V románu Pavana za mrtvou infantku vypráví Libuše Moníková slovy Francine Pallasové svůj příběh emigrantky, příběh ženy, která odešla roku 1968 z Prahy. Celým textem prostupuje pocit odcizení a zranitelnosti, vzpomínky na Prahu a na české pověsti. Na univerzitě Francine přednáší v seminářích o Arno Schmidtovi, Franzu Kafkovi a ženské literatuře. Bolest nad ztrátou Prahy, každodenní drobná zraňování, zakrnělé pozůstatky minulé, ale ještě ne zcela odeznělé války, jež se objevují v podtextu a jež Francinin odcizený, vše do podrobností rozebírající pohled nemůže přehlédnout – to vše se záhy lokalizuje v kyčelních bolestech.

Připadáte si stará na to, abyste po vodce zvracela, anebo příliš mladá, abyste se stala matkou? Tato kniha je prvním románem anglické spisovatelky Kate Longové, žijící ve Shropshire. Ve stejném roce, ve kterém byl Blair zvolen premiérem a zemřela Diana, mají Charlotta, Karen a bábinka zcela jiné starosti. Nechápou, co se kolem i v nich samotných odehrává. Proč je všechno tak složité? Proč ty nejsměšnější omyly přinášejí katastrofální následky? Každého z vás osloví vtipné a zároveň moudré vyprávění o mateřství a dětství v jeho nejrozmanitějších podobách, od chvíle, kdy se protrhne kondom či podáte žádost o rozvod, od okamžiku, kdy poprvé uslyšíte pláč vlastního dítěte, až do té doby, než si uvědomíte, že je tolik různých matek, kolik po světě běhá dětí, a že tou nejdůležitější věcí na světě je láska.

Leden, 1953. Na pařížské ulici se zhroutí český básník Jindřich Heisler. Za války ho v žižkovské garsonce ukrývala malířka Toyen a zachránila mu život. Po válce společně odjeli exilu, zatímco v Praze zvedla hlavu další hrůzná diktatura. Tajemství osudové lásky, tvorby a boje proti strachu uschovali Toyen a Heisler do surrealistických básní a obrazů. Jejich život a umění splynuly na pozadí hrůz dvacátého století…
Poetická próza Terezy Brdečkové se stala základem filmu Toyen. Ilustrováno obrazy Toyen a kolážemi klasika českého filmu Jana Němce.

První rozsáhlejší monografie vynikajícího současného fotografa střední generace, která představuje dílo jeho dvacetileté umělecké praxe. Výjimečný fotograf střední generace Miro Švolík si v rámci bilance své tvorby zkompletoval fotografický archiv a zrodila se myšlenka vytvořit česko–anglickou monografii, která by ukázala všechny vývojové fáze jeho tvorby. Na rozdíl od převažující většiny fotografických monografií představuje tato kniha v rámci 77 černobílých fotografií ucelený příběh, přestože autor procházel různými experimenty ve fotografii – od stylizovaných plošných fotografických obrazců snímaných z ptačí perspektivy přes fotomontáže, kdy fotografie je vytvořena z více negativů, až po fotografické koláže. I když jsou fotografie Miro Švolíka navýsost umělecké, jsou natolik rozverné a hravé, že kniha je kouzelným výletem do světa neobyčejné, ale všeobecně srozumitelné fantazie.

Jedna žena a dvaja muži: svetobežná Američanka Alica – ako tajomná femme fatale s bielymi vlasmi, Američan Max-Pol Millay, ktorý sa ocitol na križovatke života ako autor Krétskej kroniky, rodený Grék s anglickým pasom i domovom Alex Evans so šašovským nosom – to sú traja protagonisti netradičného románu, ktorý sa odohráva na mýtami opradenej Kréte a aj vo vlakoch a na železničných staniciach, kde dochádza nielen k priesečníku tratí, ale aj ľudských osudov, pretože ak ľudia vyrazia na cesty, udalosti sa dávajú do pohybu – cesta je najbežnejšou metaforou ľudského života. Aby ste nemuseli hádať, Robert Fulgham sa najväčšmi stotožňuje s postavou Alice.

V tomto tajemném románu přijíždí holandská restaurátorka do Otranta, nejvýchodnějšího cípu Itálie, aby pracovala na opravě starobylé mozaiky na dlažbě katedrály. Pod závojem spirituality postupně odhaluje, že sem nepřijela náhodou, ale že sem byla dovedena „pavoučími vlákny“ jedné dávné rodinné historie. Roberto Cotroneo ve svém pozoruhodném románu propojuje přediva osobních příběhů, legend, zpráv o zázracích, pověr, snů a znamení, aby v této jedinečné mozaice odkryl poselství pro dnešní dobu.

Speciální obrazové vydání světového bestselleru amerického autora pod ve světě všeobecně používaným názvem Da Vinciho kód (první č. vydání vyšlo pod titulem Šifa mistra Leonarda). Ve Velké galerii v Louvru je zavražděn kurátor Jacques Saunière. Jeho tělo je nalezeno ve velmi podivné pozici a vedle něj leží záhadná zašifrovaná zpráva. Policie přizve k vyšetřování harvardského profesora symbologie Roberta Langdona, a brzy se na scéně objeví i mladá francouzská kryptoložka Sophie Neveuová. Spolu se prodírají spletí hádanek a zanedlouho zjistí, že kurátor měl cosi společného s Převorstvím sionským a obětoval život, aby ochránil nejposvátnější tajemství, které bylo tajné společnosti svěřeno, totiž místo, kde se nachází Svatý grál. Jedna z nejprodávanějších knih všech dob v novém překladu a ve speciálním vydání s ilustracemi, fotografiemi a nákresy symbolů, pamětihodností i uměleckých děl zmiňovaných v textu – od Mony Lisy a Poslední večeře, přes staroegyptské symboly, po plánky Louvru, Westminsterského opatství nebo kaple v Rosslynu.

Nejnovější syntetická práce německé historiografie o nuceném pracovním nasazení zahraničních dělníků a vězňů koncentračních táborů ve válečném hospodářství nacistické Třetí říše. Monografie mladého německého historika Marka Spoerera rozšiřuje současný stav znalosti fenoménu nuceného pracovního nasazení moderních evropských dějin 20. století o čtyři nové úhly pohledu – všímá si způsobů získávání zahraničních dělníků a jejich nuceného nasazení za 2. světové války i v nacisty okupované Evropě; usiluje o statisticky přesné zachycení rozsahu nucené práce ve prospěch německého hospodářství v letech 1939–1945; hledá konkrétní viníky využívání otrocké nucené práce na straně státních úřadů Třetí říše i mezi jednotlivými německými průmyslníky a skicuje podobu poválečného odškodnění nuceně nasazených německými vládami až do přijetí odškodňovacích zákonů v Německu a v Rakousku v červenci roku 2000. Pro české prostředí je Spoererova práce navýsost aktuální i tím, že pojednává také o nucené práci českých dělníků v nacistickém válečném hospodářství.

Román Miloše Urbana je nebezpečným pátráním po tajemství univerzální věty. Existuje vůbec? Nebo je to chiméra? A proč někdo neváhá prolít krev, jen aby zůstala utajena? Martin Urann je zaměstnancem reklamky, kterému docházejí nápady, a tak mu hrozí propuštění. Dostane však ještě jednu šanci, úkol, do něhož se nikomu jinému nechce a nikdo nevěří v jeho splnitelnost. Martin Urann musí vymyslet slogan, který by platil pro všechny lidi a všechny situace a mohl by prodat jakékoli zboží. Ve svém zoufalství se hrdina chytne toho, co mu jako první přijde do cesty. Je to dívka, jež čte v metru knihu o světcích, hvězdách a kostelech. Odpověď je možná právě v této knize a inkoustem může být krev.
První Urbanův román od dob Poslední tečky za Rukopisy, který není tak úplně černý. Lze jej rovněž číst jako volné pokračování románu Stín katedrály.

Kniha o Kosti patři bezesporu k nejoriginálnějším dílům české historiografie 20. století. Zdálo se, že o jejím autorovi stejně jako o vzniku této monografie bylo známo bezmála všechno. Ale není tomu tak. Nedávno byla nalezena původní verzi, kterou napsal Josef Pekař v létě roku 1909, dal ji vysázet a pak ji zdánlivě od základu přepracoval. Původní sazba se však zachovala, přestože nebyla dlouho známa. Pekař se pokusil o velmi podrobné líčení kosteckého panství v éře Černínů, přičemž podává v podstatě mikrohistorický obraz, v soudobé historiografii stále výrazněji uplatňovaný. Jedná se o původní nepublikovaný text jednoho z nevýznamnějších českých historiků, který představuje jedinečný vhled do historikovy dílny.
K vydání připravili Jaroslav a Jana Čechurovi.