Pozoruhodné dílo francouzské beletrie čerpající ze židovské tradice. Nejde o vzpomínky na holocaust ani o návrat do světa východoevropských aškenázů: autor, původem egyptský Žid, později žijící ve Francii, se inspiroval nejstarší rabínskou moudrostí. S básnickým citem vytvořil neobyčejně originální dílo, mající formu fiktivních rozhovorů, výroků rabínů a úryvků z deníků a promlouvající bezprostředně k dnešnímu člověku.
Ve své čtenářsky úspěšné novele rozehrává britská spisovatelka, která se našim čtenářům představila už svou prvotinou Na světě nejsou jen pomeranče, příběh z doby napoleonských válek. Prvním vypravěčem je mladý francouzský venkovan Henri, který nadšeně narukuje do Napoleonovy slavné armády, ale nestává se vojákem, nýbrž kuchařem a Napoleonovým pikolíkem. Druhým vypravěčem je pak svobodomyslná Benátčanka, převozníkova dcera Villanelle. Jejich životní pouti se za ruského tažení osudově protnou a mají svou dohru v Benátkách. Příběh nabývá místy rysů magického realismu.
Kritikou vysoce hodnocená románová prvotina britského spisovatele (nar. 1960). Protagonistou komorního, avšak poutavého příběhu je reálná postava, pátý vévoda z Portlandu, který si koncem minulého století nechal na svém panství v hrabství Nottinghamshire vybudovat síť podzemních tunelů. Autor umělecky domýšlí jeho příběh. Próza má zajímavou kompozici; sestává z fiktivních deníkových záznamů starého podivínského šlechtice a z vyprávění jeho zaměstnanců i místních obyvatel. Pohledy jednotlivých pozorovatelů se v mnohém liší a postupně se rozvíjí pozoruhodný portrét, který nepostrádá nádech nadpřirozena.
Soubor esejů a úvah o nizozemské malbě a pitoreskním světě nizozemských malířů 15. a 16. století. V této poutavé a myšlenkově bohaté knize se setkáváme s alegoriemi, hierarchií hodnot, symboly a výklady Jana van Eycka, Hieronyma Bosche, Pietra Bruegela staršího apod. Autorka ve svých úvahách položila důraz nejenom na dobovou reflexi pozdně středověkého světa, ale i na její ohlas v náladách, pocitech a rozpacích naší doby. Kniha je doplněna barevným a černobílým ilustračním materiálem, jenž prostřednictvím detailů zachycuje magický svět podzimu středověku.
Rozsáhlá reprezentativní publikace věnovaná unikátu moderní světové architektury – vile pražského stavitele Dr. Františka Müllera, která byla po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2000 otevřena a zpřístupněna veřejnosti – by měla laickou i odbornou veřejnost seznámit s předním dílem světově proslulého architekta Adolfa Loose. Na rekonstrukci objektu i na koncepci publikace se podílí celá řada předních českých i zahraničních odborníků. Anglická verze.
Rozsáhlá reprezentativní publikace věnovaná unikátu moderní světové architektury – vile pražského stavitele Dr. Františka Müllera, která byla po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2000 otevřena a zpřístupněna veřejnosti – by měla laickou i odbornou veřejnost seznámit s předním dílem světově proslulého architekta Adolfa Loose. Na rekonstrukci objektu i na koncepci publikace se podílí celá řada předních českých i zahraničních odborníků. Česká verze.
Populárně–naučná kniha známého publicisty vychází z poznatků historiků, archeologů, antropologů, geografů a etnografů a za pomoci mnoha názorných příkladů ukazuje, jak už v prehistorických dobách putovali lidé mezi Amerikou, Evropou, Afrikou a Asií. Na základě svých vlastních úvah se Bailey snaží osobitým způsobem vysvětlit genezi různých náboženství, rozšíření matriarchátu, kult Velké Bohyně, ranou historii Afriky, rozmach dolování a některých řemeslných technik atd. Kniha je bohatě ilustrována.
Kniha obsahuje tři soubory textů – Hořící světla, První setkání a Mé sešity – které jsou věnovány dětství a mládí před setkáním s budoucím manželem. Autorka je napsala v letech 1935–1944 v mateřském jidiš po návštěvě Polska, kde se opět setkala s antisemitismem, o němž se domnívala, že jej revoluce roku 1917 vymýtila. Její próza hluboce lyricky oživuje svět zaniklých věcí, zátiší, scenérií, v nichž je člověk spíše vetřelcem. Texty vnímavě doprovodil ilustracemi Marc Chagall.
První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali – na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno – za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v „odcizeném světě“. Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.
Monografie sleduje příběh Kubíčkova sochařského umění od lapidárních, často symbolicky laděných soch z let kolem první světové války k expresivně podbarveným plastikám dvacátých let, prolnutým účastí s člověkem práce, až ke klasicky vyzrálým skulpturám, vyznačujících se nezaměnitelnou lyricko-poetickou intonací. Odborný výklad Jiřího Hlušičky provází rozsáhlá obrazová část zahrnující 16 barevných a 90 černobílých reprodukcí děl Josefa Kubíčka, jakož i výběr archivních fotografií. Představu o sochařově tvůrčím vývoji i lidském osudu dokreslují dokumentační texty Život a dílo v datech, které vypracoval jeho vnuk Adam Kubíček.