Kniha se věnuje architektonické tvorbě „mladých mistrů“, žáků vídeňského profesora Otto Wagnera, kteří na přelomu 19. a 20. století uplatnili své modernistické představy o architektuře v moravských a slezských městech. Obdobně jako ve své předešlé knize, ve Století dědiců a zakladatelů, Jindřich Vybíral dokázal propojit dobu, v níž architekti tvořili, s jejich estetickými národy. I když Wagnerovi žáci nikdy nedosáhly věhlasu svého mistra a i když se jim v maloměstském prostředí podařilo realizovat pouze část svých projektů, přesto se jim podařilo prosadit alespoň v malém okruhu zadavatelů nové architektonické představy a alespoň částečně vdechnout Ostravě či Opavě nového uměleckého ducha.
Poslední zcela zásadní dílo Samuela Becketta, které se dosud neobjevilo v českém překladu. Tso je druhý Beckettův román (po Murphym), který byl napsán na konci války, ale vyšel v angličtině poprvé v Paříži roku 1953. Podobně jako Murphy je mnohavrstevným portrétem člověka, který sám je ztělesněním mnoha myšlenek a názorů, vyjadřujícím svébytnou filozofii o lidských možnostech v moderní době, ale zároveň je naprosto skvělým dílem humoristickým. Tso patří k Beckettovým nejčtivějším a nejopěvovanějším románům.
Syntetická práce předního amerického historika o dějinách holocaustu. Jedná se o jednu z nejuznávanějších knih, které se věnují problematice vyvražďování židovského obyvatelstva. Sleduje genezi konečného řešení židovské otázky od nástupu Hitlera k moci přes právní segregaci německých Židů prostřednictvím norimberských zákonů až po fyzickou likvidaci židovského etnika z oblastí ovládaných národními socialisty. Tuto velice složitou a eticky palčivou problematiku sleduje jak z hlediska židovských obětí, tak i z hlediska pachatelů (příslušníků SS, NSDAP a wehrmachtu) a diváků, obyčejných Němců.
Deníkový román maďarského spisovatele je milostným dramatem, ve kterém probleskuje život a dějiny nejmenované slovenské vesnice v Maďarsku 20. století.
Ona ho vábí i odstrkuje zároveň. On bez ní nedokáže žít. Oba dva k sobě připoutává hluboká touha a vzdaluje od sebe nevysvětlitelný odpor. Po celý život však k sobě vášnivě hledají cestu. O mnohém z toho, co jeden před druhým nikdy nedokázali vyslovit, píší v tomto deníku. Po jejich smrti v něm pokračuje její syn, jímž jejich rod vymírá. Zůstává tento deník. Ale skutečná příčina jejich nesouladu je navždy zahalena rouškou tajemství.
Francouzští lazarističtí misionáři E.-R. Huc (1813–1860) a J. Gabet (1808–1853) uskutečnili v letech 1844–1846 „rekognoskační“ cestu do Tibetu, aby zjistili místní podmínky a možnosti evangelizační práce mezi tamním obyvatelstvem.Jejich cesta, vedoucí severní trasou z Mongolska do Tibetu, je plná neuvěřitelných příhod obou cestovatelů. Líčí rozmanitá nebezpečenství divoké přírody, dává přesný popis neznámých populací čínského západu, jejich zvyků, vypráví o tajuplném světě tibetských klášterů. Zpáteční cesta do Číny vedla tentokrát přes východní Tibet, a své cestování ukončili v Macau, kam dorazili v říjnu 1846. Dílo, fascinující svým obsahem, vyšlo poprvé v Paříži v roce 1850 a bylo záhy přeloženo do řady evropských jazyků – do češtiny poprvé v roce 1887 (moderní české vydání v MF je z roku 1971). Třetí české vydání v nakladatelství ARGO se omezuje na druhou část cestopisu, věnovanou Tibetu, která byla doplněna fundovanou úvodní studií tibetologa doc. dr. Josefa Kolmaše, DrSc., a dobovými ilustracemi převzatými z prvního českého vydání z roku 1887.
Příběh objevení domorodého kmene v jižní Indii, sepsaný předním českým znalcem této oblasti, už léta žijícím ve Francii. Objevení etnika, jehož předkové v oblasti sídlili ještě před Indoevropany i Drávidy, studium jeho jazyka a mýtů, jeho vztahy se záhadným kmenem Todů, to vše tvoří obsah knihy.
Dva cestopisy ze 12. století líčící putování Evropou a celým Středomořím. Jejich autoři se navzájem poněkud liší stylem i úhlem pohledu, čímž se oba texty vhodně doplňují. Kniha, vycházející v překladu naší přední hebraistky Jiřiny Šedinové, je opatřena zasvěcenou úvodní studií a poznámkami.
Nové vydání románu, který byl první přeloženou Robbinsovou knihou, se kterou se český čtenář mohl setkat. Od té doby mu jeho knihy zajistily početnou a oddanou čtenářskou obec. Robbinsův v pořadí čtvrtý román se na oko tváří jako úvod do tajemství výroby vůní, ale ve skutečnosti je to milostný a napínavý příběh, který začíná v šumavských horách za starověku a vede nás mystikou dálného Tibetu až do dnešní Paříže a Ameriky. Chcete se zasmát nebo objevit tajemství nesmrtelnosti ukryté v moudrosti zenu? Tom Robbins je nadán neodolatelným vtipem a schopností mísit smích klauna s postřehem pravého filozofa.
Už v této své prvotině předložil autor, budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu, škálu svého vypravěčského talentu a lze bez nadsázky říci, že jej později, v románech i povídkách, sice mnohokrát zúročil, ale svůj první román už nikdy zcela nepřekonal. V úchvatném příběhu z malého východoevropského městečka vypráví o rebu Gedajlovi, Satanovi, který sem přichází v rouše Mesiáše a začíná v lidských srdcích rozsévat zlo, a o gorajských Židech, kteří nebezpečí buď čelí, anebo se jím dobrovolně nechají strhnout do záhuby.
Život a smrt představují ve středověku kategorie, jež od sebe nejsou tak striktně rozděleny, jako je tomu v současnosti. Kniha předního francouzského medievalisty velice poutavým způsobem odhaluje právě onu provázanost těchto dvou světů a jejich odraz v dobové středověké mentalitě. Hlavními hrdiny Schmittovy práce jsou revenanti, navrátilci ze záhrobí, lidé kteří zemřeli i nezemřeli, kteří se vrací ze světa duchů, aby strašili věřící, nabádali je ke křesťanskému životu bez hříchu, sdělovali jim „božská“ či „ďábelská“ poselství a vytvářeli kulturní ovzduší, v němž jsou hranice mezi oním a jsoucím světem téměř neznatelné. Díky odborné erudici a díky vytěžení jak psaných, tak i ikonografických pramenů, patří tato kniha ke klasice moderní medievalistiky.