Román ironicky nahlíží na módní hnutí New Age a na jisté směry feminismu, tedy na aktuální fenomény typické pro žhavý dnešek. V jeho příběhu o několika mužích a ženách se však skrývá univerzální přesah.

Isaac Bashevis Singer psal Panství v rozmezí let 1953 a 1955, a přestože román, původně vycházející na pokračování v americkém deníku Jewish Daily Forward, vyšel knižně až řadu let po vydání Rodiny Moskatovy (Argo 1997), zachycuje období ještě dřívější – dobu mezi polským povstáním v roce 1863 a koncem devatenáctého století. Ústřední postavou románu z polského venkova i města, zalidněného typickými Singerovými hrdiny všedního dne, je Kalman Jakobi, zbožný a konzervativní Žid, zděšený skutečností, že se jeho dcera provdala za skeptika, i když sám je ve svém podnikání průkopníkem těch nejmodernějších obchodních metod.

Člověku nakonec nezbude, než sám na sobě provádět vivisekci. Ale musí to dělat nestranně, to znamená s určitou dávkou cynismu. Protože kdyby to dělal se zadostiučiněním nebo dokonce s radostí, tak by se z něj stal buď magor, nebo snob, říká vypravěč textu s názvem Blízká setkání z této knihy. Spisovatel se v ní vrací zpět k žánru povídky, tentokrát obohacené o nové vypravěčské prvky, zároveň však zůstává věrný svému sebeironickému stylu, který dokáže ve čtenáři vyvolat pobavený smích a mrazení v zádech současně. Vždyť: Jak je to dlouho, co takhle žijem? Kudy zpátky ke křižovatce, kde by se to dalo ještě zachránit? Žijem akorát ze slov? A jak ty se cítíš v tomto životě?
Dvanáctou povídku souboru tvoří fotografický cyklus tzv. fotopovídka, jejímž autorem je Miro Švolík.

K čemu sloužily megality u Stonehenge? Proč vystavěli Inkové město Cuzco? Jaký byl účel Velké pyramidy staré civilizace Mayů? Všechny tyto pradávné a dnes i turisticky proslavené stavby ukazují na odvěkou lidskou touhu po vesmírném řádu. Anthony Aveni, profesor astronomie a antropologie a jeden z dnešních předních představitelů archeoastronomie, ukazuje nejen jak tyto stavby vznikly a k čemu sloužily, ale všímá si i klíčové role astrologie při jejich plánování a výstavbě.

Po tragickém ztroskotání japonské nákladní lodi Tsimtsum, převážející bývalého ředitele zoo s rodinou i jeho zvířata z Indie do Kanady, se na rozbouřené hladině Tichého oceánu pohupuje osamělý záchranný člun. Posádka člunu se skládá z hyeny skvrnité, zebry (se zlomenou nohou), samice orangutana Bublinky, dvoumetrákového bengálského tygra – a šestnáctiletého indického chlapce jménem Pí. Kulisy jsou připravené pro jeden z nejpozoruhodnějších anglosaských románů současnosti.,

Yann Martel se narodil v roce 1963 do rodiny kanadských diplomatů ve španělské Salamance, díky práci svých rodičů však vyrůstal postupně na Aljašce, v Kostarice, Mexiku, ve Francii a v Kanadě. Pochází z literárně velmi činné rodiny: jeho otec získal v roce 1965 Cenu generálního guvernéra za nejlepší francouzsky psanou básnickou sbírku a jeho strýc byl uznávaným kritikem v québeckém deníku La Presse. V rodině se mluvilo francouzsky, Yann Martel však píše výhradně v angličtině. Svou literární kariéru započal v roce 1991 povídkou Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek (The Facts Behind the Helsinki Roccamatios), která se později stala základem stejnojmenné sbírky (vydalo Argo 2005). Roku 1996 vydal Martel svůj první román Vlastní já (Self), s nímž se dostal do užší nominace na kanadskou cenu pro nejlepšího debutujícího autora Canada First Novel Award. Za svůj druhý román Pí a jeho život (Life of Pi, 2001) získal cenu Hugha MacLennana za nejlepší román roku a v roce 2002 prestižní britskou literární cenu Man Booker Prize. Kniha byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků a v roce 2012 se dočkala úspěšného filmového zpracování (režie Ang Lee). Následoval román We Ate the Children Last (2004), v roce 2010 pak vyšla kniha Beatrice a Vergilius (Argo 2010). V současné době žije v Montrealu a pracuje na svém dalším románu.

Povídkový soubor Osamělý poutník je jakýmsi koncentrovaným výtažkem z Jacka Kerouaca. Svůj život na cestě po Spojených státech, Mexiku, Maroku i po Evropě zaznamenává v kratších a sevřenějších, „ukázněnějších“ příbězích. Najdeme v nich zážitky z mexické koridy, sledované pod vlivem opia, ze samoty v zasněžených horách, z Paříže, kde je tak snadné se zamilovat, z nočního New Yorku i sluncem rozpáleného Tangeru.

Anglické vydání monografie o životě a díle Ladislava Sutnara. Jeho česká tvorba je mezinárodně uznávána a reprezentovala české umění na důležitých zahraničních výstavách. Jde o klíčové dílo amerického designu, které ´předběhlo´ svou dobu. Ladislav Sutnar v USA založil moderní vizuální komunikaci, např. firemní vizuální styl nebo různé formy informativních pomůcek v oblastech průmyslu, marketingu, popularizace vědy a ekologie. Jeho práce s informacemi předznamenává internet. Zároveň design odráží a často předstihuje soudobý vývoj volného umění. Sutnar se stal také jedním z prvních publicistů a teoretiků grafického designu. Jeho americká tvorba představuje dnes již klasickou kapitolu ve všech encyklopediích designu.

Základní, synteticky pojatá studie francouzského historika, jenž svými úvahami o moderních dějinách zásadním způsobem proměnil myšlení o posledních dvou staletích Evropy. Knihu Francouzská revoluce lze charakterizovat jako propracovanou syntézu zrodu nové Francie na přelomu 18. a 19. století. Jejím ústředním tématem samozřejmě nejsou mnohokráte popsané politické dějiny francouzské revoluce, nýbrž rozbor hlubokým proměn společnosti od starého režimu pře revoluční jakobínství až napoleonské transformaci revoluce v imperiální expanzi, a to jak mocenskou, tak i ideovou. Pro českého čtenáře představuje tato kniha vůbec první nemarxistický pohled na francouzskou revoluci, jenž se zcela zásadně liší o interpretací a zjednodušených přístupů, s nimiž jsme se po celá desetiletí setkávali a jež lze bez nadsázky označit jako účelovou manipulaci s dějinami.

Výjimečný příběh o výjimečném světě autistického chlapce. Christopher Boon je patnáctiletý hoch, který nerozumí lidským citům a nemá rád, když se ho kdokoli dotkne, ale je to matematický génius a obdivovatel Sherlocka Holmese. Když jednoho dne najde za plotem zahrady vidlemi zapíchnutého psa, rozhodne se, že vypátrá pachatele, a mimovolně vyřeší zdánlivě neřešitelnou krizi manželství svých rodičů.
Detektivní novela byla ve Velké Británii zvolena Knihou roku 2003 v rámci prestižní Whitbreadovy ceny.

Šahbanú Farah, třetí žena posledního íránského císaře, se rozhodla promluvit. Vypráví svůj příběh lásky k manželovi i k vlasti. Příběh, který začal jako romantická pohádka.
Jedenadvacetiletá Farah se provdá za Muhammada Rezu Pahlavího a život mladé dívky se v průběhu několika málo měsíců od základu změní. Píše o ní světový tisk a po pár letech je mladá královna korunována íránskou císařovnou. Přivede na svět čtyři děti a přitom plní své panovnické úkoly… O dvacet let později se sláva mění v noční můru: demonstrace, krvavé bouře, spěšný odjezd již vážně nemocného šáha, exil bez možnosti najít trvalé útočiště, protože s novým íránským režimem chtějí zůstat zadobře všechny státy světa.