři. Paulo Coelho tu mluví velmi otevřeně o svých prožitcích a názorech, o okamžicích, jež přispěly k jeho vnitřní proměně, i o lidech, kteří v jeho životě sehráli velkou roli. Mnohdy jednoduché formulace autora, který tvrdí , že píše pro „obyčejné“ lidi, nabývají zvláštního významu, když si uvědomíme, že během jediného desetiletí se tento spisovatel octl mezi deseti nejpřekládanějšími autory světa a že jeho charismatická osobnost má nepopiratelný úspěch při prezentaci těchto děl v mnoha zemích.
Jože Pirjevec přednáší východoevropské dějiny na univerzitě v Padově. Jeho práci lze charakterizovat jako syntetické zpracování jugoslávských dějin dvacátého století. Původně byla publikovaná italsky, český překlad pochází z přepracovaného a rozšířeného vydání slovinského. Moderní jugoslávské dějiny sleduje v širokých mezinárodních souvislostech. Hlavní důraz klade na postižení politických dějin. Pirjevcovy dějiny jsou moderní historií Srbů, Chorvatů a Slovinců, ale i makedonského a albánského etnika. Předností jeho práce je nestrannost, nepodlehnutí konjunkturálnímu projektování jugoslávské současnosti do její nedávné minulosti. Syntetické zpracování dějin moderní Jugoslávie v českém jazyce doposud vydáno nebylo. Pro většinu čtenářů, kteří si o současném krizovém vývoji v tomto prostředí vytvářejí názory pouze prostřednictvím publicistických textů, představuje tato práce jedinečnou možnost hlubšího pochopení jeho příčin a zároveň i první zevrubné seznámení se s moderními jugoslávskými dějinami vůbec.
Kniha básní předního představitele naší současné výtvarné scény, kreslíře, ilustrátora a knižního výtvarníka Jiřího Šalamouna. Poetika jeho básní, které zatím uveřejňoval příležitostně v katalozích svých výstav a na stránkách Literárních novin, je – v kontextu české poezie – neobvykle přínosná především svou inspirací v ikonografii starého umění výtvarného i slovesného (zejména lidového a zlidovělého).
Dějiny smrti jsou jedním z vrcholných děl francouzské historiografie. P. Ariès je sepsal po dvacetiletém shromažďování obrazových, archeologických, vyprávěcích, liturgických a jiných písemných pramenů. Výsledkem jeho snažení jsou fascinující dějiny vztahu člověka ke smrti, jenž se vytvořil na rozhraní antického a křesťanského světa a přetrval až hluboko do 19. století. Ariès plasticky a téměř vyčerpávajícím způsobem zachytil historické proměny evropské mentality ve vztahu k umírání a smrti: vývoj pohřebního ritu, dějiny hřbitovů a jejich vizuálních proměn, vztah člověka k mrtvému tělu, vztah lékaře a smrti, dějiny lidového jednání a myšlení v posledních okamžicích života, představy o posledním soudu a posmrtném životě apod. Arièsova kniha však nepostrádá ani rozměr moderního světa, jenž se mimo jiné projevil právě ve změnách postojů ke smrti směrem k většímu individualismu a ateismu.
“Psát Murphyho zákony pro oblast lékařství je ožehavá záležitost. ‘Diagnostikujete-li u pacienta x, zemře na y’ není zrovna ten nejlepší druh humoru,” uvádí Arthur Bloch svoji novou knihu, v níž jsou nabídnuty zákony pro lékaře, sestřičky, pacienty, specialisty, mediky atd. Tím, že lékařství by nemělo být o smrti, ale o životě, charakterizuje autor tuto knihu jako murphologické tao.
Dějiny smrti jsou jedním z vrcholných děl francouzské historiografie. P. Ariès je sepsal po dvacetiletém shromažďování obrazových, archeologických, vyprávěcích, liturgických a jiných písemných pramenů. Výsledkem jeho snažení jsou fascinující dějiny vztahu člověka ke smrti, jenž se vytvořil na rozhraní antického a křesťanského světa a přetrval až hluboko do 19. století. Ariès plasticky a téměř vyčerpávajícím způsobem zachytil historické proměny evropské mentality ve vztahu k umírání a smrti: vývoj pohřebního ritu, dějiny hřbitovů a jejich vizuálních proměn, vztah člověka k mrtvému tělu, vztah lékaře a smrti, dějiny lidového jednání a myšlení v posledních okamžicích života, představy o posledním soudu a posmrtném životě apod. Arièsova kniha však nepostrádá ani rozměr moderního světa, jenž se mimo jiné projevil právě ve změnách postojů ke smrti směrem k většímu individualismu a ateismu.
Čtyři slunce jsou symbolem aztéckého kalendáře. Známý francouzský etnograf, jenž zasvětil svůj život především studiu mexických kultur, tak nazval knihu, která je jakýmsi souhrnem jeho dosavadních zkušeností. Práce zahrnuje mimo jiné oddíly věnované současným Lacandonským Mayům, mexickým etnikům sídlícím na sever od Yucatánu, i úvahy inspirované říší Aztéků.
Dvacátý druhý díl dosud nepřekonané původní české encyklopedie.
Výklad tradičních rituálů, které mají základní význam v lidském životě, doplněný o příběhy odpozorované z praxe.
Ve své knize Ladislav Kesner ponechává stranou převažující proud kritických úvah o muzeu a pohlíží na něj jako na prostor a médium vidění. Dominantním tématem knihy je autorovo přesvědčení, že muzeum jako místo, kde lidé mohou vnímat statické obrazy a objekty a získávat hluboký prožitek z uměleckých děl, má právě v dnešní době obrazové a informační exploze, rozšiřování nových vizuálních technologií a rozkolísání hodnot pro společnost klíčový význam.