Ve svém novém románu se Umberto Eco vrací především do doby svého dětství a dospívání. Protagonistou příběhu je šedesátiletý antikvář Yambo, který se probudí z komatu s těžkou amnézií a pamatuje si jen citáty z literárních děl. Rozhodne se hledat vlastní vzpomínky na půdě rodinného sídla v bednách se starými rodokapsy, komiksy, gramofonovými deskami a školními sešity. Eco i v tomto díle plně rozvinul svou zálibu v intertextových citacích, zaměřil se však hlavně na oblast tzv. triviální literatury, jíž věnoval studii Nadčlověk pro masy. Yambo, stejně jako Eco, dospíval v Itálii ve 30. a 40. letech minulého století. Byl jeho vysněným hrdinou hrabě Monte Christo, Sandokan anebo Duce? Tajemný plamen královny Loany je román o citové výchově za fašismu. Vypráví o lidské odvaze i strachu, slabosti a síle, o ideologii, propagandě a cenzuře doby. Yambo objevuje útržky vzpomínek a skládá z nich svůj vlastní život. Eco–vypravěč přitom využívá narativní metodu, již nazval „mlžným efektem“. Při četbě románu jen pozvolna rozhrnujeme závoje mlhy zapomnění a snového oparu, abychom v dálce zahlédli tajemný plamen královny Loany, který září v hlubině nevědomí každého z nás.

Poutavý a zasvěcený úvod do jedné z nejvlivnějších teorií 20. století určený laikům a založený na příkladech z každodenního života. Máme před sebou knihu, jež na základě středoškolských znalostí dokáže pomocí v podstatě nematematického výkladu zprostředkovat vhled do základních principů, jimiž se řídí kvantový svět. Autoři se zabývají rovněž oblíbenými kvantovými paradoxy a dávají čtenáři na výběr několik možných vysvětlení. Důležitost kvantové teorie vysvitne i v souvislosti s nadcházející nanotechnologickou revolucí, která bude zřejmě v tomto století určovat směr rozvoje technologií a spolu s kvantovou kryptografií a kvantovými počítači se přiblíží až na samou hranici snů z oblasti vědecko-fantastické literatury, jíž ostatně autoři vyhradili celou jednu kapitolu v závěru knihy. Srozumitelný a živý výklad je doprovázen četnými pečlivě zvolenými fotografiemi a přehlednými diagramy. Tato působivá a propracovaná kniha je nepochybně čtivým dárkem pro všechny zájemce o tajemnou a lákavou kvantovou teorii.

Ze slíbené románové pentalogie Roberta Fulghuma vycházejí opět v jednom svazku část třetí Miluješ můj klid, ale co když se pohnu? a část čtvrtá Valčík s býkem, kde se setkáme opět s Alicí, Alexem a Max–Pollem jako hlavními postavami. Děj nás tentokrát zavede především do vzdálenějšího Japonska, kde si Alice nechá u věhlasného mistra udělat konečně své vysněné tetování, a posléze do Athén, kde se všechny známé postavy na svých cestách zastaví a setkají se svou „věštkyní“ taxikářkou Polydorou, která každému předpoví budoucnost. Všichni se pak sejdou na Krétě v Meltemi, kde Alex uspořádá večeři na oslavu svatého Ošidného, patrona lidí, co nežijí konvenčně. Je těžké dostát přání autora a číst toto pokračování „pomalu“, ale o překvapení, tak typická pro Roberta Fulghuma, tu není nouze. Japonská část na sebe bere i japonskou literární podobu a oplývá pastelovou krásou a osudovou tragičností.

Nový překlad rozsáhlého kaleidoskopu portrétujícího stěžejní postavy beatnického hnutí. V tomto obsáhlém románu se znovu objevuje motiv pobytu požární hlídky v lesích národního parku Mount Baker, který známe už z Kerouacovy povídky Sám na vrcholu hory ze sbírky Osamělý poutník. Ústřední dějovou linkou je však Kerouacovo putování ze Spojených států do Mexika a do Tangeru ve společnosti jeho nejbližších přátel – Alena Ginsberga, Gregoryho Corsa, Codyho Pomeraye a Williama Burroughse – putování doprovázené alkoholem, drogami, ženami, ale i dychtivým vnímáním světa kolem. Jednoduše nekonvenční portrét myšlení a žití beat generation.

Autor na základě inkvizičních protokolů z přelomu 13.–14. století rekonstruuje osudy katarské vesnice. Využívá přitom historické i antropologické metody a líčí život středověkých vesničanů ve všech jeho bizarních podobách. V roce 1320 začal inkvizitor Jacques Fournier, biskup v Pamiers a pozdější avignonský papež Benedikt XII., vyšetřovat 250 obyvatel horské vesničky Montailou v kraji Horní Ariege, kteří byli podezřelí z katarské hereze. Tento okcitánský „Maigret“ zachytil ve svém inkvizičním protokolu každodenní události, pomluvy, skandály, řevnivost, zločiny a násilí, vytváření lokálních klanů a spojenectví, milenecké i manželské svazky, magické pověry a praktiky, folklor i víru v revenanty…

Editor a autor předmluv a komentářů Miloš Sládek sestavil výbor z české sváteční a příležitostné homiletiky výhradně z tiskem vydávaných promluv. Každé z více než půl druhé desítky kázání je uvedeno krátkou předmluvou, ze které se čtenář dozví nejdůležitější údaje o kazateli, o prostředí, v němž promluva zazněla, i o specifikách daného textu. Celý výbor uvádí obsáhlá předmluva, jež modernímu čtenáři přibližuje zákulisí příprav kázání, stručně čtenáře seznamuje s dějinami českého pobělohorského kazatelství a vysvětluje některé méně známé souvislosti a termíny. Do výboru byla přednostně zařazena kázání, na nichž se nejvýrazněji projevují proměny a podoby českého kazatelství od 90. let 17. století do 60. let 18. století; jedním z hlavních záměrů bylo představit homiletiku v její tematické pestrosti i v šíři uměleckých možností.

Na stránkách této knihy najdeme obrazy mistrovských děl všech dob, nejedná se však o dějiny umění, jak je obvykle chápeme. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů mají čtenáři přiblížit rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes. Dozvíme se, jak různě byla pojímána krása přírody, květin, zvířat, lidského těla, nebeských těles, matematických vztahů, světla, drahokamů, Boha i ďábla. Třebaže se dochovaly jen texty filozofů, spisovatelů, vědců, mystiků či teologů a svědectví umělců, na základě těchto dokumentů si lze učinit představu, jak vnímali krásu běžní lidé i páriové všech dob.
Editor Umberto Eco.

Naprosto unikátní literární dílo světového měřítka, které vzniklo výhradně na podkladě zápisů snů. Autorka, která se již dlouhá léta zabývá problematikou interpretací snů, psala knihu osm let a zpracovala v ní více než 500 vlastních snů, které se jí zdály v období patnácti let a týkaly se určitých opakujících se témat.
Kniha se zároveň čte jako úchvatný dobrodružný příběh, v němž se podle logiky či nelogiky snů mění i opakují prostředí a postavy, a dává nám tak nahlédnout do tajemného světa našeho spánku, v němž dostáváme informace, které bychom ráno neměli jen tak zapomínat. Kniha nás zavádí do běžně známých prostředí, jako jsou město, vesnice, les, nemocnice, přístav, hory, jezero, a proměňuje je v úchvatný svět ženského podvědomí (červené město, bludiště, prostor za zdí, ostrov mrtvých), ve fantastické scény a obrazy, v nichž nikdy neuhodnete, co bude dál. Odkrývá také zdroj neutuchající fantazie a bizarního, hravého i humorného vidění věcí, jež předčí všechno, co si můžeme představovat a kombinovat v bdělém stavu.

Básník a výtvarník Miroslav Huptych prošel řadu starých herbářů, „knížek lékařských“ a bezmála kompletní bibliografii článků a knih sběratelů národopisného materiálu 19. století na téma lidového léčení. V knize se dočtete, jak se léčily tehdy běžné nemoci, jako byla zimnice či oubytě, ale i nemoci dnes již neznámé, jako např. žába v hrdle, zbouřená matka nebo námná kost. Z obrovského množství textů jsou vybrány i ty, které dnes zaujmou nejen bohatou obrazností a magičností léčebného návodu, ale i kouzlem jazykové autentičnosti lidových zapisovatelů. Text doplňují zápisy z „knih smolných“, jež zaznamenávaly výslechy čarodějných bab, které k léčení používaly magických praktik. Kniha je bohatě ilustrována kolážemi z rytin 19. století.
Tato kniha volně navazuje na předchozí práci Miroslava Huptycha „Černá slepice aneb Kterak se líhne bazalíček“, jenž štěstí do domu přináší vydané začátkem 90. let.

Čtyři povídky z prvotiny kanadského spisovatele, autora světového bestselleru „Pí a jeho život“, zaktualizované pro nové vydání a doplněné jeho předmluvou (2004). Příběhy ukazují na zcela originálního autora, který má nejen fascinující nápady, ale i nezaměnitelný dar tyto nápady zcela mistrovsky ztvárnit a zprostředkovat svým čtenářům. Martel vždycky vychází ze silných emocí, a tak nás nepřekvapí témata jeho čtyř povídek: nemoc a dějiny 20. století, antikoncert ve Washingtonu, popravy a zrcadla a vzpomínky.