Jméno Ippolita Desideriho (1684 až 1733), italského jezuity, který prožil patnáct let v Asii a z toho šest roků v Tibetu (1716-1721) nenajde čtenář asi v žádném literárním sllovníku. Zato mu náleží první místo mezi evropskými objeviteli a znalci Tibetu. Výsledkem autorovy usilovné práce a mnoholetého studia je jeho monumentální Cesta do Tibetu, představující pravý skvost v cestopisné literatuře o této zemi. Jeho zájem se upínal v prvé řadě k poznání a pochopení tibetského buddhismu, jeho naukové podstaty a kultovní stránky. Díky intenzivnímu studiu tibetského buddhismu se z něho stal ve své době a ještě dlouho potom největší znalec tohot náboženství, jeho literatury, hierarchie a lidového kultu, jež popsal s udivující přesností, jak se málokterému z pozdějších evropských učenců podařilo. Přísluší mu rovněž primát prvního evropského znalce tibetského jazyka. Kniha je doplněná bohatým vysvětlivkovým aparátem a mapovým doprovodem.

Dodatky k Ottovu slovníku naučnému.

Příběh dnes nejpočetnějšího severoamerického indiánského kmene z pera francouzského badatele začíná mýty o původu Navahů, svéráznými náboženskými představami obohacenými idejemi obyvatel sousedních puebel. Autor se však zaměřuje především na období let 1540–1990, od počátků prvních kontaktů se Španěly přes boje s Američany až po definitivní usazení v rezervaci a současný život, který se od života ostatních kmenů USA výrazně liší. Kniha obsahuje řadu fotografií a nákresů.

Monografie brněnského religionisty a filosofa stojí na pomezí mezi historiografií a filosofií dějin. Prolínají se v ní různé perspektivy (historická, filosofická, politologická, religionistická), které se soustřeďují kolem problému evropanství, evropskosti a otázky, jak si vlastně rozumíme, jestliže si rozumíme jako Evropané. Jejím cílem je dovést úvahy o Evropě od prvotních mytických sebevymezení až po současné pokusy o novou sebeidentifikaci Evropy v evropské integraci.

Tato kniha, věnovaná duchovnímu světu Indiánů kmene Goajiro, vznikla na základě terénních výzkumů prováděných pod vedením známého francouzského antropologa Clauda Lévi–Strausse. Na území kmene na pomezí Kolumbie a Venezuely byl shromážděn bohatý textový materiál, tvořící první část knihy. V její druhé části autor, žák a pokračovatel slavného antropologa, tento materiál podrobně analyzuje.

V češtině dosud nevydané dvě povídky známého amerického spisovatele. Vzpomínka na dědečka – napsaná v roce 1946 a znovuobjevená v roce 1984 – je poetickou vzpomínkou na dětství, psanou původně jako dárek pro Capoteho tetu. Malý chlapec opouští s rodiči svůj domov, kde zanechává svého milovaného dědečka i s jeho tajemstvím… Inspirací pro postavu dědečka byl autorův starší bratranec. Návštěvník na Den díkůvzdání vyšel původně v časopisu McCall’ s v roce 1967. Chlapec Buddy žije se svou postarší excentrickou sestřenicí slečnou Sookovou v domě na venkově. Chystají se na hlavní americký svátek – Den díkůvzdání. Oním zvláštním návštěvníkem je spolužák Odd, který Buddyho neustále trápí a tyranizuje. Pozváním na slavnostní večeři se má Buddy naučit nenávidět své nepřátele. Obě novelky doplňuje nejproslulejší a jedna z Capoteho nejkrásnějších povídek, u nás již známá Vánoční vzpomínka.

Nezbytná pomůcka, která pomůže studentům s přípravou na přijímací zkoušky na VŠ z oblasti práva, sociologie, filozofie, politologie, historie, literatury, psychologie, mezinárodních vztahů, umění a světové ekonomiky. Obsahuje 1377 otázek a odpovědí z uvedených oblastí. Druhé doplněné a revidované vydání.

Soubor povídek, které jsou všechny spojeny jediným tématem – létáním, jež se stalo autorovi slavného Jonathana Livingstona Racka posedlostí. A nebyl by to Richard Bach, aby své zážitky z létání neokořenil duchovním podtextem – hledáním otázek a nalezením některých odpovědí. Tato kniha je určena všem, kteří se touží povznést nad pozemskou přízemní existenci a popást se na pravém pocitu svobody.

Dvacátý třetí díl dosud nepřekonané původní české encyklopedie.

Kniha napsaná v Saroyanově nejtypičtějším žánru – osobním, literárním eseji. V knize z roku 1970 už poněkud starší Saroyan zaznamenává své myšlenky o životě, smrti, cestování vesmírem a časem, o kávě a cigaretách, o cti a o tom, jak stárnout. Přestože je už starší, stále v textu nalézáme onoho bravurního vypravěče stále mladého a dobrodružného ducha, kterého lze poznat podle humoru, zvídavosti, soucitu i citlivého vzteku.