Kniha je nejen životopisem naší planety jako vesmírného tělesa, ale i portrétem vzniku a vývoje života. Navíc přináší sugestivní pohled do vzdálené budoucnosti Země, založený na analýzách mladého vědního oboru zvaného astrobiologie. Geolog a zoolog Peter Ward a astronom Donald Brownlee jedni ze zakladatelů této vědy zde kombinují vypravěčské schopnosti s nesmírnou vědeckou pečlivostí. Výsledkem je vyprávění stejně poutavé jako díla science fiction, od nichž se však odlišuje věrohodností svých závěrů a předpovědí. Popis různých alternativ budoucnosti naší planety nás donutí k zamyšlení, občas při něm i zamrazí v zádech. Ačkoli některým možným scénářům nemůžeme zabránit, dobrou zprávou je, že jiným ano.

Protagonistou románu současného německého autora (narozen 1975) je mladý fyzik David Mahler, který se vědecky zabývá problémem času. Jedné noci zjistí, že druhý termodynamický zákon neplatí, čas nepostupuje lineárně dopředu. Ve stavu snového vytržení sepíše třicet stran matematicko-fyzikálního zdůvodnění. Čísla a vzorce jsou správné, základní fyzikální axiom tedy neplatí, minulost není minulost, zítřek může být včerejškem, minulé se teprve stane. Mahler se snaží svůj objev, který otřásá světem v samých základech, zveřejnit. Nepodaří se mu však proniknout do vnitřních kruhů vědeckého establishmentu, proto hledá podporu slavného fyzika, nositele Nobelovy ceny Borise Valentinova. Při honbě za nedostižitelným vědcem prožívá Mahler realitu tak, jako by byl jeho převratný objev potvrzen – svět se vykolejil z času. Mahlerovi se Valentinova nepodaří dostihnout, slavný vědec uniká. Osamělost, kterou Mahler trpí už od dětství, se stupňuje do nesnesitelnosti. Při osudném míjení Valentinova na závěr, kdy je setkání zdánlivě na dosah, a přesto nemožné, Mahler pod obrovitým zářícím sluncem umírá.

Daniel Kehlmann se narodil v roce 1975 v Mnichově, od šesti let žil ve Vídni, kde také vystudoval germanistiku a filozofii. Dnes střídavě pobývá v New Yorku a Berlíně. Ve dvaadvaceti letech debutoval románem Beerholmsova představa (Beerholms Vorstellung, 1997), následovaly povídkový soubor Pod sluncem (Unter der Sonne, 1998), román Mahlerův čas (Mahlers Zeit, 1999, česky 2004) a novela Nejvzdálenější místo (Der fernste Ort, 2001). Další román Já a Kaminski (Ich und Kaminski, 2003, česky 2010), který kritika i čtenáři přijali s nadšením, předznamenal ohromující úspěch autorovy knihy Vyměřování světa (Vermessung der Welt, 2005, česky 2007), která se stala největší událostí německé literatury posledních let. Dosud se jí prodalo zhruba dva miliony výtisků a byla přeložena do 45 jazyků. V češtině rovněž vyšel Kehlmannův román v devíti příbězích Sláva (Ruhm, 2009, česky 2009). Daniel Kehlmann získal několik významných literárních ocenění, mimo jiné byl finalistou prestižní Německé knižní ceny.

S. je zločinec na útěku. Doposud vyvázl z každé pasti, kterou mu nastražila policie. Když se však dostane do ženského kláštera v horách a je mu poskytnut azyl, zjišťuje, že přežít tu v klidu jediný týden spolu s pěti mladými ženami a jednou tajemnou bytostí může být nad lidské schopnosti – a že při tom brzy jde o život.
Max Unterwasser je pseudonym začínajícího autora. Vyhrazuje si upozornit, že jeho malý erotický horor je určen čtenáři mužského pohlaví a libertinského založení, a sám Michaelu lapidárně charakterizuje takto: „Je to příběh, který začíná jako pubertální fantazie a končí jako postpubertální noční můra.“

Román je zpovědí současného mladého muže, středoškolského učitele dějepisu. Jako student se Aron stal zároveň aktérem i obětí sametové revoluce a teď zápasí s vlastní temnou minulostí, s nejasným pojetím dějin a s tím, že „slova jsou jako prošlé prášky a už na nikoho nepůsobí“. Jedou v létě se rozhodne opustit školu, Prahu, přítelkyni i psychiatra. Připravuje se na cestu do Ameriky. Chce navštívit otce, jehož viděl jen jednou v životě za podivných okolností. Ale především chce pochopit význam tajemného hesla SIKA, které ho pronásleduje od dětství…

Provokativní básnická sbírka ženské poetické skupiny Fatální Fámy. Společnou prvotinu zahajuje womanifest, v němž básnířky definují nejen svou tvorbu, ale především vlastní nazírání umění slova i života. Sbírku otevírá výbor Johanky Katové „Malá čarodějná“, s veršotepectvím AnnyGramové a Ropy Interior se může čtenář konfrontovat v částech „Podstatná přídavná jména“ a „Tortily s panenkovým pyré“. Fatálními fotografiemi sbírku doprovodila (zatím) poslední členka skupiny – blue.
Doslov Vladimíra Novotného odkrývá konotace, jež mohou být platné v zasazení knihy do současného literárního i společenského kontextu.

WOMANIFEST

  • Ustavujeme ženskou poetickou skupinu Fatální Fámy.
  • Víme, že pravá hemisféra je stejně dobrá jako ta levá.
  • Prohlašujeme, že boření ženských předsudků o mužích a mužských předsudků o ženách je nám vlastní.
  • Jsme naprosto přesvědčeny, že hormonální antikoncepce, potraty, menstruace a špinění jsou i mužskou záležitostí.
  • Jsme naprosto přesvědčeny, že poluce, zbytnění prostaty a předčasná ejakulace jsou i ženskou záležitostí.
  • Prohlašujeme milování za literární žánr.
  • Dáváme na vědomí, že jsme v novém tisíciletí nikdy orgasmus nepředstíraly.
  • Oznamujeme, že mužům penis nezávidíme. Zvláště některým.
  • Vyhrazujeme si právo být krásnými intelektuálkami.
  • Naprosto odmítáme povinnost být krásnými intelektuálkami.

Patnáct nejlepších irských spisovatelů spojilo své síly, aby napsali ´detektivku´ plnou bezuzdného humoru a absurdních pohledů na sex, Dublin i literaturu. Předáváním textu po jednotlivých kapitolách mezi autory kniha postupně získává na bizarnosti (aniž by opouštěla žánr a formu). Recenzent deníku Daily Telegraph její četbu přirovnal k sledování dávných kamarádů, jak se během večera společně opíjejí do němoty.
Autoři: Roddy Doyle, Conor McPherson, Gene Kerrigan, Gina Moxleyová, Marian Keyesová, Anthony Cronin, Owen O´Neil, Hugo Hamilton, Joseph O´Connor, TOm Humphries, Pauline McLynnová, Charlie O´Neil, Donal O´Kelly, Gerard Stembridge, Frank McCourt. Editor Joseph O´Connor.

Pozn.: nabízíme také slovenské vydání této knihy: Ilustrovaná teória všetkého.

Stephen Hawking ještě nikdy nebyl tak srozumitelný a výstižný jako ve své nejnovější knize Ilustrovaná teorie všeho, která je vlastně přepisem série přednášek z Cambridgeské univerzity. Autor svým osobitým stylem, okořeněným suchým anglickým humorem, podává fascinující pohled na svět kolem nás a nevyhýbá se ani přesahům do oblasti filozofie, či dokonce teologie. Tato práce, jež se důsledně vyhýbá matematickým vzorcům, je přes svou stručnost strhujícím úvodem do komplexních teorií o počátku vesmíru a času. Profesor Hawking, jenž patří ke špičkám v tomto oboru, si přes své postižení – a možná právě kvůli němu – uchoval optimistický pohled na svět, který sleduje s lehce ironickým odstupem. Jeho komentáře k teoriím dalších velkých fyziků se možná mohou jevit uštěpačné, vyznívají však vždy upřímně. I zde klade autor znepokojující otázky týkající se smyslu bytí, či dokonce samotného Stvořitele. Kniha nejen že čtenáři dovolí nahlédnout do tajemného soukolí vesmíru, ale především mu otevře prostor k vlastnímu názoru a probudí v něm touhu dozvědět se víc.

Humorná parafráze příběhu Matrixu. Neschopný mladík Gordon pracuje jako úředník v jedné malé londýnské společnosti. Kvůli nervózní užvaněnosti se mu ještě nikdy nepodařilo navázat vztah se ženou či dívkou. Touží po lásce a snaží se ji najít přes internet. Aby udělal na ženy dojem, dá si přezdívku Nemo a tvrdí o sobě, že je velmi dobrý hacker. A k jeho obrovskému překvapení ho jedna slečna kontaktuje: říká si Trihity; je krásná, sebejistá, moderní a prudce elegantní. Seznámí Gordona s Morčeem, vůdcem bojovníků za osvobození od nadvlády strojů. Morčeus ho vezme na palubu okřídlené ponorky Šalamoun (vlak londýnské podzemní dráhy) a oznámí svým soukmenovcům, že Nemo je vyvolený, jenž jim pomůže nenáviděný systém porazit.

Francouzský historik Alain Corbin dokázal jako jeden z prvních aplikovat metodické postupy školy Annales na moderní společnost 18. a 19. století. Jeho prozatím nejuznávanější práce je věnována zdánlivě odtažitému tématu – dějinám pachů. Právě na dějinách užívání lidských smyslů, na vztahu k vlastnímu okolí však zachycuje velké civilizační změny, k němž docházelo v různých sociálních prostředích. Původně téměř homogenní společnost se totiž podle jeho názoru začíná pod vlivem nových hygienických zvyklostí, užívání parfémů či naopak nových druhů kanálů a záchodů radikálně měnit a „čistí“ se stávají citliví, až přecitlivělí k masám „špinavých“. Flaubert nemůže spát, protože se nadýchal pachu dělníků – v této zkratce se odrážejí nové postoje elit, jež se začínají štítit a stranit spodiny. V souvislosti s tím se dle Corbina mohutně rozvíjí narcisismus, neurotické představy a nový význam získávají i pojmy jako delikátnost, soukromý prostor a komfort.

Bex vykrádá byty a je na to patřičně hrdý. Svou živnost s občasným úspěchem provozuje za asistence kamaráda Oldy, který je někdy spíš přítěží a jehož dětinské otázky dokážou Bexe parádně vytočit. Jenže parťáka, který dokáže nápad na geniální zlodějnu dotáhnout do konce, aby pohledal. Ovšem i mistr zloděj se občas utne – naštěstí má při pobytu za mřížemi moře času na sepisování pamětí