Provokativní básnická sbírka ženské poetické skupiny Fatální Fámy. Společnou prvotinu zahajuje womanifest, v němž básnířky definují nejen svou tvorbu, ale především vlastní nazírání umění slova i života. Sbírku otevírá výbor Johanky Katové „Malá čarodějná“, s veršotepectvím AnnyGramové a Ropy Interior se může čtenář konfrontovat v částech „Podstatná přídavná jména“ a „Tortily s panenkovým pyré“. Fatálními fotografiemi sbírku doprovodila (zatím) poslední členka skupiny – blue.
Doslov Vladimíra Novotného odkrývá konotace, jež mohou být platné v zasazení knihy do současného literárního i společenského kontextu.
WOMANIFEST
Patnáct nejlepších irských spisovatelů spojilo své síly, aby napsali ´detektivku´ plnou bezuzdného humoru a absurdních pohledů na sex, Dublin i literaturu. Předáváním textu po jednotlivých kapitolách mezi autory kniha postupně získává na bizarnosti (aniž by opouštěla žánr a formu). Recenzent deníku Daily Telegraph její četbu přirovnal k sledování dávných kamarádů, jak se během večera společně opíjejí do němoty.
Autoři: Roddy Doyle, Conor McPherson, Gene Kerrigan, Gina Moxleyová, Marian Keyesová, Anthony Cronin, Owen O´Neil, Hugo Hamilton, Joseph O´Connor, TOm Humphries, Pauline McLynnová, Charlie O´Neil, Donal O´Kelly, Gerard Stembridge, Frank McCourt. Editor Joseph O´Connor.
Pozn.: nabízíme také slovenské vydání této knihy: Ilustrovaná teória všetkého.
Stephen Hawking ještě nikdy nebyl tak srozumitelný a výstižný jako ve své nejnovější knize Ilustrovaná teorie všeho, která je vlastně přepisem série přednášek z Cambridgeské univerzity. Autor svým osobitým stylem, okořeněným suchým anglickým humorem, podává fascinující pohled na svět kolem nás a nevyhýbá se ani přesahům do oblasti filozofie, či dokonce teologie. Tato práce, jež se důsledně vyhýbá matematickým vzorcům, je přes svou stručnost strhujícím úvodem do komplexních teorií o počátku vesmíru a času. Profesor Hawking, jenž patří ke špičkám v tomto oboru, si přes své postižení – a možná právě kvůli němu – uchoval optimistický pohled na svět, který sleduje s lehce ironickým odstupem. Jeho komentáře k teoriím dalších velkých fyziků se možná mohou jevit uštěpačné, vyznívají však vždy upřímně. I zde klade autor znepokojující otázky týkající se smyslu bytí, či dokonce samotného Stvořitele. Kniha nejen že čtenáři dovolí nahlédnout do tajemného soukolí vesmíru, ale především mu otevře prostor k vlastnímu názoru a probudí v něm touhu dozvědět se víc.
Francouzský historik Alain Corbin dokázal jako jeden z prvních aplikovat metodické postupy školy Annales na moderní společnost 18. a 19. století. Jeho prozatím nejuznávanější práce je věnována zdánlivě odtažitému tématu – dějinám pachů. Právě na dějinách užívání lidských smyslů, na vztahu k vlastnímu okolí však zachycuje velké civilizační změny, k němž docházelo v různých sociálních prostředích. Původně téměř homogenní společnost se totiž podle jeho názoru začíná pod vlivem nových hygienických zvyklostí, užívání parfémů či naopak nových druhů kanálů a záchodů radikálně měnit a „čistí“ se stávají citliví, až přecitlivělí k masám „špinavých“. Flaubert nemůže spát, protože se nadýchal pachu dělníků – v této zkratce se odrážejí nové postoje elit, jež se začínají štítit a stranit spodiny. V souvislosti s tím se dle Corbina mohutně rozvíjí narcisismus, neurotické představy a nový význam získávají i pojmy jako delikátnost, soukromý prostor a komfort.
Humorná parafráze příběhu Matrixu. Neschopný mladík Gordon pracuje jako úředník v jedné malé londýnské společnosti. Kvůli nervózní užvaněnosti se mu ještě nikdy nepodařilo navázat vztah se ženou či dívkou. Touží po lásce a snaží se ji najít přes internet. Aby udělal na ženy dojem, dá si přezdívku Nemo a tvrdí o sobě, že je velmi dobrý hacker. A k jeho obrovskému překvapení ho jedna slečna kontaktuje: říká si Trihity; je krásná, sebejistá, moderní a prudce elegantní. Seznámí Gordona s Morčeem, vůdcem bojovníků za osvobození od nadvlády strojů. Morčeus ho vezme na palubu okřídlené ponorky Šalamoun (vlak londýnské podzemní dráhy) a oznámí svým soukmenovcům, že Nemo je vyvolený, jenž jim pomůže nenáviděný systém porazit.
Bex vykrádá byty a je na to patřičně hrdý. Svou živnost s občasným úspěchem provozuje za asistence kamaráda Oldy, který je někdy spíš přítěží a jehož dětinské otázky dokážou Bexe parádně vytočit. Jenže parťáka, který dokáže nápad na geniální zlodějnu dotáhnout do konce, aby pohledal. Ovšem i mistr zloděj se občas utne – naštěstí má při pobytu za mřížemi moře času na sepisování pamětí
Román ironicky nahlíží na módní hnutí New Age a na jisté směry feminismu, tedy na aktuální fenomény typické pro žhavý dnešek. V jeho příběhu o několika mužích a ženách se však skrývá univerzální přesah.
Isaac Bashevis Singer psal Panství v rozmezí let 1953 a 1955, a přestože román, původně vycházející na pokračování v americkém deníku Jewish Daily Forward, vyšel knižně až řadu let po vydání Rodiny Moskatovy (Argo 1997), zachycuje období ještě dřívější – dobu mezi polským povstáním v roce 1863 a koncem devatenáctého století. Ústřední postavou románu z polského venkova i města, zalidněného typickými Singerovými hrdiny všedního dne, je Kalman Jakobi, zbožný a konzervativní Žid, zděšený skutečností, že se jeho dcera provdala za skeptika, i když sám je ve svém podnikání průkopníkem těch nejmodernějších obchodních metod.
Člověku nakonec nezbude, než sám na sobě provádět vivisekci. Ale musí to dělat nestranně, to znamená s určitou dávkou cynismu. Protože kdyby to dělal se zadostiučiněním nebo dokonce s radostí, tak by se z něj stal buď magor, nebo snob, říká vypravěč textu s názvem Blízká setkání z této knihy. Spisovatel se v ní vrací zpět k žánru povídky, tentokrát obohacené o nové vypravěčské prvky, zároveň však zůstává věrný svému sebeironickému stylu, který dokáže ve čtenáři vyvolat pobavený smích a mrazení v zádech současně. Vždyť: Jak je to dlouho, co takhle žijem? Kudy zpátky ke křižovatce, kde by se to dalo ještě zachránit? Žijem akorát ze slov? A jak ty se cítíš v tomto životě?
Dvanáctou povídku souboru tvoří fotografický cyklus tzv. fotopovídka, jejímž autorem je Miro Švolík.
K čemu sloužily megality u Stonehenge? Proč vystavěli Inkové město Cuzco? Jaký byl účel Velké pyramidy staré civilizace Mayů? Všechny tyto pradávné a dnes i turisticky proslavené stavby ukazují na odvěkou lidskou touhu po vesmírném řádu. Anthony Aveni, profesor astronomie a antropologie a jeden z dnešních předních představitelů archeoastronomie, ukazuje nejen jak tyto stavby vznikly a k čemu sloužily, ale všímá si i klíčové role astrologie při jejich plánování a výstavbě.