Kniha je shrnutím studia středověkých hradů během posledních třiceti let na celém území České republiky a svým pojetím se poněkud odlišuje od doposud publikovaných prací. V úvodu je nastíněna koncepce knihy a přehled důležitých etap studia středověkých hradů u nás. Vlastní text se skládá ze tří částí. První část nazvaná Hradní dispozice a její prvky, která bývá v evropské literatuře označována jako Burgenkunde, si všímá jednotlivých prvků tvořících hradní dispozici, jejich morfologie, typologie, souvislostí a vývoje. Druhá část knihy je věnována hradní typologii. Třetí část tvoří do základních etap členěný nástin vývoje hradů v Čechách a na Moravě od 12. do počátku 16. století. Kniha obsahuje bohatý, většinou doposud nepublikovaný obrazový materiál – fotografie, plány, stará vyobrazení.
Deset povídek, deset přesných popisů deseti situací, deset prožitků, které se buď odehrávají přímo uprostřed magických 90. let, nebo se skrz špinavé sklo přítomnosti ohlížejí zpět na magická léta osmdesátá… Co mají tyto prózy společné, je stručný, nepatetický styl a vyhraněný smysl pro pointu. Ačkoli se autor tematicky pohybuje v naší nejtěsnější současnosti, cosi v jeho textech stále jako by připomínalo literaturu undergroundu – snad je to výrazné outsiderovství vypravěče a jemu podobných hrdinů. Barmanka, feťáci, bezdomovec, restituent zavazujícího majetku, ukrajinský gastarbeiter a další Haklovy postavičky jsou lidé snažící se uprostřed stále bublající vyvřeliny naší nové doby (většinou neúspěšně) zachovat si vnitřní nezávislost, najít si oblast, kde by dokázala přežít jejich potřeba svobody a pozitivních vztahů. Haklovy povídky patří k tomu nejlepšímu, co v poslední době česká próza přinesla.
Syntetická práce o náboženských a duchovních dějinách Čech v období vlády Jagellonců (1471–1526). Macek v této knize zkoumal mnohovrstevnatý náboženský, kulturní a společenský život dvojího lidu (katolíků a utrakvistů) ve vírou rozdělené české společnosti, jíž vládli katoličtí králové, podporovaní husitskou většinou. Náboženské dějiny zahrnují v Mackově pojetí dějiny každodenních politických střetů, historii učené i laicke, nábožensky ovlivněné literatury, intelektuálních univerzitních debat, lidové zbožnosti, konfesní tolerance a hledání nových vizí uspořádání společnosti (humanismus, asketismus Jednoty bratrské).
Kniha amerického historika a publicisty, nositele Pulitzerovy ceny, o kolonizaci severozápadu dnešních Spojených států. Roku 1831 vyslaly dva indiánské kmeny sídlící v této oblasti do St. Louis posly, kteří měli získat „kouzla“ bělochů. Američané se domnívali, že indiáni touží po křtu, což vedlo k vyslání amerických misionářů na území, které se dosud nacházelo pod britskou správou. Autor zasvěceně líčí rozkvět obchodu s kožešinami, vztahy mezi indiány a bělochy i některé historické postavy lovců, zvědů i misionářů. Podrobné líčení života na tehdejším americkém Západě je zasazeno do širšího rámce kulturního a historického vývoje USA.
Kniha volně navazuje na třísvazkový soubor Dějiny nábytkového umění od Františka Cimburka a kol. (Argo 1995–1996). Přináší informace o vývoji a proměnách nábytkové tvorby v Evropě a v zámoří (USA) ve druhé polovině 19. století a ve století dvacátém, až do nedávné minulosti (80. léta), s důrazem na specifičnosti vývoje v českých zemích. Textová část je doplněna černobílými a barevnými fotografiemi a reprodukcemi nábytkových předmětů z majetku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a jiných českých i zahraničních institucí a soukromníků.
Brazilský prozaik a filmový scenárista Rubem Fonseca, někdejší policejní komisař, vypráví své tragikomické a parodické příběhy se značnou dávkou černého humoru a bizarní imaginace. Jeho tvorbu oceňuje americký spisovatel Thomas Pynchon slovy: „Nejlepší na díle Rubema Fonsecy je to, že nikdy nevíme, kam nás zavede.”
Stěžejní práce jakutského badatele, jenž se stal obětí stalinských represí. Kniha obsahuje původní texty vztahující se ke všem aspektům šamanismu, zaznamenané na území Jakutů, Burjatů a Evenků. Tato práce patří k základním pramenům při studiu šamanismu a pozdější badatelé z ní ve velké míře těžili.
Velmi podrobné vylíčení průběhu šabatu v tradiční židovské komunitě na jihu Polska před 2. světovou válkou. Kniha není etnografickou studií v pravém slova smyslu, ale čtenářsky vděčnou formou se snaží zachytit působivou atmosféru zmíněného svátku.
Miloš Urban (1967) s třetí beletristickou knihou, myšlenkově a fabulačně zatím nejodvážnější. I Hastrman je velkoryse vyprávěný příběh psaný na dvojí téma – tentokrát se zde konfrontuje problém ekologie s fenoménem oběti. Rozkročen mezi dvě staletí, několik pohádek a desítky mýtů, vede si autor za ruku divného mužíka, aby vyčistil zdejší vody od nánosu bahna. Z románu stříká mrva, krev a špatné svědomí, ale tomu se u Miloše Urbana nikdo nediví. Pozoruhodné je, že próza, jež by se bez nadsázky dala označit za černou knihu ekoterorismu, je především knihou zelenou.
Kniha obdržela cenu Litera za nejlepší knihu roku 2001 v kategorii próza.
Svazek sdružuje tři díla: Lázeňský host (1925) je záznamem Hesseho léčebného pobytu v Badenu u Curychu a rozborem pacientových tělesných i duševních stavů s předznamenáním krize. Obdobně tematicky zaměřená je próza Cesta do Norimberka (1927), kde autor líčí své dojmy a vnitřní rozpoložení během přednáškového turné. Jako bilance krizí uplynulého desetiletí a pokus o formulování východiska z nich vznikl světově proslulý román Stepní vlk (1927). Poučen psychoanalýzou odhaluje spisovatel ponor ke kořenům vlastní osobnosti i snahu o překonání sváru ducha a pudů. Román vyniká neobvyklou strukturou, poetickou hrou fantazie i působivým prolínáním snu a skutečnosti.