Hrdiny Fretek spisovatelek jsou Budgeron a Danielle. S nimi budeme usedat k papíru, psacímu stroji i počítači a sledovat, jak se snaží zachytit bohatství svých vnitřních světů a předat je čtenářům. Čekají je úspěchy i neúspěchy, pátrání po ztracené můze, tvůrčí pochyby a radosti.

Esej autora velmi podnětné a fundované práce Strach na Západě pojednává o formování se představ o ráji v prostředí západního křesťanství od pozdní antiky až po 18. století. Detailně a na základě pramenů sleduje vznik ideje ráje, jež soupeřila s ostatními eschatologickými prostředími, očistcem a peklem, črtá její prvotní tvář v podobě ráje skrytého po potopě světa na lidem nepřístupném místě na zemi, posléze pak postupnou, učeneckou transformaci ve spíše imaginární a symbolický prostor až po osvícenskou skepsi nad posmrtným životem či existencí zásvětných prostor.

Dr. Tatiana dlouhá léta vede „sexuální poradnu pro všechna živá stvoření“ v časopise Economist. Jejími klienty jsou zamilovaní brouci, sexuchtivé žáby, unavení sloni a další živočichové, kteří mají stejné problémy jako lidé: posedlost sexem a frigidita, nevěra a žárlivost, vynucený sex a násilí, sexuální úchylky. Ve své nejnovější knize autorka humornou formou ukazuje, že mnohé sexuální praktiky, které můžeme pozorovat v živočišné říši a které se nám na první pohled mohou zdát brutální, nemorální nebo dokonce nepřirozené, jsou ve skutečnosti nezbytné pro přežití druhu.

Habsburkové patřili od druhé poloviny 13. století k nejvýznačnějším soupeřům českých královských dynastií, Přemyslovců i Lucemburků. Do širšího evropského vědomí vstoupili až v osobě římského krále Rudolfa Habsburského (1218–1291), jenž byl v době oslabení panovnické moci v říši zvolen „německým králem“ a jako soupeř Přemysla Otakara II. se úspěšně pokusil dobýt pro svůj rod rakouské dědictví po Babenbercích. Přemyslova porážka na Moravském poli a obhájení zájmů v rakouských oblastech učinilo z Rudolfa a jeho potomků jeden z nejmocnějších rodů středověké Evropy a zajistilo silnou mocenskou základnu, jež dřívějším římským panovníkům scházela. Z hlediska Habsburků nebyli jejich soupeři ale pouze Přemyslovci či Lucemburskové – obdobné politické střety museli vést i s Wittelsbachy či se švýcarským spříseženstvím. Ve 14. století i přes mohutné snahy mnoha panovníků (Fridrich Sličný, Rudolf IV.) došlo k oslabení jejich postavení a do velké politiky je vrátil až císař Fridrich III. (1415–1493), jenž dokázal mistrným způsobem využít nestabilní politické situace a především svoji sňatkovou politikou připravil cestu svému synovi, Maxmiliánovi I.

Dvě světově proslulé knihy o vesmírné těžařské lodi Červený trpaslík (česky Argo 2002, 2003) z přelomu osmdesátých a devadesátých let sepsala autorská dvojice Rob Grant & Doug Naylor. V polovině devadesátých let se oba autoři k tématu vrátili, tentokrát každý zvlášť. Kniha Douga Naylora sleduje příběh posledního člověka v tři miliony let vzdáleném vesmíru. David Lister třímá v rukou osud celého lidstva. Jedinými pomůckami mu přitom jsou jeho duchaplnost, mazanost a dvoustrana s dámským prádlem, vytržená z nabídkového katalogu zásilkové služby. A samozřejmě u toho nesmí chybět Rimmer, Kocour a Kryton.

Povídka Siddhárta napsaná v letech 1919 až 1922 nese podtitul „indická báseň“. Vskutku básnickým jazykem se v ní vypráví příběh bráhmanského syna Siddhárthy, který hledá pravdu a smysl života. Hermann Hesse (1877-1962) si při hledání cesty z myšlenkových a společenských krizí své doby i z krizí vlastních bere na pomoc myšlení Východu. Vedle čínské moudrosti jsou to především prvky hinduismu a zejména buddhismu, k němuž autor dlouhá léta inklinoval. Buddhismus však naprosto nebyl nějakým jeho „vyznáním“ a povídka Siddhártha je dle Hesseho vyjádření výrazem osvobození od svázanosti indickým myšlením. V podstatě zde jde o velmi německé hledání svébytné osobní existence, vlastního já. Nikoli skrze nějakou nauku, ale osobním úsilím. Lidské moudrosti se nelze naučit pomocí doktriny, je nutno k ní dospět vlastním životem.

Nové, přepracované a rozšířené vydání knihy drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů známého a oblíbeného autora s 25 novými příběhy.

Tento román získal svému autorovi věhlas jednoho z nejlepších světových autorů humoristické prózy. Duddy Kravitz, vyrůstající na přelomu 40. a 50. let uprostřed montrealského židovského ghetta, bere za své dědečkovo heslo „Chlap bez půdy je nula“. Při své zarputilé honbě za majetkem se pouští do krkolomných čachrů a podvodů a přes všechny nezdary nikdy neztrácí víru, že jeho sen skutečně stojí za to.

Texasan Dove Linkhorn se na své cestě do hlubin noci propadá mezi ztroskotance, podvodníky, pasáky a šlapky. Algrenovou téměř antropologickou studií života v městské džungli New Orleansu za hospodářské krize se prolínají variace tří úzce propojených motivů: zločinu, chudoby a zoufalství. Román Špacír po divokejch končinách bývá díky notné dávce černého humoru a prvořadé literární kvalitě považován za předchůdce takových knih, jakými jsou Hellerova Hlava 22 nebo Keseyho Vyhoďme ho z kola ven. Popisuje odvrácenou tvář Ameriky ve své klasické podobě. Název románu – A Walk on the Wild Side – značně zpopularizoval Lou Reed, který měl z knihy udělat muzikál, zůstal však jen u názvu a příbuzné tematiky: svou píseň napsal o ztroskotancích z okruhu Warholovy Továrny, čímž Algrenovu knihu aktualizoval.

Písemné a výtvarné záznamy snů jednoho z nejvýznamnějších představitelů české meziválečné kultury – Jindřicha Štyrského (1899–1942). Nepatrné torzo záznamů vyšlo jako soukromý tisk k Novému roku 1941. Teprve až František Šmejkal opatřil roku 1967 původní Štyrského výběr doslovem a připravil ho k tisku (Odeon, 1970). Studiem vlastních snů, spisů Freudových, děl symbolismu, surrealismu či autorů, jakými byli A. Rimbaud, de Sade nebo Lautréamont, se Jindřich Štyrský tehdy snažil pochopit podmínky imaginace (zdroje zla, bolesti, sadismu, soustrasti a naděje obsažené v jediné lidské mysli). Jde o zcela mimořádnou knihu velmi intimního charakteru, která nemá ve světové literatuře z období surrealistické fáze dějin výtvarného umění obdoby. Štyrský zaznamenával své sny v jejich sériovosti, čímž současně splnil jednu z nejdůležitějších podmínek vědecké práce se sny.