Bilingvní vydání poetické prózy, která před námi otevírá podivuhodný svět, kde je všechno zhotoveno z melounového cukru. V tomto světě najdeme tygry, kteří požírají rodiče a děti učí násobilku, stovky řek se světélkujícími hrobkami, nad nimi mosty s lucernami, a o tom všem vypravuje vypravěč: „V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru.“

Richarda Brautigana není třeba českým čtenářům představovat, svými knihami V melounovém cukru a Chytání pstruhů v Americe si získal velkou popularitu. Děj tohoto románu (či ”nerománu”, jak ho označovala americká kritika) nás zavádí do San Francisca, do neuvěřitelné knihovny, kam lidé nosí knihy, které sami napsali. Zde se seznamuje krásná dívka Vida s tamějším knihovníkem. Jejich osudy se spojí, ale toto spojení nezůstane bez následků, a tak následuje cesta za potratem…
V lehce a s humorem psané knize se prvky skutečné i fantastické prolínají a vytváří podivuhodný parodický obraz Ameriky.
Bilingvní vydání.

Jan Pauer rekonstruuje ve své práci průběh událostí, které vedly k invazi vojsk států Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968 a následně k první etapě nástupu normalizace v Československu. Na základě své spolupráce s bývalou československou vládní historickou komisí pro přezkoumání událostí roku 1968 v Československu měl k dispozici nejen materiály pocházející z archivů bývalého Československa, ale mohl také jako jeden z prvních pracovat i s dokumenty z archivů bývalého Sovětského svazu, Bulharska, bývalé Německé demokratické republiky a Polska, které neměla odborná veřejnost doposud k dispozici. Díky tomu přináší rozsáhlá práce Jana Pauera, vysoce ceněná českými i zahraničními historiky, zcela nový pohled jak na politické a vojenské pozadí okupace Československa v srpnu roku 1968, tak i na samotný její průběh.

V pořadí třetí román přední současné britské prozaičky je přímo naditý podivuhodnými věcmi a ději. Splétá síť pronikavých a barvitých příběhů, které střídavě vypráví výstřední rabelaisovská obryně – Psí žena neboli Psářka – a její éterický nevlastní syn Jordán. Oba žijí na slizkém břehu Temže v Londýně 17. století. Wintersonová si však zasazením příběhu do historie pouze vytvořila jisté vakuum, v němž čtenář dojde osvobození od možných předsudků vůči dějům a postavám. Román samozřejmě vypovídá o naší době; postava Psí ženy je zrcadlem, v němž se zračí zoufalý stav světa a lidí – obryně vypráví o obecných nectnostech s ohromující otevřeností až brutalitou a často na sebe bere roli soudkyně a vykonavatelky trestu.

Nový projekt nakladatelství Argo přináší reprezentativní výbor z díla Jacka Kerouaca. Volnou řadu jeho próz zahajuje svazek spojující dnes již klasické překlady dvou kratších textů.
Mag vyšel v přetlumočení Olgy Špilarové poprvé v roce 1984. Překladatelka se tehdy ujala nesnadného úkolu:převést do češtiny specifický záznam černošského dialektu, kterým navíc promlouvá desetiletý chlapec. Mag je v Kerouacově díle svým způsobem výjimečný text, jak jazykovou stylizací, tak faktem, že vypravěčem příběhu není zřetelně identifikované autorovo alter ego jako ve většině jeho nejznámějších knih. Na druhou stranu do kontextu díla velmi dobře zapadá, díky citlivosti a dychtivosti, s jakou dětský vypravěč vnímá a vstřebává svět a zážitky, které nabízí. Překladatelka jazyk příběhu přetlumočila citlivě, působivě i nadčasově: její překlad vychází již potřetí, s minimem úprav.
Satori v Paríži je oproti Magovi vyhroceným příkladem Kerouacovy snahy odvrhnout všechny stylizace a eliminovat hranice mezi životem a literaturou. Text je záznamem skutečné Kerouacovy cesty do Evropy, do Paříže a Bretaně, kde pátral po historii svých dávných předků. Vypravěčům obou textů je společná vnímavost ke všem událostem cesty, snaha ve všech nalézt krásu a hlubší smysl – dokonce osvícení, ono nesdělitelné satori zenbuddhistické filosofie, které může posvětit libovolný okamžik. Satori v Paříži poprvé vyšlo časopisecky už v roce 1967 v překladu Jana Válka, prvního překladatele Jacka Kerouaca do češtiny.
Na průkopnické počiny Olgy Špilarové a Jana Válka navazuje argovský projekt, který zachycuje různé polohy Kerouacova díla a vytváří relativně ucelený portrét tohoto pozoruhodného autora, vyznavače svobodného žití i psaní, nadšeného pozorovatele a kronikáře zázračných a intenzivních zážitků nalézaných v zdánlivě každodenní skutečnosti i na cestách-únicích ze všednosti.

Rozsahem nevelký román je brilantní ukázkou jemnější linie americké postmoderny. Vypráví příběh ženy, které se ve čtyřiceti letech stalo to, co potkává mnoho lidí v tomto věku – opustí ji životní druh. Hrdinka se s tím zpočátku vyrovnává se ctí, ale postupem času upadá do podivné strnulosti a čím dál větší materiální bídy, jako by se tím chtěla dotknout svědomí muže, který ji nechal na holičkách. Ten sice zůstává chladný, ale osud se na dámu, jež měla ráda čisté záchodky, náhle usměje z toho nejnečekanějšího úhlu.

Čtvrtý díl této souborné práce pokračuje ve výkladu mystiky křesťanské (18. století, mystika protestantská, rozenkruciáni, svobodní zednáři), zabývá se mystikou islámskou a rovněž novým rozvojem mystiky na Západě (Kierkegaard, Berďajev, Weilová), včetně hnutí hippies.

V dalším svazku si autoři všímají některých mystik Východu, konkrétně Egypta, Sumerů, Chetitů, Asýrie, Babylonie, starověkého Íránu, hinduismu a indického buddhismu.

Kniha izraelské novinářky, publicistky a překladatelky Ruth Bondyové, je zamyšlením nad autorčinou životní cestou, prvním ohlédnutím za vlastním osudem. Světy, které poznala, dnes už zaniklé nebo zanikající, evokuje jemnými náznaky, zlomky vzpomínek, nenásilnými asociacemi. Rodinné kořeny na českém venkově, atmosféra předválečné židovské Prahy, sionistické mládežnické hnutí v Čechách, válka, první kroky v Izraeli, úspěšná dráha publicistky a překladatelky, obraz toho všeho skládá z drobných zlomků, které vytvářejí netušeně plastickou fresku.
Ruth Bondyová se narodila r. 1923 v Praze. Po příchodu nacistických okupantů byla nucena opustit obchodní školu a později byla deportována do terezínského ghetta. Až do konce války byla vězněna v koncentračních táborech. Koncem roku 1948 odjela s brigádou čs. dobrovolníků do právě vyhlášeného Státu Izrael, aby bojovala za jeho nezávislost. V Izraeli se usadila natrvalo a stala se známou novinářkou, publicistkou a překladatelkou české literatury. Díky ní poznali izraelští čtenáři například Haška, Čapka, ale také Fukse, Hrabala či Kunderu. Sama je autorkou několika biografických děl (o terezínském starším J. Edelsteinovi, izraelském ministru financí P. Rozenovi a pozoruhodném odbojáři E. Serenim, o lékaři dr. Ch. Šibovi), knižně vyšly i její novinářské sloupky.

Proč lední medvědi nenastydnou? Proč jsou mravenci tak malí? Proč se hadi vyhřívají na slunci? Byli dinosauři jen velké ještěrky? A proč vůbec vyhynuli? Proč nežijí velryby v řekách a jezerech? Snad každý rodič byl od svého šestiletého dítěte vystaven palbě podobných otázek. Na ně – a na mnoho dalších – odpovídá známý britský zoolog ve své knize, v níž kombinuje nejnovější poznatky biologie, fyziologie, ekologie a paleontologie. Brilantně napsaná a srozumitelná kniha hledá odpovědi i na mnohem závažnější otázky vývoje jednotlivých živočišných druhů.