Autor nepodává vývoj české architektury jako encyklopedický přehled staveb, nýbrž jako dějiny idejí. V ohnisku jeho pozornosti jsou vedle výtvarných forem také za nimi skryté nebo souběžné významy. Různá témata a dílčí aspekty architektury historismu a rané moderny mají být představeny jako dialog mezi umělci, teoretiky a jejich publikem. Mluva architektury je konfrontována s jinými projevy dobového myšlení, především s dostupnými texty, které ozřejmují souvislost výtvarného cítění a dalších sfér života české společnosti.
Kniha vychází s předmluvou profesora Wolfa Tegethoffa, ředitele mnichovského Zentralinstitut für Kunstgeschichte.
Jindřich Vybíral (1960) Studoval bohemistiku, historii a dějiny umění na univerzitách v Ostravě, Brně a Londýně. Působil v Národní galerii v Praze, naposledy jako vedoucí sbírky architektury, od roku 1997 je prorektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. O architektuře 19. a 20.století vydal řadu studií a také knižní publikace: Zrození velkoměsta (1997, německy 2001), Století dědiců a zakladatelů (1999), Mladí mistři (2003).
Základní příspěvek k aztéckému myšlení z pera zakladatelské osobnosti mexické aztékologie, vycházející z analýzy dochovaných textů. Jednotlivé kapitoly pojednávají o filosofickém studiu mezi nahuaskými etniky, jejich obrazu světa, metafyzických a teologických idejí, pojetí člověka a problému původu a vývoje aztéckého myšlení. Od 1. vydání (1956) přeloženo do řady jazyků.
Pokračování Červeného trpaslíka líčí další příhody party kosmických ňoumů ve vesmíru vzdáleném tři miliony světelných let od Země. Všichni společně se tentokrát ocitnou v zajetí nejúžasnější, nejdokonalejší a nepřekonatelné počítačové hry „Lepší než život“, která má jedinou nevýhodu: je tak dobrá, že z jejího systému nelze uniknout zaživa. Jak ovšem víme již z prvního dílu, smrt někdy může být pro život tím nejlepším řešením a putovat po kosmu se stříbřitým hologramovým H na čele může mít svůj půvab.
Dodatky k Ottovu slovníku naučnému, zahrnující hesla Sm – Še.
Kniha předkládá čtenáři řadu strategií a svépomocných metod, jejichž cílem je umění zvládat život. Šťastný život není ani tak záležitostí „vlastnictví štěstí“ jako spíše schopností žít šťastně. Štěstí znamená dovednost, které se můžeme naučit. Tato kniha těmto dovednostem všímavého, šťastného a moudrého života učí, je praktickým návodem pro čtenáře, který si může sám na sobě tyto postupy vlastní zkušeností ověřit a přesvědčit se o smysluplnosti a praktické využitelnosti této metody. Toto „umění žít šťastně“ využívá starodávného psychologického vědění Abhidhammy (abhi – vysoké, dhamma – učení), která je základem Buddhovy metody tréninku mysli a léčení a která je nyní opět objevována moderní psychologií, resp. psychoterapií.Vědecký rámec této knihy je slučitelný s přístupy a teoriemi psychologů a psychoterapeutů, jako jsou C. R. Rogers, G. Bateson, E. Fromm, E. Gendlin, J. L. Moreno či C. Naranjo.
Kniha se věnuje architektonické tvorbě „mladých mistrů“, žáků vídeňského profesora Otto Wagnera, kteří na přelomu 19. a 20. století uplatnili své modernistické představy o architektuře v moravských a slezských městech. Obdobně jako ve své předešlé knize, ve Století dědiců a zakladatelů, Jindřich Vybíral dokázal propojit dobu, v níž architekti tvořili, s jejich estetickými národy. I když Wagnerovi žáci nikdy nedosáhly věhlasu svého mistra a i když se jim v maloměstském prostředí podařilo realizovat pouze část svých projektů, přesto se jim podařilo prosadit alespoň v malém okruhu zadavatelů nové architektonické představy a alespoň částečně vdechnout Ostravě či Opavě nového uměleckého ducha.
Poslední zcela zásadní dílo Samuela Becketta, které se dosud neobjevilo v českém překladu. Tso je druhý Beckettův román (po Murphym), který byl napsán na konci války, ale vyšel v angličtině poprvé v Paříži roku 1953. Podobně jako Murphy je mnohavrstevným portrétem člověka, který sám je ztělesněním mnoha myšlenek a názorů, vyjadřujícím svébytnou filozofii o lidských možnostech v moderní době, ale zároveň je naprosto skvělým dílem humoristickým. Tso patří k Beckettovým nejčtivějším a nejopěvovanějším románům.
Syntetická práce předního amerického historika o dějinách holocaustu. Jedná se o jednu z nejuznávanějších knih, které se věnují problematice vyvražďování židovského obyvatelstva. Sleduje genezi konečného řešení židovské otázky od nástupu Hitlera k moci přes právní segregaci německých Židů prostřednictvím norimberských zákonů až po fyzickou likvidaci židovského etnika z oblastí ovládaných národními socialisty. Tuto velice složitou a eticky palčivou problematiku sleduje jak z hlediska židovských obětí, tak i z hlediska pachatelů (příslušníků SS, NSDAP a wehrmachtu) a diváků, obyčejných Němců.
Deníkový román maďarského spisovatele je milostným dramatem, ve kterém probleskuje život a dějiny nejmenované slovenské vesnice v Maďarsku 20. století.
Ona ho vábí i odstrkuje zároveň. On bez ní nedokáže žít. Oba dva k sobě připoutává hluboká touha a vzdaluje od sebe nevysvětlitelný odpor. Po celý život však k sobě vášnivě hledají cestu. O mnohém z toho, co jeden před druhým nikdy nedokázali vyslovit, píší v tomto deníku. Po jejich smrti v něm pokračuje její syn, jímž jejich rod vymírá. Zůstává tento deník. Ale skutečná příčina jejich nesouladu je navždy zahalena rouškou tajemství.
Francouzští lazarističtí misionáři E.-R. Huc (1813–1860) a J. Gabet (1808–1853) uskutečnili v letech 1844–1846 „rekognoskační“ cestu do Tibetu, aby zjistili místní podmínky a možnosti evangelizační práce mezi tamním obyvatelstvem.Jejich cesta, vedoucí severní trasou z Mongolska do Tibetu, je plná neuvěřitelných příhod obou cestovatelů. Líčí rozmanitá nebezpečenství divoké přírody, dává přesný popis neznámých populací čínského západu, jejich zvyků, vypráví o tajuplném světě tibetských klášterů. Zpáteční cesta do Číny vedla tentokrát přes východní Tibet, a své cestování ukončili v Macau, kam dorazili v říjnu 1846. Dílo, fascinující svým obsahem, vyšlo poprvé v Paříži v roce 1850 a bylo záhy přeloženo do řady evropských jazyků – do češtiny poprvé v roce 1887 (moderní české vydání v MF je z roku 1971). Třetí české vydání v nakladatelství ARGO se omezuje na druhou část cestopisu, věnovanou Tibetu, která byla doplněna fundovanou úvodní studií tibetologa doc. dr. Josefa Kolmaše, DrSc., a dobovými ilustracemi převzatými z prvního českého vydání z roku 1887.